Pozitivní myšlení

Reaguji na Tiakia: Nemyslím, že by knihy jako Čtyři dohody vymývaly mozek. Tento typ knih spíše vede člověka ke svobodě, než sektářství. Ale to by ses o to musela více zajímat, aby si věděla, o čem mluvíš.

můj názor na tyto "svobodné lidi" je nepublikovatelný.Pokud se s někým takovým náhodou setkám,tak je to otravné podobně jako třeba Jehovisti.

odesláno 2x

Reaguji na Tiakia: Stejně tak nepublikovatelný je můj názor na tobě podobné netolerantní a protivné lidi

no alespoň nepotřebuju návod jak žít.Nepotřebuju ani vedení ani dohled.Tolerantní jsem celkem dost.

Jak na pozitivní myšlení vlastně nevím.
Sama za sebe mám pocit, že když se "nedaří", tak buď se člověk musí dostat do fáze, kdy už je vlastně "na dně" a buď se nechá strhnout ještě níž a nebo si uvědomí, že může být ještě hůř tak na co se stresovat.

Alespoň na mě to tak zafungovalo, když už jsem nevěděla kudy dál a vypadalo to, že prostě dobře už nemůže být, ať dělám cokoliv, přestala jsem se nějak hlouběji zabývat věcmi které nemůžu změnit a prostě jsem naučila brát to jak to je, jinak bych se asi musela zbláznit
Nepěstuji si to tzv. pozitivní myšlení, nějaké ty mantry mysli pozitivně apod., na motivační knihy nevěřím. Prostě jen dělám co je v mých možnostech, pracuji na tom co můžu ovlivnit, co ovlivnit nemůžu přejdu/vytěsním z hlavy a žiju. Úsměv nic nestojí, těším se na nová poznání a výzvy, takže obecně vzato vlastně myslím pozitivně.

Nevím jak poradit, snad jen snažit se dělat věci co nejlépe a nezabývat se tím co nelze ovlivnit.
A vlastně ještě jedno.... přijmout odpovědnost za svůj život, protože to ne život dělá překážky, ale lidé si je dělají.

Kdyby jen někteří lidi věděli, jaké jsou semináře a knihy na téma pozitivní myšlení business Souhlasím s tím, co padlo:

Cituju z deníčku: "Dřív jsem byla hodně nešťastná,ale teď mám sex při masáži,tak to je mnohem lepší. Ale vím,že to takhle není v pořádku"
Tohle bohužel není pozitivní myšlení...

Nevím, jestli potřebuji tabulku. Ale myslím si, že každý zná to zaseknutí na mrtvém bodě v životě. Třeba i po nějaké těžší životní události dostanete pocit, že ten život, co žijete není uplně to pravé, ale třeba přesně nevíte, co změnit, jakým směrem se vydat, jestli to má vůbec cenu atd., kouknete do minulosti, co teda bylo špatně, kde jste mohli udělat chybu. A co z toho vyvodit pro lepší přítomnost a budoucnost. V tom si myslím, že ty knihy jako Čtyři dohody, co tu byly zmíněny, mohou pomoct. Já osobně mám 4 dohody mnohem radši než Tajemství, Tajemství mi připadá přitažené za vlasy a skoro by i mohlo zavánět jak sekta (zvlášť, když si ho někdo vyloží uplně fanaticky), ale zná ho více lidí, tak proto jsem ho tu "nakousla".
A ono co business není.

Myslím si, že nejsem zrovna tip, co by naprosto dokázal žít ze dne na den. Jsem spíš ta, co neustále něco plánuje - jsem taky mladá a ono to k tomu podle mne patří. A nevím, jak se najednou přimět umět žít ze dne na den...
Byli jste takové vždy? Nebo to přišlo časem?

Podle mne taky ne vždy se to dá brát stylem, že nějak bude. Třeba malicherný případ: Chcete se věnovat nějakému sportu, musíte do toho ale vložit prvně nemalé peníze, což je pro vás velká finanční i časová investice, zároveň ale nevíte, jestli do toho jít, protože vám to možná zdravotní situace nedovolí se tomu stejně pořádně věnovat a budete muset brzy skončit- ne, že by ten sport zhoršoval váš zdrav. stav, ale prostě ho nezvládáte fyzicky. A zboří se vám další sen, což je podle mne i pro nejpozitivnějšího člověka trochu frustrující, pokud se mu opravdu nikdy nic nesplní - samozřejmě, nezhroutíte se, ale na náladě vám to nepřidá.. Jasně, i zdravému se může něco přihodit a "zhoří" mu sny, ale u nemocného je přece jen ten poměr benefit:risk v tomto případě uplně jinde. V tomto mi přijde pozitivní myšlení třeba skvělé, jen kdyby mi to fungovalo.

