Jak odmítnout a nezranit muže, který vás požádá o ruku?

Reaguji na Adluna: to souhlasím, že jsou burani, já takové chování neobhajuju a sama ho nesnáším mrzí mně, že to takto je..jen je potřeba s tím u některých chlapů počítat, že by se mohli napučit a rozejít, pár jich znám, jak jsem už psala :X

a já ti nevím, možná jsem v tomto nějak zaostalá , ale pro mně by to ztratilo to kouzlo mám vysněnou svatbu jako z pohádky, k tomu prostě nepatří žádost na podruhé a nebo na potřetí...samozřejmě to tím nikomu neberu,ani to nijak neodsuzuju... jen by mi to bylo líto..

jenže oni jsu burani, jen pokud ví že s tím u nějaké stejně pochodí, jelikož moc žen si sebe neváží a nechávají si nadávat, nepodržet dveře atd. Pokud by je neustále pak někdo odkopával kvuli pravým chlapům, možná by rychle zmenili chování. Jenže u té hospodské sorty je asi nejvetší frajer krej má manželku+dvě milenky a všem říká slepice njn. Dokud se nezmění poptávka, bude stejná nabídka

Já to beru, ale řekněme si to upřímně, že se jedná o vyjímku.
Daleko běžnější je, že odmítnutí se muže citelně dotkne, tak jak píše Falcon a Aleopa.

to je fakt, a ženské, které mají doma výjimečný poklad by si ho měly víc vážit asi dneska uvařím

každopádně ať se vrátím k tématu - nevím, který typ muže má zakladatelka doma, ale pokud je to právě chlap, který se uráží, tak to probrat co nejdřív....a pokud je to zamilovaný gentleman, jako strejda Alduny...tak to pak stačí upřímně a mile říct, že jednou ano, ale zatím počkáme...

Pokud ti intuice říká "ne", vyplatí se ji poslechnout. Možná ji za pár let poděkuješ

Jestli se tvůj přítel rozhodl požádat tě o ruku, vnímá váš vztah opravdu vážně. Na tvém místě bych se zamyslela, proč ty to tak nevidíš. Jestli je to opravdu jen proto, že se zatím necítíš na svatbu, chceš nejdřív dostudovat a postavit se na vlastní nohy, je to určitě logický argument. Není to ale ještě důvod ho odmítat. Sice by svatba podle tradice měla následovat do roka po zásnubách, ale dodržovat nutně nějaké tradice i za cenu, že druhému ublížíš odmítnutím, mi připadá hloupé. A poukazovat na to, že ti to přijde takhle neromantické a ty máš představu, jak přesně by to po žádosti o ruku mělo probíhat, je už opravdu hloupý rozmar.
Podle toho, co píšeš, mi ale spíš připadá, že si nejseš jistá svým přítelem. Po skoro dvou letech už bys ho měla znát dostatečně na to, abys věděla, zda s ním chceš plánovat budoucnost. A pokud on vás dva bere takto vážně, měla by sis to v hlavě uspořádat taky.

trochu ještě navážu na to, co psala Candy, podle mě máš vysněnou představu o tom, jak tě požádá o ruku a za rok se vezmete a celý rok se budeš těšit a zařizovat atp...teď máš dojem, že tě chce požádat o ruku, ty bys ho chtěla, ale příští rok svatbu nechceš, přijde mi trošku hloupé ho kvůli své romantické představě odmítnout...život není takhle krásně nalajnovaný...jestli o něj stojíš a není v tom jiný problém, nekaž si to tím, že mu teď řekneš ne...

daleko lepší je říct ano a pak to nějak vysvětlit a upravit, jako že třeba ano, ale svatba až za tři roky, děti až za tři roky, atp. než říct ne a pak mu vysvětlovat, že ho máš vlastně ráda, ale ano jsi říct nechtěla

pokud cítíš, že se vdávat ještě nechceš, tak to nedělej, člověk by takovou věc neměl dělatjen proto, aby někoho nezklamal...

pokud cítíš, že se vdávat ještě nechceš, tak to nedělej, člověk by takovou věc neměl dělatjen proto, aby někoho nezklamal...

