Obnova vztahu po rozchodu

Když se dva rozejdou, tak nevím, proč by měli nadále udržovat kontakt. Jeden si bude držet naději a druhý to dělá z lítosti.
Mně se vždycky osvědčilo nekontaktovat, zatím se pokaždý ozval ten druhý. Ale nepotěším tě, u mě to už nikdy nedopadlo. Ale třeba u kamarádky ano. Rozešel se s ní přítel, pak dolezl zpátky a už jsou spolu pár let a klape jim to.

Já si také myslím, že je nejlepší se nevídat. Ať už protože je šance, že mu začneš chybět, tak proto, aby ses z toho dostala. Je od něj trochu nefér, že ti neřekl dřív, co mu vadí a že i když se snažíš ty věci dát do pořádků, moc šancí ti nedává. Zkus se od toho vztahu odprostit a postavit se na vlastní nohy a být ráda za to dobré, co ti to dalo (třeba i tu zpětnou vazbu). Zkrátka být štastná sama se sebou. To je i skvělý základ na znovuobnovení vztahu nebo navázání nového, lepšího. Přestaň si ho malovat narůžovo, určitě i on má na tom všem podíl!

- dal ti výpis vlastností, který mu na tobě vadil (na tom můžeš pracovat)
- odstěhoval se od tebe a naznačil ti, že se k sobě nehodíte (sama jsi psala o stereotypu)
- občas se můžete vídat (ha ha ha...)

Přišla jsi o něco s čím jsi nebyla úplně spokojená, ale smířila jsi se s tou "průměrností" (protože je přeci být lepší ve vztahu s někým než-li sama). Teď se bojíš a nevíš co máš dělat, což je naprosto pochopitelné. Začni prostě od znova a na něj zapomeň (já bych nechtěl být s holkou, která by si ode mě musela dát "pauzu").

Ty jsi váhala, jestli je on "ten pravý". Patrně nebyl, ale přece nebudeš končit vztah, když zatím nemáš v záloze nic lepšího, že jo .... Holt a on se mezičasem rozhodl, že ty nejsi ta pravá. Asi má od myšlenky ke skutku o trochu blíž, než ty
Přestaň se chovat, jako děcko, kterému sebrali zaprášenou hračku a ono si najednou uvědomilo, jak mu strašně chybí. Tvůj přítel chtěl konec, jinak by se neodstěhoval.
To, že ti poskytl seznam tvých "chyb" ti může pomoct do budoucna, ale také nemusí : záleží, o co jde. To, co jeden vnímá jako chyby může druhý vidět jako přednosti a nemá smysl se kvůli jednomu člověku měnit s pomocí psychologa ...

Mě kluk začít jmenovat, co všechno mu na mě vadí a kvůli čemu se mnou nemůže být, brala bych to jako rozchod. Snaha to napravit a "obnovit" i přes to, že on o to nestojí znamená ponižovat se... Určitě se dá vztah obnovit, ale musí to chtít oba, ne, že jeden se o to snaží a druhému je to jedno a ještě využívá citů toho druhého k tomu, aby nebyl sám, vídá se s ním, tahá ho za nos, i když ví, že s ním být nechce... od tvého bývalého pěkně nefér, když s tebou nechce být, má tě nechat na pokoji a ty by ses měla na něj a na záchranu vztahu vykašlat, nebo bys snad chtěla radši být s někým, komu vadí tvá povaha a chování, než s někým, kdo tě bude brát takovou, jaká jsi?

Přečti si knihu Wolf: Když partner odchází...to za prvé
myslím, že on upadl do stereotypu a chce z toho ven, protože je asi mladý viď?
ono ani nezáleží na tom, zda jste se nehádali (mně páry, co se nikdy nehádají, přijdou zvláštní), ale jestli máš pocit, že jste spolu byli šťastní, že jste se podporovali, nevyčítali si nic, vyjadřovali si lásku, klapalo to v sexu a prostě to celkově šlapalo jestli to tak nevnímáš, což si myslím, že nevnímáš, když i ty jsi přemýšlela o tom, zda je to ten pravý, tak to pusť a najdeš lepšího, věř mi..
jestli i tak máš pocit, že lepší chlap není a nebude, tak i tak se distancuj a přetrhni s ním kontakt...nevolej mu, nepiš mu...na jeho zprávy odepisuj krátce a mile, ale nikdy ne dvojznačně....často pomůže formulka: promiň, ale rozešli jsme se, takže bych ráda omezila kontakt jen na to nejnutnější....nebo tak něco....
každopádně tak či tak, NEKONTAKTOVAT

