Rozmlouvat svatbu kamarádce?

Jelikož ona tvůj názor zná, asi je zbytečné jí to nějak rozmlouvat. Pokud by se tě třeba ještě jednou zeptala, můžeš ji říct, co si myslíš. Ale to je asi tak všechno.

Právo máš. Já jsem nejlepší kamarádce svatbu rozmlouvala. Stejně mně neposlechla a manželství byl horror. Ale má z něj super dceru. Vůbec jsem si tehdy nepoložila otázku, zda mám nebo nemám právo. Prostě byla to kámoška a všechno jsme spolu řešily. Ona si to stejně udělá po svém. Manžel je čtvrt století v trapu a my jsme stále kamarádky

Když jste dobré kamarádky, tak určitě svůj nazor řekni.. Ovšem si myslím, že si ho stejně vezme a bude trpět.To víš, některé ženy si prostě tímto projít musí a pak za nějaký čas pochopí, co jsi ji vlastně chtěla říct a ne jí překazit svatbu.Možná pochopí hned,uvidíš. V každém případě si s ní promluv,říct jí svůj nazor kámošky není nic špatného.

Lidi typu jako tvoje kamarádka mi přijdou prostě marní, nepoučitelní. Taky mám takovou známou, která furt naříká, jak je ten její na nic, jak se k ní neumí slušně chovat, kašle na no, nikam s ní nechodí, jenom vysedává u PC a má ji víceméně na háku. A když už mu vyhrožuje, že se rozejde, začne se najednou chovat jako ten nejvíc milující muž na světě, dokonce jí nosí kytky (což normálně nedělá) a ťuťu ňuňu a ona mu na to samozřejmě naletí a omlouvá ho, jak se strašně změnil. Po chvíli jsou samozřejmě zase tam, kde byli, zase ignorace, špatné chování, kašle na ni. A tak to jde pořád dookola už nějakých 5 let, člověk by řekl, že ho už prokoukla, že vidí, že jeho náprava je jen chvilková a vždy se to vrátí do starých kolejí, ale ona je buď hloupá, nebo slepá, nebo já nevím, že se vždycky nechá od něj umluvit, vrátí se k němu a zase ho omlouvá, než opět začne naříkat... Já tomuhle teda vážně nerozumím, nechápu tyhle lidi, co lžou sami sobě a namlouvají si, že tentokrát už to bude lepší, když sami vnitřně cítí, že nebude vím, že i ona má strach, že zůstane sama a má milion výmluv, proč jej neopustit... Takoví lidi se prostě jen tak nezmění a stokrát se můžeš snažit otevřít jí oči, ale podle mě je to prostě marné...

Názor říct určitě můžeš, nikdo ti nemůže bránit....ale to je tak vše....Může a nemusí si ho vzít k srdci.
Rozmlouvala jsem taky někomu svatbu, pak se vzali, a nakonec byl ten chudák ten manžel, o kterém jsem říkala, že si ho nemá brát....Dlouhý příběh, ale taky paradox

Holky díky za názory. Jasně, že mi nemůže nikdo bránit v tom, abych svůj názor řekla. ale tak jsem to nemyslela. spíš jestli je to tzv. vhodné a od své kamarádky byste tu "pravdu" chtěly slyšet?

Reaguji na elvo:
Právě to no. Potom mě doma bude před tím jejím "pomlouvat", co že jsem si dovolila o něm říct, když on takový přece už není. Je to takové blbé no.

Reaguji na petulajz:
Přesně no. Já ji i chápu, jak se asi cítí. Ale má i velkou podporu v rodině a na něm není vůbec nijak závislá (psychicky tedy podle všeho ano). Takže o to by to měla jednodušší vše.

Všechno už bylo řečeno - můžeš jí říct leda tak svůj názor, ale kamarádka si to stejně udělá po svém, to je jasné. Každopádně pokud by šlo o blízkou/nejlepší kámošku, řekla bych jí co si myslím, ale to je tak vše, rozhodně bych do ní dál nehučela a nic jí nerozmlouvala.

To záleží člověk od člověka. Někdo pravdu slyšet nechce, někdo ten názor přijme. Pokud víš, že se kvůli tvému názoru nerozhádáte, nebo se s tebou nepřestane úplně bavit, tak jí to řekni, pak určitě upřímnost ocení, i když si to asi udělá po svém..

