Strach z rozchodu

Reaguji na anniette:
Pokud ti předchozí vztah ukázal, jak vztah vypadat nemá, tak to ti myslím dal hodně. Ono je to vůbec hodně o zkušenostech a nemyslím tím jen tu intimní stránku věci.
To, že máš ve svém okolí hodně lidí, kteří skončili s prvním nebo druhým partnerem neznamená, že s ním i dožijí. V ČR se rozvádí téměř každé druhé manželství a rozpad partnerských svazků, které nejsou úředně stvrzené se nikde neeviduje a troufám si říct, že tam je % ještě vyšší, protože je jednodušší utéct ze svazku bez úřední procedury.
...ale to jsme někde trochu jinde.

[reaguji]anniette[/reagu
A proč držet nefunkční vztah? To není žádné hrdinství. Lepší je se poučit a zkusit to jinde.

Reaguji na anniette:
Nejde o to střídat partnery jako ponožky a nejde jen o sex (to je zase opačný extrém)! Člověk může mít víc vztahů, které trvaly několik let. Já jsem třeba ráda, že jsem měla v životě tu možnost projít si rozchodem, posílilo mě to a vím, jak se člověk cítí, vím, jak to nesu a taky jsem pak měla možnost být chvíli sama, spoléhat se jen na sebe, projít si etapou hledání nového partnera - to je přece taky krásné a podle mě i pro život bohatší a přínosnější. Navíc často se z vícero vtahů dají vypozorovat určité zákonitosti, které má každý vtah, nějaké etapy, kterými prochází a dokázat pak na to reagovat...Ten, kdo má jednoho partnera o tyto zkušenosti přichází a pak když se mu ve 40 rozpadne vztah, má pocit, jakoby se mu zhroutil život. A taky o čtyřicátém roku života se říká, že nastává druhá puberta. Co pak dělat, když si chlap ve 40 řekne, že si vlastně ještě vůbec neužil, když měl jen jednu, a začne si to kompenzovat jinde?

Holky, tohle všechno je tak strašně individuální...nedá se říct, že člověk zrovna v 18ti/30ti/58mi ví něco o životě, lásce, partnerství, někdo má jasno v mnoha věcech brzo, někdo ani v 70ti. Takže bych poradíla jen Martince, ať se netrápí něčím, co není a radši zapracuje na tom, co je ...Tedy, nesedět doma na zadnici. Čím víc budeš mít koníčků a aktivit, tím zajímavější život budeš žít, Tvůj vztah pak pro Tebe nebude středobodem Tvého života, ale jen součástí. Sice důležitou, to je jasné, ale ne vším (v tom se věšinou právě holky liší od kluků, pro některé je jejich kluk jediným koníčkem a to je chyba). Určitě se pak nebudeš trápit přemýšlením nad tím, "co by bylo kdyby"..Budeš pro svého přítele (i ostatní kluky ) zajímavá, šikovná a akční holka a naopak on začne přemýšlet, co všechno udělat, aby tak skvělou holku neztratil ! Hlavně nezapomenout, že vztah není stav ale proces . Přeju hodně štěstí !

Taky jsme si první a jsme spolu od mých 19 let. Teď po 10 letech on najednou řeší, jestli není někde tráva zelenější a jestli mu neujíždí vlak, když má furt tu samou ženskou.. nepřála bych to nikomu, je hrozné, že s tím nemůžu nic dělat, než čekat, že si na to přijde sám, že to můžeme vyřešit spolu... Podcenila jsem to, co tu píšete, že on se stal středobodem veškerého mého zájmu a zapomněla jsem jaksi na sebe, na svoje koníčky a kamarády a jeho to, že mě má jistou asi ubíjí... takže držte mi palce a hlavně se ze mě poučte a myslete hlavně na to, aby bylo dobře vám, i když je to kolikrát to nejtěžší

