Vystudovala jsem sice humanitní obor, nicméně přece jen trošku netradiční jazyk. Situace na trhu je bohužel jaká je, ale problém si přináším i já sama. Dvakrát jsem třeba byla přijata do firmy a po dvou dnech jsem sama rezignovala. Proč? Dostala jsem strach z obrovské odpovědnosti. V jedném jsem třeba měla na starost spoustu cizích klientů, e-shop a účetnictví, vše v cizím jazyce. První telefon jsem nebyla schopna vyřídit, druhý taky ne...divné pohledy kolegů mluvily za vše. To samé v druhé práci. Místo abych skákala metr dvacet,tak jsem denně chodila do práce s neurolem a vracela se domů s brekem,nespala jsem a modlila se, ať mě vyhodí...ještě dodám, že práce byla dost nadstandartně ohodnocena, tolik,kolik jsem měla/mohla mít bych neměla vůbec šanci jako absolvent s malou prací získat.
Výsledek je takový, že částečně rezignuju z práce,kde bych využila svůj vystudovaný jazyk, protože takové pozice jsou v 99% extrémně stresové a zodpovědné.Nemám na to psychicky. Rodina i známí si o mně myslí, že jsem totálně blbá,když dobrovolně rezignuju...
raději teď hledám práce typu recepční nebo i prodavačku, jen abych měla toho stresu co nejméně. Bojím se, že nikdy se nikam nedostanu a nevypracuju, vlastně ani nechci. Představa, že bych dělala nějakou vedoucí a měla zodpovědnost je děsivá. Rodiče pracují na vrcholných vedoucích postech,kdybych byla jako oni, tak nespím ani hodinu ve strachu, jestli jsem neudělala chybu a kdo mě seřve zítra...Oni to samozřejmě nechápu, nechápu se já ani sama,ale na druhou stranu mně to štve,když vidím, že jsem studovala vlastně asi zbytečně...nevím jak z toho ven.