Co dělat se zničeným sebevědomím?

Mám sebevědomí podkopané hrozně a ještě mě lidé kvůli tomu nesnášejí, nejdřív mi ho podkopali a teď mě nemají rádi. Teď napíšu, jak například o sobě smýšlím:
Když má švagrová tři děti a já jen dvě: to je ale nemorální, vždyť by člověk měl mít jedno dítě za sebe, jedno za manžela, abychom se nahradili, a jedno za ty, co je nemohou mít, aby národ nevymřel, prostě ona to dělá správně a já jsem špatná. Ale kdyby to bývalo bylo obráceně: ona je dáma, má jen dvě, a já budu chodit na sociálku ověšená hroznem dětí.
Nebo nějaká osoba má dlouhé vlasy a já ne: ona je krásná a já jsem nemožná, a když je to obráceně: ona je udržovaná dáma a já nemám na kadeřnici.
Další příklad - gelové nehty, když je má někdo jiný: ona na to má peníze a je to hezké, to já si nemůžu dovolit. A kdyby mně krásně někdo peníze dal a ještě mě donutil na ty nehty jít, řekla bych: blázníš, je to dva roky vyšlé z módy, v práci to už nikdo nemá, a vůbec, to mám tak šeredné vlastní nehty?
A kdybych měla sukni, co na mně ještě nikdo neviděl: to je už starý, to jsem zdědila už ani nevím po kom, a kdyby ji měla švagrová nebo kolegyně: už zase překvapuje, to jsem na ní ještě neviděla, sluší jí to.
Nebo teď jsem silnější než většina kolegyň a ráda bych trochu zhubla. Ale v 16 letech jsem já byla ta hubená a záviděla jsem dívkám, co si mohly obléct ucourané tmavé šaty a nevypadaly jako mrtvoly. Mně zbývalo jen nosit příšernosti těch 80. let, mrkváče, vycpaná ramena, naducané vesty.
No, tak takhle o sobě smýšlím, že co mám já, to je špatné.

a to jako když ženská nemůže mít děti, nebo ne víc, než jedno, tak by měla chodit kanálem? sama vidíš, že to je absurdita, tak proc si z toho vůbec děláš hlavu? to s tou kadeřnicí, sukní ... to ti někdo dává najevo (zminovaná švagrová) nebo to si jenom tak namlouváš sama?

jestli to je okolí, které ti dává najevo, že jsi špatná, protože máš krátké vlasy nebo dvě děti, tak je to kravina, s které by sis něměla dělat těžkou hlavu. sama vidíš, že to jsou zakomplexovaní lidé, kteří si na tvůj úkor ty komplexy léčí a vždycky si na tom druhém něco najdou. nejlepší by bylo asi změnit okolí, najít si nové kamarádky se společnými zájmy, omezit kontakt se švagrovou.

pokud si to sama namlouváš, měla bys celkově změnit myšlení o sobě. jestli koukáš na pořad "nahá jsi krásná", přesně o tom to tam je. máš dvě děti, které si zaslouží pohodovou maminku, tak si občas udělej čas na sebe, na věci, které máš ráda, zajdi si na kosmetiku, nebo zkus sportovat. pokud tě trápí postava a váha, je tady na omlazení spousta rad jak zhubnout, jak se obléci ... ale nauč se mít se ráda.

Jsi v zajetí automatických myšlenek, které mají schematickou povahu (já špatná - ostatní dobří, lepší...). Tak buď se jim podřídíš, a budeš dost nešťastná, a nebo pochopíš, že jsou je plodem Tvého vidění světa a zkusíš s nimi něco udělat. Třeba že přestaneš věci vidět tak černobíle. Někdo má dvě děti, a je to normální, a někdo má tři nebo žádné, a také je to normální...
A nebo je to všechno ještě nějak jinak a tahle možnost být stále nespokojená Ti prostě z nějakého skrytého důvodu vyhovuje...

Teď mám zrovna dlouhé vlasy, a taky mě za to lidi kritizují, dokonce jsem v práci zaslechla: uděláme sbírku na kadeřnici, kdo se má na to koukat. A můj hlavní problém jsou peníze, takže na kosmetiku jsem zašla jen jednou. A gelové nehty - nemyslitelné. Styk se švagrovou jsem omezila, právě kvůli nehtům, bu´d by to se mnou praštilo, nebo bych dostala hysterický záchvat, moc let jsem to toiž chtěla a prostě na to neušetřím, natož na doplňování, a dcerce je to taky líto, celý večer si zdobila nehty aspoň lakem.

