Všechno skončí ještě než začne

Taky jsem v tomhle na hlavu
Jsem od rozchodu třičtvrtě roku a od té doby se o mě zajímali dva fajn kluci. Jeden to už vzdal, protože jsem "neprojevovala zájem" (i když jsem chtěla) Ten druhý se furt snaží. I když se tomu divim protože jsem ho už několikrát odmítla, když mě pozval na schůzku
Nicméně se máme sejít v úterý tak jsem zvědavá jak to dopadne... snad necuknu

To já si schůzku domluvím a dorazím, ale hledám na něm každou chybu. Už s tím sama sebe štvu
Má to své výhody u obou nás musí byt obdařeni velkou dávkou trpělivosti

Jsem na tom podobně. Taky jsem více jak rok po rozchodu. Na jednu stranu bych strašně chtěla nějakého fajn chlapa, zase s někým sdílet denní radosti i starosti. Na druhou stranu mám pocit, že je všude kolem mě tolik přetvářky, lží a nevěr, že se jakémukoliv vztahu až úzkostlivě vyhýbám. Za chvíli mi bude 30 a já mám pocit, že co se týče vztahů, nějak jsem v koncích a o šťastné a spokojené rodině si můžu nechat jen zdát.

Reaguji na Kate1: Víte holky já jsem víc jak o 10 let starší než vy a vidím problém v tom, že dnešní doba je jiná. Většina se honí za kariérou, dlouho studují, jsou k chlapům hodně kritické, pořád na nich vidí chyby. No možná si někdo řekne , Co ty můžeš povídat, když máš doma takového chlapa, který je v sexu takový puritán a kašle na tebe? Ale tady nejde jen o sex. Když já jsem byla mladá holka, tak bylo obvyklé, že holka odmaturovala, kluk přišel z vojny, vzali se a měli rodinu. Já vím, dnes je to jiné. Možná moc přemýšlíte a vybíráte. Neříkám, že je dobré skočit hned bez rozmyšlení do náruče prvnímu kdo se namane.. Samozřejmě je plno podvodníků a těch co si chtěj jen užít. Ale partnerský vztah je o kompromisu. Každý musí ze svých nároků trochu slevit, jinak pro vás nebude nikdo dost dobrý. Každý máme přece nějaké nedostatky a chyby.

Právě já naposled jak hloupá slepice někomu naletěla a teď mám předsudky ke každému ikdyž vím že to tak doopravdy být nemusí. Za žádnou cenu se toho nedokážu zbavit a upřímně každého chlapa časem přestane bavit to v jaký je situaci semnou. Takže promin ty můj problém neřešíš ale ostatních možná jo.

Já si myslím, že ten problém není jen tvůj. Celkově si to lidé mezi sebou tak nastavili a mají k sobě odstup. Což je pro partnerství, ale i přátelství ******. Každý chce honit kariéru a peníze. Je pro to ochotný zahodit rodinu, kamarády i toho potencionálního přítele/přítelkyni. Nikdo se ve vztahu moc nechce snažit a málokdo ho bere vážně už od začátku. Netvrdím, že by bylo fajn, kdyby všechny holky byly těhotné (jako tomu bylo dříve) už v maturitním ročníku, ale na druhou stranu ti lidé spolu začali žít a museli spolu nějak žít a zvykali si na sebe. Takhle chodí každý s každým 5, 10 let a ve výsledku si ti lidé řeknou, že se k sobě vůbec nehodí a nebo spolu stejně nic budouvat nechtějí. Případně každý žije do 30-ti let u rodičů a to se těžko zvyká na vztah a těžko se v něm člověk přizpůsobí. Viz mamánci. Každý je vybíravý a má nároky. Ženské berou prášky a chodí na potraty. Tím to chlapům i sobě ulehčují a nikdo potom nebere ten vztah vážně, protože, když si to nepřejeme, tak to můžeme zastavit. Tím se zase dostávám někam mimo téma, ale pokud spolu budou lidé žít stylem, že ten druhý mi bude ubližovat, podvádět mě a využívat, tak ti dva nikdy nebudou šťastní pár a nikdy ho nemohou ani vytvořit. Člověk je tvor společenský a potřebuje mít kolem sebe lidi a hlavně toho partnera a i když začne věřit tomu, že ne, tak po tom uvnitř bude toužit pořád. Přes tu zradu lídí musí člověk zase věřit. Jinak to nejde. Něco hezkého s tím druhým prožijeme a když nám ublíží, tak to hezké prožijeme zase s někým jiným..

Reaguji na EleanorWoods: Řekla bych, že lépe a výstižněji to ani napsáno být nemohlo!

Reaguji na Evelinde:
Zřejmě jste nepochopili s čím mám problém