Stejně tak třeba příklad mnohem mnohem vážnější a kontroverznější - máte porodit možná postižené/nemocné dítě - nechat si jej a věřit, že to dobře dopadne, či to vzdát?

Jsou prostě situace, kdy ze dne na den podle mne žít nejde. A člověk musí zaujmout určitý postoj...

A děkuji všem za osobní názory a vaše postoje

V této situaci by kladně odpověděl snad jen silně věřící postižené dítě by nemělo přijít na svět pokud se to zjistí v době,kdy je žena těhotná.

zkus si dávat menší cíle a ne hned vrcholový sport.Ono přes ty menší cíle se postupně dostaneš k vyšším.

Žít ze dne na den v civilizaci nelze jen je potřeba zhodnotit své schopnosti a podle toho se zařídit.Například když má slečna 180cm a 80kg,tak těžko bude baletkou.

Reaguji na Tiakia: Já znám zrovna i nevěřící maminky, co jim to vyšlo, dětátka zdravá nakonec jak řípa Části se nakonec dovyvinuly, akorát později než normálně. Nezanechalo to žádné následky. Pozitivně myslely a zrovna jim to fakt vyšlo, což mi přijde mazec. Kdyby to vzdaly, zabily by vlastně zdravé děti.

O vrcholový sport se rozhodně nejedná, to jsem vzdala už někdy v 5 letech Je to malý cíl, někdy ale i malý cíl může být nedostupný. Ale už jsem skoro rozhodnuta do toho stejně zkusit jít. Pořád je asi lepší možnost další ztráta než pak lítost nad promarněnou šancí. I tak děkuji za názor.

Akorát by to nevěděly neb podle testů byl plod nějak poškozený.
Riskovat jestli to náhodou třeba vyjde je docela odvaha.Když to nevyjde,tak péči zaplatí stát!Kdyby to bylo nastavené tak,že doktor doporučí přerušení,matka řekne ne a hned dostane podepsat papír "případnou léčbu při postižení dítěte zaplatíte ze svého" tak by jsi viděla jak by upalovaly na přerušení ani by neváhaly.

Tak to zase tak drahé nebude jen do toho.

není to o důležitosti peněz.Je to o tom,že těžko by běžná rodina někde sehnala miliony na operace a léčbu v případě dětí,které jenom leží a "žijí" na hadičkách.Už takhle stále někdo brečí v TV a chce peníze na různé lázně a nesmyslné rehabilitace,které jsou stejně k ničemu.

Reaguji na lenka_m1: Každý to vidí trochu jinak. Já teď uvažuji jinak než před 2 lety, kdy jsem na ty masáže začala chodit.

Můžeš "aktivně" myslet pozitivně, ale pokud máš v podvědomí něco takového

tak to nemusí fungovat právě kvuli tomu. Zkus se zaměřit na věci, které se ti povedly a jak jsi toho dosáhla (i když to pro tebe mohou být úplné samozřejmosti) a v tom si najít nějaký svůj vzorec. Myslím, že hlavně o tom pozitivní myšlení je, ne nějaké opakování afirmací nebo si něco vysnít a věřit, že to přijde samo a hned. Jestli máš u důležitých věcí pocit, že to nevyjde, tak se ho musíš nějak zbavit - na to musíš přijít sama jak, sice můžeš hledat inspiraci, ale nikdo to za tebe neudělá...

Stejně tak jsou věci, které člověk neovlivní, ale kždý může ovlivnit to, jak zareaguje...většinou nějakým nadáváním nebo sebelítosí člověk ubližuje jen sám sobě.

Já se třeba díky Tajemství zbavila ekzému - říkali tam, něco v tom smyslu, že podvědomí nerozumí "ne" a já si uvědomila, že čim víc myslím na to, jak s tím bojovat, tím horší to je. Pak jsem si představovala, že jsem zdravá a ono to fungovalo Podle mě to funguje u spousty autoimunitních nemocí s neznámou příčinou, ale jasný, že když mě napadne vir nebo si zlomim nohu, tak musim k doktorovi...