Je to jedno s druhým, trápí mě toho vícero, jenže kde začít. Bydlím u rodičů, je mi 27, příteli 34. Ráda bych se osamostatnila, ale zatím to moc z finančních důvodů (rodičů) nelze. Přispívám jim na bydlení nemalou částkou a nemůžu je nechat v rejži-však ať si poradí nějak.. To jim prostě neudělám. Je to ale na úkor soukromí, psychické pohody atd. Já bydlím v Praze, přítel kousek za Prahou.
Další věc, co mě trápí je samo sebou chlap. Jsme spolu 4,5 roku. Jenže teď jsme se začali z ničeho nic odcizovat. Ze začátku bylo všechno fajn, psal mi jak se těší až mě uvidí a i když moc nebyl na dokazování lásky slovy, cítila jsem z něj, že mě má rád. Asi za to můžu já, přišlo mi normální být denně v kontaktu, že jsme si alespoň třeba napsali když už se neviděli. Prvního půl roku mi psal i sám několikrát denně co dělám a co mám v plánu atd.. Ale nikdy mě nepředstavil nikomu, moje okolí zná, zná i moji nejlepší kamarádku a celou početnou rodinu.. já od něj nikoho. Teď z ničeho nich to začalo chladnout z jeho strany. Vidíme se tak jednou za měsíc. Napíšeme si ob den a to tak, že mi ráno přijde sms Dobré ráno, já odepíšu a tím to končí. On se nestará co dělám a mě to hlodá v hlavě, v noci kvůli tomu nespím. Promluvit si s ním ani moc nejde, nemá zájem něco vztahového řešit. většinou zastává heslo však ono to samo nějak dopadne. Nechápu tu změnu 
Přitom když se vidíme, cítím z něj, že mě má rád, objímá mě, hladí, usmívá se na mě.. prostě nechápu..
Ani nehledám, že mi poradíte co s tím dál nebo proč se to pokazilo. Jen spíš potřebuju psychickou podporu jak teď dál.
Poslat SZ
