Poté, co jsem se odstěhovala od rodičů, to začalo jít z kopce. Neuměla jsem pokračovat v tom režimu, jaký jsem měla doma. Nikdy jsem v životě nemusela pro nic bojovat. Byla jsem jako jedináček, ačkoliv mám bratra a sestru (sestra o 6 let straší a bydlí se svojí mamkou, bratr o 12 let starší). Vždycky jsem všechno dostala zadarmo. Učitelé ve škole mi nadržovali, takže se se nemusela ani moc učit a měla měla jedničky, táta mi radši dal peníze, než abych šla na brigádu. Po přestěhování od rodičů jsem byla ztracená. Nebyla jsem na tvrdý život, kde se musí bojovat připravená. Nebyla jsem schopná na VŠ dřít ani pracovat. Už nic nebylo zadarmo a já se s tím neuměla poprat. Radši jsem se před světem stáhla. Střídala jednu VŠ za druhou s tím, že tu další určitě dokončím. Ale tu schopnost pro něco bojovat jsem nezískala. Po 5 letech nestálého se plácání a nechávání se dotovat od rodičů, jsem to nikam nedotáhla. Nevystudovala jsem žádnou školu, kromě občasných brigád jsem ještě nikdy nepracovala. Akorát jsem se před světem víc a víc uzavírala, stal se ze mě ještě větší introvert, co nemá žádný kamarády. Žiju jenom pro přítele a psa. Všeho se bojím jak jsem si na všechno odvykla, že radši zůstávám doma. Mám v životě všechno, co by mi ostatní mohli závidět, ale nějak vše postrádá smysl a nic mě nebaví. Jsem pořád doma a tak si ani neumím užít víkend či dovolenou s přítelem. Nebaví mě číst, háčkovat, cvičit. Všechno, co mě dřív tolik bavilo. Bohužel ale nevím, jak se z toho vymanit a znovu nastartovat, ten režim, co jsem měla, když jsem ještě byla s rodiči...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Poslat SZChce to práci na plnej úvazek, po ní budeš ráda, že se stihneš věnovat pejskovi a pak přítelovi a domácnosti a volný čas Ti bude vzácností 
prý je dobrá knížka Konec prokrastinace, zrovna se na ní chystám.
Máš tak trochu existenční krizi, tzv ti chybí ten kopanec do startu, smysl života nebo něco, pro co budeš zapálená.
Buď radím psychologa nebo nějakého kouče...klidně i po internetu ti nějaký poradí.
Nebo opravdu najdi si práci. Ta ti tyhle myšlenky sebere a nedá ti čas přemýšlet nad tím, jak se zabavit.
Nějak začít musíš, i kdyby tvoje první práce nebyla bůhví co, lepší, než se doma litovat....
Najdi si práci, zkus to přes rodiče, známé...to je první krok k samostatnosti. Pak si třeba v budoucnu tu školu doděláš u práce, svět se taky nezboří.
Tak nemáš VŠ no. To není žádná trága. Práce by prospěla, ale na druhou stranu, proč se do ní hrnout, když je o tebe postaráno. Nechceš se přihlásit na nějaký kurz jazyků? Naučit se vařit italskou kuchyni? Něco si najít musíš, co tě bude bavit a budeš se tomu věnovat. Já mám třeba hodně známých holek, které sedí doma. Nic nemusí ani uklízet a ani vařit. To bych ještě pochopila (nemyslím si, že smyslem života je chodit do práce), ale co nechápu je to, že ty holky vůbec neví, jak se jinak zabavit. Což je opravdu ta smutná stránka věci..
PS: Pokud je o tebe finančně postaráno, tak máš jednu velkou výhodu. Nemusíš vzít každou práci proto, abys měla peníze, ale můžeš zkusit práci, které by tě bavila a těšila by ses z ní. I kdyby to byla třeba prodavačka květin, floristka, hosteska..
Cituji EleanorWoods: Práce by prospěla, ale na druhou stranu, proč se do ní hrnout, když je o tebe postaráno.
No, napríklad aj preto, aby mala slečna nejakú prax....ono totiž o ňu postarané do konca života byť fakt nemusí. Tiež mám kamarátky, ktoré pracovať nemuseli a v 40tke ich opustil "živitel".
Cituji EleanorWoods: Práce by prospěla, ale na druhou stranu, proč se do ní hrnout, když je o tebe postaráno.
No, vzhledem k tomu, že je slečna už dospělá, není jaksi normální se nechat živit (ať už od rodičů nebo přítele). Styděla bych se nechat živit, pokud bych už sama mohla pracovat.
Takže hybaj do práce, pak budeš ráda, že budeš mít aspoň trochu volna...Nic jiného než práce na plný úvazek ti nepomůže.
Cituji Lisa: Najdi si práci, zkus to přes rodiče, známé...to je první krok k samostatnosti
no to je fakt krok k samostatnosti
Cituji EleanorWoods: Práce by prospěla, ale na druhou stranu, proč se do ní hrnout, když je o tebe postaráno.
Jo, ale na jak dlouho, hm?
hmm, no já to docela chápu...hodně lidí se musí už brzo v životě rvát ať chtějí nebo ne a nakonec jsou pak rádi, protože jsou lépe připraveni do života..taky jsem to měla do dospělosti všechno hodně jednoduchý a o to pak je větší náraz, člověk mnohem hůře překonává nějaké překážky, chybí motivace, píle, vytrvalost...
kolik ti je, kolem 24? to si ještě dost mladá, důležitý je, že chceš něco změnit..)
chce to nějak překročit ten strach z neznámého a najít si nějaký koníček, cokoli co tě bude bavit, kde poznáš nějaké nové lidi a dostaneš se taky někam do společnosti...
a i když jsi třeba zajištěná a nemusíš pracovat, tak bych se určitě poohlédla po nějaké práci..jednak se ti to bude hodit do budoucna, poznáš zase nové lidi a nějaké vlastní vydělané peníze taky člověku zvednou sebevědomí...
z vš bych se nehroutila, podle mě už dnes tak moc neznamená, dnes ji má každý blbec)) tam jde fakt spíš o tu psychiku a vytrvalost než o inteligenci... já mám taky hrozně blbý pocit, když něco nedokončím, možná by ti pomohlo třeba ještě něco zkusit aspoň dálkově, s tím, že to prostě doděláš...ne kvůli titulu, ale kvůli pocitu, že jsi něco dokončila...
ale pokud už jsi ve fázi, kdy ti dělá cokoli problém a absolutně nic tě netěší, tak by to chtělo asi vyhledat i odborníka, aby tě trochu nastartoval...