Taky mám malé sebevědomí, neměla jsem, ještě před nějakou dobou jsem dokázala s kluky flirtovat a cítila se fajn ve svém těle. Ale pak toho bylo na mě moc-nemoci a následné úmrtí v rodině a já se začla lidí skoro bát. Vím, že mé gesta jsou teď jiné než předtím, že jsem víc utrápená, bojácná, ale zatím to nedokážu úplně dát do pořádku. Taky se cítím škaredější, přitom nemám důvod. Vždy jsem byla hrozně hubená a chtěla přibrat, pak jsem přibrala a cítila se skvěle, jenže pak jsem přibrala ještě víc a cítila se tlustá, teď jsem pár kilo zhubla, takže bych se měla teoreticky cítit zas skvěle. Najdu na sobě hezké věci, ale teď i plno škaredých, které jsem dřív neřešila. Nejsem se sebou spokojená a bojím se, že se to odrazí i na mém vztahu s přítelem. Nevím jak si zvednout sebevedomí, jen vím, že to potřebuju, jinak se budu trápit a nechi se trápit ve 20ti. Chci být zas usměvavá a věřit si.

Moc se milíbil výrok Ivanky Chýlkové, který jsem četla nedávno. Na otzáku, jestli si myslí,, že je hezká totiž řekla, že si nemyslí, že je hezká, ale že si někdy říká, že jí to zatraceně sluší... A to je ono, já s tím taky bojuju, ale je pravda, že je to hlavně v hlavě... Tuhle jsem potkala holku v kraťáskách s celulitidou, ale bylo jí to úplně jedno, byla moc sympatická a očividně si z toho nic nedělala a já vedlení byla s mindrákem ze své celulitidy v dlouhých kalhotách vlastně úplně zbytečně...

červík

mně tedy přijdeš jako moc hezká holka a to neříkám jen tak...

ČERVÍKU

mám pro tebe radu, jestli ji chceš slyšet. určitě zkus zajít k psychologovi. ale sama vím, jak těžké je k něčemu takovému se odhodlat. a tak mě napadlo, ať ještě před tím zkusíš něco sama...je hrozně důležité, aby se člověk rozhodl ke změně sám, k tomu tě nikdo nedonutí.

já jsem byla na základce a střední jak koule, navíc jsem se potila, nosila jsem děsné hadry po sestřenkách. nenáviděla jsem se. pak jsem se na začátku vš (tedy ještě o prázdninách před ní) rozhodla, že takto tam nechci. taky mám celulitidu a strie, a nadváhu a jemné vlasy (jemné = když je mám trochu mastnější, jde vidět kůže...)

začala jsem se sebou něco dělat. a pomohlo to. zhubla jsem, koupila pěkné oblečení, koupila si své první makeupy. -------- a tak zkus taky začít něco cvičit, běhat, posilovna, tanec (jakýkoli) -- něco z toho tě bude bavit, výběr je velký. a určitě i zhubneš, když tě trápí váha. celulitida sama nezmizí, ale dá se s ní něco dělat. masíruj, kup si na ni krém. zkus změnit účes, zkrátit, změnit ofinu, změnit líčení, třeba místo černých linek nějaké pěkné stíny, změnit oblečení (jsi-li džínová, tak jedny nějaké pěkné šaty, ve kterých se budeš cítit)...prostě změna! je život

mě hrozně nakoplo, když jsem se jednou nalíčila, natočila si a vyčesala vlasy, dala sukni, navoněla se, dala si sexy visací naušnice, botky na podpatku a vyrazila do města. (sice mi to zabralo asi dvě hodiny času ) ale chlapi se otáčeli, a dokonce jsem zaslechla i něco v tom smyslu, (obdivně) že to je kus...! a to mám prsa asi jedničky, tři chlupy na hlavě a při mé výšce 163 cm jsem mohla vážit tak 65 kg což je dnes bráno jako nadváha. --- z toho vyplývá, že žádná žena není ošklivá, jde jen o to, jak se upraví, a jestli najde styl, který jí sluší, a ve kterém se cítí.

tak to je moje rada -- zkus změnu. jestli máš kamarádku, jejíž styl se ti líbí, ale sama ho nějak nemůžeš docílit, zkus ji vzít sebou na nákup.

ne že bych se teď cítila jako filmová hvězda..ale když se upravím, a kouknu na sebe do zrcadla, tak se na sebe i občas usměju

a vůbec, baby jedny ! chodíte tu ještě?

pussydeluxe

znám parádní kuchařku, jmenuje se Kuchařka pro dceru. pokud se chceš naučit vařit, určitě si ji kup, je tam všecko od nejjednodušších receptů super vysvětlené,a ještě i docela vtipně. věřím, že kdybys třeba až vaši nebudou doma, podle toho něco splácla, mile bys překvapila, a začali by na tebe pohlížet jinak...fakt (vlastní zkušenost).