Srdci neporucis...
Ahoj holky, prosím poraďte mi... Vdaná, on ženatý, děti, vztahy manželské nic moc, proste se to udržuje jen kvůli dětem. Ja vyprahla, toužila jsem se zamilovat on říkal ok, ja se toho bala a ze zacatku jsem ho ani moc nechtěla, on naléhál psal denne i 30 zprav, s milovanim nepospíchal, chtěl me držet v napětí, tváříl se tajěmne, chodili jsme na obědy, vecere, hráli tenis.. Rikal at na to jdeme pomalu, ze nemáme kam pospichat ze je na dlouhodobejsi záležitosti . Libali jsme se i 3 hodiny v kuse a nic Vic...Pak se to stalo...ja se zamilovala a on asi taky.. Psal romanticky, choval se zamilovane... Viděli jsme se ze zacatku častěji a pak to začalo upadat, a ja chtěla víc, zacala jsem mu psát ty žvásty, jak to mezi nami je a tak, no hrozny. To ho vzdy desne nastvalo. Choval se pak odmerene a bral to
jako natlak. Ukončila jsem to, musela jsem, to trapeni jsem uz nezvladala. Ale bylo mi bez nej jeste hur, chybely mi i ty smsky, kterymi nahrzoval nase setkani. Napsal(!)asi po tydnu, ze mu chybim... Byla jsem stastna a nic neřešila, přišel komunikacni blok a bylo to jeste horsi. Me zase trápilo, ze se málo vidíme nebo, ze něco slíbí a pak se ani neozve. Ja zamilována , potrebovala jsem ho videt aspoň jednou tydne, ale to on pry nezvládne ..a ja to i chapu, vim, ze ma narocnou praci, ale ten jeho pristup ve mne vzbuzoval smisene pocity, nevedela jsem co s tim a on mi nepomohl. Vídáme se tak 2x do mesice... Tak si říkám, ma to cenu na nej takhle porad čekat, kdyz uz nejdeme ani na večeři ani na oběd...Jen na rychlou pusu do parku nebo na odpoledne, noc do postele, ale s tou uz dela také cavyky. Někdy mi pripada, ze by chtěl abych se doprosovala, fakt nevím.. Kdyz jsme spolu, citim z neho lasku a projevuje mi ji, porad mi pise, ze me chce libat a mazlit a mackat...Nekdy mi ale pripada, ze o me ani nestoji, nebo vi, jak se mi milovani s nim strasne libi a chce me trapit? jsme spolu pres rok, mne je 38 a jemu 35. Ten sexualni prozitek je fakt super, nikdy jsem nic podobneho nezazila a on rika totez. Rozejít se nechce, ze , mám počkat, vse se zmeni, pronajmeme si byt... Chci mu verit a vím, ze toho ma hodně...rodina( ma dva chlapecky), práce, koníčky... Chci, aby doma fungoval a staral se o rodinu, toho si u nej moc vazim!Ale co mám dělat, kdyz ho miluji a bez nej je mi hůř, než s mǐm? Proste on říká, ze chce byt se mnou a jedinou překážkou pry je cas. A ja uz v tomhle veku se bojím jen porad čekat a navic nevedet, co chce. kdyz se ho zeptám , tak odpovi, ze hlavne nechce nic resit, protože u nej se nic nezmenilo a nechápe , proc to resime uz potřetí ? Jsem dlouho v nefunkčním manželství a chci si ještě něco užít... Mám pocit ujizdejiciho vlaku. Teď jsem ve fázi, ze tomu nechávám volný průběh, nepíšu prvni(což jsem teda nikdy moc nedělala), neptam se, kdy se uvidíme? A s úzkosti v srdci čekám( díky za rady a omlouvám se za překlepy a zmatecnost. Petra

Srdci neporucis...
Ahoj holky, prosím poraďte mi... Vdaná, on ženatý, děti, vztahy manželské nic moc, proste se to udržuje jen kvůli dětem. Ja vyprahla, toužila jsem se zamilovat on říkal ok, ja se toho bala a ze zacatku jsem ho ani moc nechtěla, on naléhál psal denne i 30 zprav, s milovanim nepospíchal, chtěl me držet v napětí, tváříl se tajěmne, chodili jsme na obědy, vecere, hráli tenis.. Rikal at na to jdeme pomalu, ze nemáme kam pospichat ze je na dlouhodobejsi záležitosti . Libali jsme se i 3 hodiny v kuse a nic Vic...Pak se to stalo...ja se zamilovala a on asi taky.. Psal romanticky, choval se zamilovane... Viděli jsme se ze zacatku častěji a pak to začalo upadat, a ja chtěla víc, zacala jsem mu psát ty žvásty, jak to mezi nami je a tak, no hrozny. To ho vzdy desne nastvalo. Choval se pak odmerene a bral to
jako natlak. Ukončila jsem to, musela jsem, to trapeni jsem uz nezvladala. Ale bylo mi bez nej jeste hur, chybely mi i ty smsky, kterymi nahrzoval nase setkani. Napsal(!)asi po tydnu, ze mu chybim... Byla jsem stastna a nic neřešila, přišel komunikacni blok a bylo to jeste horsi. Me zase trápilo, ze se málo vidíme nebo, ze něco slíbí a pak se ani neozve. Ja zamilována , potrebovala jsem ho videt aspoň jednou tydne, ale to on pry nezvládne ..a ja to i chapu, vim, ze ma narocnou praci, ale ten jeho pristup ve mne vzbuzoval smisene pocity, nevedela jsem co s tim a on mi nepomohl. Vídáme se tak 2x do mesice... Tak si říkám, ma to cenu na nej takhle porad čekat, kdyz uz nejdeme ani na večeři ani na oběd...Jen na rychlou pusu do parku nebo na odpoledne, noc do postele, ale s tou uz dela také cavyky. Někdy mi pripada, ze by chtěl abych se doprosovala, fakt nevím.. Kdyz jsme spolu, citim z neho lasku a projevuje mi ji, porad mi pise, ze me chce libat a mazlit a mackat...Nekdy mi ale pripada, ze o me ani nestoji, nebo vi, jak se mi milovani s nim strasne libi a chce me trapit? jsme spolu pres rok, mne je 38 a jemu 35. Ten sexualni prozitek je fakt super, nikdy jsem nic podobneho nezazila a on rika totez. Rozejít se nechce, ze , mám počkat, vse se zmeni, pronajmeme si byt... Chci mu verit a vím, ze toho ma hodně...rodina( ma dva chlapecky), práce, koníčky... Chci, aby doma fungoval a staral se o rodinu, toho si u nej moc vazim!Ale co mám dělat, kdyz ho miluji a bez nej je mi hůř, než s mǐm? Proste on říká, ze chce byt se mnou a jedinou překážkou pry je cas. A ja uz v tomhle veku se bojím jen porad čekat a navic nevedet, co chce. kdyz se ho zeptám , tak odpovi, ze hlavne nechce nic resit, protože u nej se nic nezmenilo a nechápe , proc to resime uz potřetí ? Jsem dlouho v nefunkčním manželství a chci si ještě něco užít... Mám pocit ujizdejiciho vlaku. Teď jsem ve fázi, ze tomu nechávám volný průběh, nepíšu prvni(což jsem teda nikdy moc nedělala), neptam se, kdy se uvidíme? A s úzkosti v srdci čekám( díky za rady a omlouvám se za překlepy a zmatecnost. Petra