Již zanedlouho se chystám na rok do Anglie jako au-pair. V červnu jsem řešila, co dál po střední a jelikož vysoká nevyšla, táta přišel s nápadem, že au- pair je dobré. Toho nápadu jsem se chytla a začala nad ním přemýšlet a pak i realizovat. Jak mě otec ze začátku hrozně podporoval, byl z toho nadšený, teď, ve zbývajících dnech do odjezdu je to s ním doslova peklo. Nejspíš si myslel, že to bude jako vždycky- hrozně rychle se pro něco zapálím, ale po čase mě zájem přejde. Ale tentokrát už jsem nejenom rozhodnutá, ale mám i vše domluvené a především zrealizované. Táta mě teď neustále přesvědčuje, ať zůstanu ten rok doma, že mi dá peněz, kolik si řeknu, doma mi nic chybět nebude.... Několikrát denně mi volá z práce, jestli jsem se nerozmyslela, snaží se apelovat na moje city, jak mi bude po rodině smutno, co budu dělat bez přátel. Dokonce to začíná vyčítat i mámě, proč mi to nezakáže. Každý den poslouchám, jak kvůli mě a mému odjezdu ani nespí, jak jsem bezcitná že místo toho, abych se starala o vlastní sestřičku, jedu dělat služku jiným...... Je pravda, že jsem vždycky byla taková tatínkova holčička, donedávna jsem si nedošla ani sama na úřad, ale teď se to ve mně všechno zlomilo, jak si připouštím, že budu bez rodičů, tak i přes to, že se v něčem nevyznám, raději si to vyřídím sama, přece mě teď čeká tolik věcí, které si budu vyřizovat už jenom sama.
Nejhorší je, že mi všichni tátu závidí, zaplatí mi co může, je před mými kamarádkami hrozný grand, všude pro mě jezdí, kupuje mi drahé dárky, dává až nepřiměřeně vysoké kapesné..... Jenže já teď z toho mám výčitky, jestli je vážně správné mu vůbec odporovat, když mě tolik podporuje....
Nejvíc se děsím cesty na letiště, myslím, že i tak budu dost vynervovaná, natož poslouchat celou dobu řeči, jak jsem zlá, že odjíždím....
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Otcova závislost na mně (dceři)
Poslat SZon tě vydírá, nedokáže si představit a smířit se s tím, že nejsi už jeho holčička a umíš se postarat sama o sebe, holt to je typickej tatínek. Ne jeho řeči se vyprdni, udělej to pro sebe, pomůže ti to se osamostatnit, budeš si vážit pěněz, získáš pokoru atd....každopádně do života získáš víc když odjedeš.
Já si myslím, že děláš dobře, protože jsi ve věku, kdy se potřebuješ trochu osamostatnit a získat nezávislost.
Chování tvého táty mě trochu překvapuje, čekala bych takové hysteráky spíš od mámy (btw o té nic moc nepíšeš...).
Reaguji na Lusinda:
Máma je v pohodě, vždycky měla takový ten přístup jako "Učíš se pro sebe" a nejspíš si myslí, že bude dobré se po dvaceti letech osamostatnit.
Ona taky otcova finanční podpora má dvě mince- je to sice grand, ale taky neskutečný cholerik a despota, všechno musí být po jeho. Takže kdyby mu mamka řekla, že souhlasí s mým odjezdem, nejspíš by jí to vyčítal ještě hodně dlouho.
Reaguji na coolgirl:
Já být tebou určitě bych jela, zkušenost je to fakt k nezaplacení a otrkáš se.
Taky myslím, že tohle je skvělá příležitost, jak dokázat sobě i rodičům, že už nejsi malá holčička, ale dospělá žena! Určitě jeď a nenech se psychicky vydírat. Protože to, co tvůj táta (i když asi nechtěně) dělá, je psychické vydírání.
Tak si s nim sedni a znovu mu vysvětli, že je to jen a jen pro tvé dobro 
všichni rodiče si přeci přejí pro své dítě jen to nejlepší a vycestovat jako au-pair do zahraničí je přeci obrovská zkušenost jak se otrkat ve světě a osamostatnit já jsem taky tátova holčička, ale ten má rozhodnutí respektuje a ještě mě v nich podporuje (samozřejmě,když se nejedná o nějakou blbost 
) no každopádně se nedej zlomit a jeď taťka si zvykne a navíc rok uteče jak voda a ty budeš za chvíli zase zpátky a to s omnoho lepší angličtinou a velkýma zkušenostma
takže držim palce!
Jestli je taťka cholerik a za své dárky vyžaduje poslušnost (a mamka se bojí říct svůj názor), tak žádné vysvětlovací sedánky nepomůžou, obávám se. Rada "tak si sedněte a vyříkejte si to" platí jen pro psychicky vyrovnané jedince (bez urážky)
Cituji June: estli je taťka cholerik a za své dárky vyžaduje poslušnost (a mamka se bojí říct svůj názor), tak žádné vysvětlovací sedánky nepomůžou, obávám se. Rada "tak si sedněte a vyříkejte si to" platí jen pro psychicky vyrovnané jedince (bez urážky)
To je přesně vystihnuté. S tátou rozmluvy nepohnou, jakmile není po jeho, hrozně vyvádí. A právě ty "dary" jsou zárukou toho, že se s ním nikdo hádat nechce. Když jsem byla mladší, nedokázala jem jeho nesmyslné zákazy a příkazy přijmout, takže jsem radši byla bez peněz (ne na školu, ale zábavu a tak), ale postupem času jsem si raději myslela své a nechala ho při tom, co si myslí. No, ale to je jaksi.... ponižující nebo jak to nazvat.
Galerie obrázkůReaguji na coolgirl:
tvůj táta je takový ten šef, který chce mít vše pod kontrolou a ty ses mu z tý kontroly pomalu dostáváš. Už nad tebou nebude mít svou moc.
Jeď, on si zvykne
Coolgirl, taky mluvím z vlastní zkušenosti... akorát s těma darama to u nás nebylo tak horký, prostě jsem "musela" být poslušná z titulu dcery. Takže jakmile jsem byla plnoletá, práskla jsem do bot. A dobře jsem udělala. Nenech se psychicky zlomit, odjeď pryč, ono ti taky osamotě v cizí zemi hodně dalších věcí dojde a pomůže ti to zdravě se osamostatnit. Držím ti palce, ať se ti tam líbí!
Reaguji na coolgirl:
no jo tatínkova holčička Pro mnoho rodičů je těžké se smířit s tím , že jejich dítě dospěje. Ale jsi dospělá a rozhoduješ si o svém životě sama a je to tak nějak i tvůj úkol se osamostatnit. Jeď ! a nenech se vydírat nikým a ničím. Až odjedeš ostatní si zvyknou a smíří se s tím.
přeji ať jsi tam spokojená
Taky se připájím k přání všeho nejlepšího a co nejúspěšnějšího startu do života, kdysi jsem taky docela rychle vystřelila z domu - můj táta byl taky despota a cholerik, ovšem bez těch drahých dárků . Naučila jsem se tehdy samostatnosti, začala jsem si víc vážit sama seba - a táta si mne začal vážit taky. Teď už máme léta dobré vztahy, samozřejmě převažně na dálku .