Děkuji všem za Vaše názory a rady! Nakonec jsem to vyřešila takto: Uspořádala jsem včera filmový večer a pustila nám film Nevěsta na útěku A když se mě na konci zeptal, jestli bych mu taky utekla, tak jsem mu řekla, že jsem zatím dost mladá a na přespolní běhy dobrá, ale že tak za dva, tři roky, bych mu u oltáře zůstala...smál se, ale bylo mu jasné, že to myslím vážně. Tuhle odpověď jsem si trénovala asi hodinu před začátkem promítání a měla ji i v různých variacích podle toho, jak by zněla otázka Jinak co se týče mých pocitů o svatbě. Není to ani tak kvůli nějaké představě a romantice, spíš, jak jsem psala...je mi 24 a za sebou mám pouze 2 vztahy. Jeden šestiletý a hned potom tento. Přítel je na tom vlastně dost podobně. Přijde mi to prostě moc brzy a nechci, aby nás pak trápila myšlenka, jestli jsme o něco nepřišli atd. Plus další důvody, které jsem psala v úvodu.... A pořád...je to jenom papír! Na co ho TEĎ potřebuju? Kvůli miminku, zajištění ani dokazování naší lásky fakt ne... No prostě doufám, že se přítel po včerejším večeru rozmyslel Určitě se ale nechci někoho dotknout. Spousta z Vás to má jinak. A celkem by mě i zajímalo jak? Jak proběhla Vaše žádost o ruku? Cítily jste se připravené?

naprosto souhlasím všechno se dá zažívat společně, svatba neznamená konec života, je to jen o tom, že si jeden nebo druhý nechává otevřená vrátka a není si jistý - alespoň tak to působí. Jinak pro někoho je to papír, pro někoho to má trošku jinou hodnotu..nicméně je to každého věc.

Je mi taky 24, měla jsem jeden skoro 6 letý vztah a ten aktuální (z těch dlouhodobých), s nynějším partnere počítám do budoucna, sám razí názor, že kdyby si mě jednou nechtěl vzít, tak se mnou přeci není, mám to stejně. Na žádost o ruku si ale asi ještě chvilku počkám, nikam s tím nespěcháme a těším se na to překvápko Já si jsem jistá od začátku, co se známe, že na tohoto chlapa se můžu spolehnout, chci s ním děti a chci s ním zažívat dobrodružství, cestování, radosti i starosti...vždycky je mi líto, když si něco hrozně užívám a on u toho není, protože bych taky chtěla, aby to viděl a měl stejnou radost jako já...a je to vzájemné takže připravená se cítím, protože se tím v podstatě nic nemění...jen jméno a nějaká ta "administrativa". Nemám proč být nepřipravená...ano, taky se chci hezky začlenit do práce a dodělat výšku, ale úplně nechápu, v čem by mi ta svatba bránila? Jakože se vdám, tak nedodělám školu? to asi ne..takže já to mám takto

no, přesně tak, po svatbě mám pocit úplně stejný, jen si zvykám na nové jméno ale svatba rozhodně nudný vztah nezachrání a dobrý nezkazí je to pořád ten samý partner. Mnohem větší změna (a krok) ve vztahu je společné bydlení.. z toho společného výjmečného času, je najedou stereotyp, ale to je postupně s každým, jen né každý si to uvědomuje a hned si myslí, že asi opadla láska a že by měl hledat dál

taky si myslím, hlavně je nejhorší, když si jeden (nebo oba) z partnerů myslí, že po svatbě bude růst růžová tráva, člověk bude přirozeně šťastný, partner, který neměl rád sex si ho najednou zamiluje a žárlivá hysterka přestane žárlit na druhou stranu svatba může zapříčinit to, že se o sebe ženská přestane starat, nebo že ji bude chlap brát jako jistotu...ale to už je dost individuální..a mám pocit že jsem opět mimo téma

Ano, to samé s narozením dítěte. Znám z vyprávění hodně páru, které měli krizi a mysleli si že je další (třeba po 15ti letech od prvího dítěte) miminko stmelí.. no, asi jak koho.

to se stává běžně i bez svateb, takže..

To, že někdo někoho požádá o ruku nemusí automaticky znamenat, že se musí do roka vdát. Takže pokud neumíš říct na rovinu, partnerovi, abys ho neranila , že se na to necítíš .. Tak pak zbývá už jediná možnost kývnout , ale říci mu ,že se nechceš vdávat tak brzo od zasnoubení .Vlk se nažere a koza zůstane celá. Ne teď vážně a co si takhle promluvit? Pokud spolu doma pravidelně komunikujete tak Vám jsou vzájemné postoje vůči sňatku a i jiným věcem určitě zcela jasné.