Vyzpovídání

Reaguji na Candy86: Maminka bohužel vážně onemocněla, tak pracovat nemůže, Nicméně vyhlídky tak do 5 let by měly být dobré, že by se příjem měl u nich zlepšit.
A máš pravdu, není to vztah asi, ani se vídat nechce, jenže když s ním komunikuju nebo to chci řešit, automaticky jsem podle něj nepříjemná a kontakt se mnou už nevyhledává. Možná jsem, já už vážně nevím.

To opravdu není vztah. Je ale i celkem zvláštní, že ty sama jsi nechtěla poznat jeho rodinu.

A není možné, že to mohl brát z tvé strany jako nezájem?

Reaguji na True: Já jeho rodinu poznat chtěla, taky jsem mu několikrát řekla, jestli mě hodlá představit známým atd.. prý je na to všechno čas

v tomto se právě obávám, že jsem asi udělala velkou chybu, několikrát i co si zpětně uvědomuju jsem mu v pár případech asi dala najevo, že si vystačím nebo poradím teda sama, byť to nebylo schválně.
Jsem prostě tele.

Hloupost. To ses měla doprošovat, aby tě seznámil s rodinou a přáteli? Tohle přece probíhá tak, že to partner navrhne sám, až uzná za vhodné.

Tady už bohužel není co řešit...

Reaguji na Candy86: já pak nechápu, proč mi tedy ráno napíše ahoj/ dobré ráno/ nebo něco podobného, když se už pak celý den neozve to by přeci nepsal zas na druhou stranu vůbec, ne?

Protože si tak nechává zadní vrátka a Ty mu je evidentně necháváš otevřená. A to napíše jen "Dobré ráno" a to je všechno? Nenapíše třeba aspoň "Dobré ráno srdíčko, stýská se mi po Tobě.... " ?

Reaguji na LucieVip: Ne, jen čistě "Dobré ráno" nebo třeba "Ahoj" a the end Asi máš pravdu s těma zadníma vrátkama, že by se pánovi zalíbilo kdykoli si vrznout a nestarat se o zbytek?

Otázkou sis zrovna odpověděla

Reaguji na LucieVip: Já vím, přesto to jsou jenom dedukce, bohužel ani já, ani vy nemůžete vědět, jak to vlastně je a proč to dělá.. Jediné co vím, pro mě asi rozhodující, že to je špatně.

tak to by se líbilo hodně pánum..

to ne, ale tebe to štastnou nedělá, mysli na sebe.

Tohle fakt není to nejlepší. Takhle by vztah vypadat neměl.Měla bys začít být trochu sobec,a myslet víc na to,co vyhovuje tobě. Jsi mladá,ale aby sis jednou nenadávala, za zbytečně promarněný čas. Hodně štěstí!

Jako chápu, že chceš rodičům pomáhat, ale já bych se tedy ve 27 letech zaměřila na svůj vlastní život. Co se týče tvého vztahu nevztahu, tak mi přijde, že ten tvůj chlap si k tobě zajede jen tak náhodou a určitě už někde nahání jiné s kterými by mohl žít ten samostatný život. Rozhodně bych nenazvala vztahem něco, kdy se vidím s tím druhým 1x za měsíc a neznám jeho rodinu a přátele. U tebe má pohodlí, že ty pravděpodobně neřešíš (jako jiné), kde bydlet a jak bydlet a tím mu nenarušuješ soukromí. Jste milenci toď vše. Podívala bych se po nikom jiném.

Reaguji na EleanorWoods: podle jeho slov se mu na mě líbilo i to, že neřeším prkotiny, zbytečně nehysterčím, furt ho neňuchňám a nemačkám láskou, nejsem přehnaně žárlivá atd. No a dospělo to až sem

Já bych ráda, ale vzhledem k tomu, jak o mě rodiče pečovali, ulehčovali mi život celou dobu mi přijde fér jim to trochu vrátit. Nastěhovala jsem se k nim zpět před 2 lety, vrátila jsem se z Ústí právě kvůli nemocné mamince a zároveň prioritně i změně zaměstnání. Věřím, že to nebude trvat dlouho, maximálně rok až dva a opět změním stanoviště. Snad.

přesně tak.. je to hodně divné.. neumím si představit, že bych o svém příteli nevěděla, kdo jsou jeho přátelé a rodina, vždyť je to přirozené, že se nakonec všichni stávají společnými přáteli nebo se stýkají na společných akcích a podobně.. zvlášť po tolika letech... a je škoda se zahazovat s někým takovým, kdo to pravděpodobně nemyslí upřímně a zřejmě něco skrývá

Můžu jen poprosit, zda byste mi byly schopné třeba napsat, po jak dlouhé době je přirozené znát rodinu, přátele? Rok, dva, pět?