Ahoj holky,
jsme spolu s přítelem skoro rok. Mě je 22 a jemu 24 let, oba pracujeme a žijeme v Bratislavě.
Od února spolu bydlíme v pronajatém bytě. Fungujeme spolu v naprostém souladu, milujeme se, chceme spolu žít a posouvat se dále, sex máme skvělý a co se týče chodu domácnosti nemáme problém. V červnu jsme se zasnoubili, ale neplánujeme svatbu v brzké době.
Náš problém jsou finance a jeho postoj k trávení času semnou. Prakticky nic spolu neděláme, nemáme společné zájmy ani přátelé. Když navrhnu aby jsme šli do kina, na procházku, na kafe nebo kamkoliv, vždy má výmluvu proč ne. Samozřejmě, když zavolá kamarád tak letí a někdy se stává, že to protáhnou do brzkého rána. Samozřejmě taky se potom vždy hádáme, protože několikrát se stalo že jsme měli naplánované se dívat na film a najednou napsal kamarád a můj přítel se sbalil a šel. Bohužel, někdy se to opakovalo i 3x týdně. Vždy jsme to nějak vyřešili a šli dál, no v posledních měsících se naše hádky dost stupňovaly a já už dala ultimátum, protože už toho bylo moc, hlavně on nevidí problém u sebe, ale u mě. Nemá se prý za co omlouvat, no nicméně přišel s tím, že by to chtěl změnit, když mě to tak vadí. Tak v poslední době se snažil a bylo to v pořádku. A pak přišla další rána.
Minulý týden v neděli šel se známým na "pracovní střetnutí" měl mu nabídnout nějakou práci v Rakousku za velmi dobré peníze. Přišel s tím, že by to bylo v Německu, ale že tam nepůjde protože by jsme se odloučili a to nechce. Můj návrh byl, že tam půjdu s ním a že bych si tam našla taky práci a bylo by nám po finanční stránce lépe.
Po celé konfrontaci mi řekl, že se musíme rozejít, protože náš vztah nefunguje, pořád se hádáme a že v něm to už zhaslo. Ze mě miluje a chce být semnou, ale že to není všechno a taky, že celou situace nezvládá. Já se ho snažila přesvědčit, že na tom vztahu musíme pracovat a posouvat se spolu dál. A že je tohle problém, který určitými kompromisy můžeme vyřešit. No trval na svém, plakal u toho, ale přesvědčit se nenechal. Celou noc jsme ani jeden nespali a já ráno našla na stole vzkaz, že mě miluje nejvíc na světě a že nechce aby jsme se odloučili, ale že mi neřekl pravý důvod rozchodu a že si o tom ještě promluvíme.
Celý den jsem z toho byla nervozní, přešlá a protivná. Večer přišel a po dlouhém rozhovoru z něj vypadlo, že měl peníze na naší svatbu, ale že je půjčil tomu kamarádovi, protože on je potřeboval a kdysi mu zachránil život tak se mu to zdálo správné a že teď bude minimálně 6 let splácet tu částku a ještě další pohledávky, které má a nemůže mě tahat sebou takhle dolů a že já si to nezasloužím, že si zasloužím chlapa co mě zajistí a zabezpečí.
Pro mě peníze v životě nejsou vše, takže jsme to uzavřeli tím, že to zvládneme, já mu v tom pomůžu a začneme znovu. Samozřejmě, že mě to štve, ale není to pro mě důvod k rozchodu.
Náš vztah je teď velmi křehký a on stále naráží na to, že můžu odejít a najít si někoho lepšího a že já jsem ten vztah zachránila, že je rád, ale že pokud chce být semnou tak musí víc pracovat. A víceméně neměl na výběr.
Nenutím ho být semnou, ale tak přece nezahodíme vše co jsme si už vybudovali a myslím, že by měl nechat rozhodnout mě zda tohle chci podstoupit.
Napadlo mě, že by mohl vyhledat odbornou pomoc. Jenže nevím jak mu to navrhnout, aby souhlasil. Má prostě v sobě blok a je psychicky dost narušený a myslím, že já už mu nepomůžu.
Poradíte mi prosím jak se zachovat v této situaci a jak ho přesvědčit? Prostě já se na rozchod necítím, nevím proč. Už tolikrát mi ublížil, ale já mám v sobě ten pocit, že by to nebylo správné rozhodnutí a možná čekám na změnu. Všichni v mém okolí říkají, abych odešla, jen já mám pocit, že za to musím bojovat.
Chtěla bych tedy nějaký nezaujatý názor.
Poslat SZ
a pracuji
Galerie obrázků