Já bych jí to nerozmlouvala. Ona sama je rozhodnuta. Je to její cesta, kterou si vybrala a jak se do toho budeš míchat, tak budeš za chvíli ex kamarádka. Nebo je to ten typ, co nechce jen zachraňovat svého přítele, ale ráda se cítí tou obětí, že jí někdo lituje (viz ty) Na druhou stranu litovat by asi správná přítelkyně měla, ale netrap se jejím neštěstím. Prostě si to musí prožít.

Svůj názor jí pochopitelně řekni, ale svatbu jí nerozmlouvej. Nemá to smysl, v tomhle si lidi obvykle nedají říct, i když důvody proti jsou do očí bijící. Nakonec budeš ty ta špatná a o kamarádku ještě přijdeš. Vím to z vlastní zkušenosti.
Kamarádka se vdávala hodně mladá. Její nastávající byl sice navrch slušný a spořádaný člověk, ale byl to takový ten psychologický tyran. Už před svatbou, když spolu žili, ji nechtěl nikam pouštět. Ne tedy, že by ji bil nebo zamykal doma, ale kdykoli někam šla, psychicky jí deptal, nemluvil s ní a vyčítal jí to. Pak už docházelo k absurdním situacím, kdy ho týden předem přemlouvala, aby si mohla jít někam sednout, vždy mu musela nahlásit, v kolik přesně přijde (co nejdřív samozřejmě), a když se zpozdila, oheň byl na střeše. Z mladé holky, která se ráda bavila se velmi brzy stala ženská uvázaná doma, která raději nikam nechodila, jen aby byl klid. Snažila jsem se jí ten vztah rozmluvit, ale pochopitelně to nebylo nic platné. Nakonec se se mnou přestala stýkat, protože tomu jejímu jsem se pochopitelně nezamlouvala, když jsem jí tahala z jejich domácího hnízdečka (to už jsme se vídaly max. jednou do měsíce a byla jsem v podstatě jediná, s kým ještě někam chodila). Teď pendluje mezi prací a starostí o dítě, rozvod se u nich přetřásá každou chvíli, ale z finančních důvodů pro ni není možný, sama by sebe a potomka neuživila. Prostě život nic moc, na druhou stranu má krásného syna, který jí dělá radost, takže nelze říct, jestli se rozhodla dobře nebo špatně. Jak si život zařídí, je každého věc.

Rozmlouvání svatby komukoliv je nesmysl. Tvůj názor určitě už hodněkrát slyšela, sama moc dobře ví, co má doma a přesto se do toho žene - tak ty už s tím nenaděláš nic. Bohužel. Nejsi její máma ani její anděl spásný a jelikož má zrovna na očích růžové brýle od štěstí, že konečně půjde pod čepec, tak by ji tvé rozmluvy prošly jedním uchem dnu a druhým ven, případně by si mohla myslet, že z tebe mluví závist. Tím spíš, že dotyčná musí být bl.bá jako troky : agresivní alkoholik a gambler v psychologické léčbě, to je vyložené terno a příslib růžové budoucnosti ....

Ono je lepší, když si lidi život po... sami. Pokud jí budeš cokoliv radit a ona pak nebude z jakéhokoliv důvodu v životě spokojená, riskuješ, že bude svalovat vinu na tebe. A je úplně jedno, jestli proto, že tě poslechla, nebo naopak. Většina lidí se snaží hledat odpovědnost za svůj spackaný život jinde než u sebe. Já bych vyslovila názor jenom tehdy, pokud by ho po mně vysloveně chtěla slyšet. Ale furt bych volila opatrná slova, viz to, co jsem psala shora.
Navíc všechny chyby, kterých se člověk dopustí, mají nějaký účel a mají člověka někam dovést. Možná si myslíš, že víš, co je pro ni nejlepší (nebo co jí naopak ničí), ale to neznamená, že to tak opravdu je. Je to jenom tvůj osobní pohled na věc.

to mě taky hned zarazilo, ono i samostné závislosti je to asi peklo ale i kombinace?

To si taky myslím, je jasné, že to myslíš dobře, ale pokud se tě nebude ptát na názor, tak ji nic nerozmlouvej..
Třeba narazí a konečně se pak sama probere, což je casto asi nejlepší způsob jak otevřít oči.

Mne zaráží, že dotyčná si neuvědomuje, že má zaděláno na pořádný průšvih. Ono spávat s někým takhle problémovým je jedna věc - některé holky různé typy delikventů přitahují - ale vdát se za člověka, který má velké předpoklady pro nasekání stotisícových dluhů z automatů a vézt se v tom s ním, to už tak přitažlivé není ....