sugar

tvůj muž byl nezralý povrchní chudák. znát ho, tak mu nalískám. asi musí být těžké vyrovnávat se s poklesem aktraktivity. ale jak tu někdo psal, muži, co po tobě koukali dřív, byli stejní jako ten tvůj....až bys už nebyla tak krásná podle jejich vzoru, zachovali by se se stejně uboze. 63 kg při tvé výšce je úplně nádherná váha a co já bych za ni dala. jen je dnes trend být až moc hubená (a mít 48 kg už třeba mě přijde fakt hodně málo) . musíš mít parádní postavu, i když nevím, jak vypadáš. muži, co za to stojí, to dokážou ocenit. všichni muži, co znám, a kteří podle mě mají lidskou hodnotu, na váhu ženy (pokud nemá už fakt 100 kg) nehledí. vím, že ti můj názor asi nijak nepomůže, ale co kdyby tuhle mi říkal jeden kamarád, když jsme se bavili o holkách a jejich věčných dietách, že jeho holka trochu přibrala, a (strašně spokojeně a červený až za ušima) dodal, že je to hrozně super, protože se teď tak dobře měkce objímá...

Taky nemám žádné sebevědomí.. a to si nemyslím,že jsem nějak odporná..ale prostě hrozná postava...strie.. a jít na pláž je za trest..mám pocit,že na mě každý kouká a říká si..jak tam můžu vlízt.....

vrrrr...

milá veronikovi, vypadáš jak anděl. máš krásný úsměv a krásnou dceru a krásnou barvu očí, a krásné vlasy. a ten, kdo by se ti poškleboval kvůli pitomým striím, když máš za ně tak hezkou dceru, je ..... dosaď cokoli ošklivého. já strie mám a jsou mi fuk. i největší super hvězda bude jednou stará a ošklivá, a jakou cenu má, že to oddálí tím, že nebude třeba mít děti....žádnou. jsi kočka

edit: možná to vyznělo trochu blbě...i kstaré ženy jsou krásné ale prostě už ne tak jak dřív. tělo dvacítky se nedá konzervovat, bohužel

Tak to teda, Veru, s těma tvejma fotkama nechápu, za co se máš jako stydět, vypadat jak ty, tak asi zpychnu!

mado

já asi taky

No tak jsem tady trochu četla...a jsem na tom nějak podobně jako některé z vás...od 12 jsem měla doma psychickou šikanu,během dvou let jsem přibrala přes 30 kilo,které se mě drží...a moje sebevědomí je od té doby v tahu...nemám žádné kamarády,jen pár známých...a přitom od malička jsem měla plno kamarádů, pořád jsem lítala venku, ničeho se nebála,ale jak se mamka znovu vdala tak se všechno změnilo, její teď už býv.manžel si na mě vymýšlel různý věci, chtěl se mě zbavit a tak mě během 2 let poslal do 3 dětských psych.léčeben, vždy tak na 4-5 měsíců...a tím mě vlastně odtrhl od kolektivu a já na základce nikdy nezapadla...pak přišla střední, tam se to o něco zlepšilo, ale kluci se k tlustým holkám chovají dost krutě...seznamování na internetu už nevěřím, pošlu fotku a všichni se leknou....dneska mi volali kluci na skype a jeden z nich řekl, když ještě nevěděl že už ho slyším tohle: "videl si ji jak vypada? ... ne.... Ne?Tak to bud rad" takže to mě docela ranilo... pak mám depky z toho, že u všech je oblíbenější starší ségra a nevl.sestřenice, ty dvě jsou pořád obletované, od příbuzných pořád slyším jak jsou krásné atd atd...dřív mě s tou sestřenicí i srovnávali, např. Podívej se jak ta naše Michalka....(je stejně stará jak já) Na mě neřeknou nic dobrýho, že bych byla šikovná nebo tak... Měla jsem jednoho kluka, kterej mi po čase řekl že se za mě stydí, pze nejsem štíhlá...taky mi řekl plno jiných věcí, docela netaktních...a hlavně pořád koukal po jiných, to taky sebevědomí nepřídá... připadám si vážně jako ta největší nula...prý že se klukům líbí i baculky...jaktože teda není jedinej kluk kterej by o mě stál?? dokud nezhubnu asi se nic nezmění....chtěla bych taky, aby o mě říkali že jsem pěkná.....((

taky si někdy přijdu odporná nevím mám větší pozadí a navíc trochu tu blbou celulitidu stydím se jít třeba i do plavek a ty pitomí strie