a samozřejmě teda s tím nekontaktovat jde ruku v ruce i s nevídat se s ním!
p.s. jak je to dlouho od toho, kdy ti řekl, že se chce rozejít?
jestli jsi spíš blázen a chceš se, když jsi mladá a můžeš mít někoho lepšího, snažit o tohohle nerozhodnýho kluka, tak bych ho nechala samotného bez kontaktu přibližně 2 až 3 měsíce...i déle...podle jednoho autora je obnovení vztahu jakoby nové randění a dvoření, takže tě teď nesmí dlouho vidět a nic o tobě z tvých úst slyšet, aby se mu nastartoval mechanismus svádění....svádění něčeho, co mu uniká, není jeho, nemá to pod kontrolou...a pocit, že tě nemá pod kontrolou se mu dostaví až po čase, kdy nebudete v kontaktu je to jednoduchý...my jen po rozchodu nedokážeme tu potřebu toho partnera dát k ledu a využít čas v náš prospěch....
na druhou stranu je to možná lepší, že toho druhého pořád kontaktujeme a odrazujeme ho víc, protože přeci jen, když se už jednou rozešel, udělá to znovu, případně slepovaný hrneček není jako nový...mně přijde jako blbost slepovat vztah ve chvíli, kdy jsem mladá a můžu si vyzkoušet více vztahů a poznat, co skutečně potřebuju a s kým budu skutečně šťastná...není ti 50 a nemáš děti, abys zachraňovala vztah s někým, kdo s tebou nechce být....takže tak

Já si myslím, že je mu tě líto, tak tě utvrzuje o tom společném kontaktu. Možná to myslí i upřímně, že by tě měl ráda jako kamarádku, ale nic si od toho neslibuj. Začala bych nový život. Zkus si představit, že se dáte znovu dohromady a on ti tohle samé řekne po roce a pak zase a zase..snad nejsi taková zoufalka. Ono to bolí a ještě nějaký čas bude, ale nekontaktuj ho, vybreč se a uvidíš bude lépe.

Děkuji všem za reakce, v podstatě máte pravdu a já to vím, jen něco ve mně si to pořád nechce úplně připustit. Nemyslím si, že bych se ponižovala. Řekla jsem svůj názor na věc, odešla jsem ze společné domácnosti a nekontaktuji ho. Ale ano, neznamená to, že je mi teď lhostejný.

A proto bych se vrátila ke své původní otázce: máte někdo zkušenost s obnovou vztahu po tzv. pauze nebo i po úplném rozchodu? Vím, že bychom si museli spoustu věcí vyříkat a muselo by se začít v podstatě od začátku, jak některá z vás psala výše. Zkoušel to někdy někdo z vás? A jak to dopadlo?

Reaguji na EleanorWoods:

Kdyby s tebou chtěl být, tak se s tebou nerozchází a 100% by nehledal nové bydlení, to je fakt znamení, že to myslí vážně a doufá, že to pochopíš - chce být max kamarád a možná i to říká jen proto, aby byl milejší, když vidí, že se trápíš...na tady ty pauzy moc nevěřím, takže on má podle mého jasno, jen ti nechce ublížit....Měla jsi času dost na to, aby jsi se nějak změnila (nebo ti to teď po rozchodu řekl poprvé, co mu na tobě vadí?), ale že se snažíš je super a málokterá ženská své problémy řeší a dokonce i s psychologem...Nicméně se obávám, že ti to vztah nevrátí, spíš ti to může pomoct do budoucna. Určitě bych ho nekontaktovala, možná bych mu za měsíc napsala nějakou smsku, jakože tě něco zpětně mrzí, že jsi to už v sobě vyřešila a snažíš se být lepší a blabla..ale určitě bych nedolézala, nenavrhovala setkání a hlavně v nic nedoufala. Nechala bych to prostě na něm. Musí se rozhodnout sám - okud se ještě nerozhodnul definitivně. Takže to nech být, ber to jako uzavřené

...a upřímně...ty bys fakt stála o kluka, co si tebou není jistý a vlastně tě nechce? co je to safra za výdobytky moderní doby? chtít chlapa, co se stěhuje pryč...troška sebeúcty

Reaguji na KalaAzar: My jsme se s bývalým po 6 letech (cca) rozešli s tím, že navrhoval "pauzu" , já jsem ho s pauzou poslala do kytek a na tvrdo jsme se rozešli. Pak jsem se zpětně dozvěděla, že tuto "pauzu" plánoval už půl roku,a ne jako pauzu, ale jako rozchod, jen byl srab a bál se to říct na férovku.

Kamarádka lepila vztah několikrát, dopadlo to po mnoha letech trápení špatně. Další známá vztah slepila znovu, nicméně měli opravdu tak 2 roky pauzu, mezitím jiné partnery...A pak se náhodou potkali někde v kině a zase spolu skončili. Nicméně to byla fakt náhoda a ani jeden to neplánoval...Teď mají dvě děti a vypadají spokojeně

Děkuji za zajímavý tip, už na ni koukám, doufám, že pomůže.

My sme sa s priateľom rozišli na pár mesiacov, ja som mala iného priateľa, potom sme sa dali znovu dokopy, svadba, dieťa, urobila som dobre.
Je to už pár rokov a ja si skutočne neviem spomenúť prečo sme sa vtedy rozišli, ale myslím že som to iniciovala ja.

Podle mě je rozdíl, když se dva rozejdou a pak se dají znovu dohromady z iniciativy toho, kdo dal kopačky, protože ten, který je dostal, vlastně nejspíš nikdy neměl důvod k rozchodu a sám od sebe by se třeba nerozešel. O to těžší je slepovat vztah z pohledu zhrzeného člověka, který "přemlouvá" toho, který dal kopačky, aby změnil názor. Jenže zanedlouho se tomu, kdo se rozešel, vrátí ten stejný pohled na vztah, jako měl předtím před rozchodem. Nevím, jak to vysvětlit, ale snad chápeš, jak to myslím