Mám jeden takový osobnostní rys zdá se, který si plně neuvědomuju, ale mí blízcí ano a chtěla bych se ho zbavit. Prý že často dávám svým bližním vinu za něco, co mě trápí v onom vztahu. Dám rovnou příklad. Můj současný přítel se mi svěřil, že mu dávám často vinu za věci, které v našem vztahu kulhají. Věřím jeho pocitům, ale na druhou stranu mi přijde, že to nedělám, ba že dokonce často přiznám svoji vinu, protože se slovem promiň nemám problém a vím, že nejsem dokonalá a nepovažuji se za nechybující. Jenže on má pocit, že ho za vše viním. Také mi to řekl jednou bývalý přítel (při rozchodu) a naposledy dnes moje nejlepší kamarádka. Takže mě to už opravdu tíží, ale nevím co s tím, protože si to jen málokdy uvědomuju. Dám sem ale příklad z dneška. S přítelem jsme se dohodli odpoledne, že si večer zavoláme. Večer mi ale napsal, že zjistil, že se dnes hraje důležitý zápas mistrovství světa v basketu a že bychom si zavolali o chvíli později. Nic jsem nenamítala, protože jsem se vcítila, že by mi on zakazoval mistrovství světa v hokeji, a šla jsem si dělat své věci. Jenže pak jsem je dokončila, začala jsem být rozmrzelá, že dává přednost zápasu a když se pak ozval, tak jsem mu napsala, že už nemám náladu, protože jsem čekala, až se dokouká a přestane věnovat tomu více důležitému, než jsem já. Prostě jsem mu to vyčetla. A neměla jsem právo, protože jsem ho na to nechala přece koukat a pak jsem měla držet pusu a v klidu si zavolat.
Jenže jak těmhle chybám předcházet? Máte s tím některá zkušenosti a jak to řešíte? Popřípadě mi pomůže i jen sdílení podobného příběhu