Měla bych mít děti ale ještě je nechci

Z vyšetření mi taky bylo řečeno, že bych děti měla mít co nejdříve, protože později už by to nemuselo jít - řekli mi to ve 20ti, je mi 26 a děti ještě rozhodně neplánuju. Rodinu budu plánovat až se na to budu cítit připravená, až si budu říkat, že TEĎ je ten správný čas. Ne podle toho, jestli se doktorům líbí moje výsledky vyšetření. Oni mi ti doktoři to "smrádě" živit nebudou, že Nenech se tím rozhodit, věř, že psychický stav je to nejdůležitější

podle mě zbytečně plašíš dopředu, neříkám, že je to běžné ale mám znám pár holek, kterým tohle doktor řekl, a nakonec to taková tragedie nebyla…děti mají…na druhou stranu znám holky, kterým to doktor neřekl a stejně nemohly dlouho otěhotnět…takže asi tak…určitě to teď nelámej přes koleno, maximálně mě napadlo si nechat odebrat a zamrazit vajíčka? abys v budoucnosti s partnerem třeba mohla jít na umělé oplodnění…

pokud se nedávno nic nezměnilo, tak momentálně stejné nemůžeš jít jako svobodná žena na umělé oplodnění, musela bys mít manžela a splnit i nějaké další podmínky, není to tak jednoduché, jak si představuješ, jediným řešením by tak bylo nechat si to dítě udělat od nějakého konkrétního chlapa

no a nakonec bych poznamenala, že jak už tady zaznělo, tak dost i záleží na konkrétním onemocnění nebo problému…je třeba velký rozdíl jestli máš třeba srůsty, neprůchodné vejcovody, problémy na čípku nebo třeba hrozí předčasný přechod…v některých případech je opravdu těhotenství v budoucnu spíše problém, u něčeho mi zas přijde, že je to zbytečné strašení mladé holky…a nakonec bych řekla, že to když doktoři řeknou něco takového zas většinou neznamená, že bys příští měsíc měla otěhotnět, to že bys neměla dlouho otálet třeba může znamenat, že bys neměla otálet několik let…

jinak u mě touha po dětech taky přišla nějak tak z ničeho nic a teď už mě to chvíli drží, vůbec to třeba nesouvisí s tím, kdy jsem si našla přítele nebo tak

tak kdybys měla vážnou známost, se kterou by si plánovala budoucnost, tak by asi bylo o čem přemýšlet, ale takhle bych se na to vykašlala...a rozhodně by ses měla poradit s více doktorama, ono nechci podceňovat doktory, ale dost často se stane, že něco tvrdí a je to pak úplně jinak...
já jsem myslela, že dítě se pořizuje z lásky, když se dva mají rádi a ne jako hračka nebo nějaká pojistka do budoucna)) (když to přeženu)
ale nevím, každého věc, ale v situaci jaké si, bych to nehrotila, ještě ani pořádně nevíš..

nejsem zastáncem toho, že dítě za každou cenu s kýmkoli, i když chápu, že při představě, že možná dítě později nebude možné, to není jednoduché...

Tak právě z hlediska toho zdraví, pokud je to nevyhnutelné.

S chlapem nemáš nikdy budoucnost jistou. Když odejde chlap, tak ti zůstane alespoň to dítě. Představa, že skončím sama a bez dětí mi přijde děsivá. Pak je spousta žen, co čekají na toho pravého, až zjistí, že žádný pravý pro ně není. Kdy mít děti na to si člověk přijde sám a je to každého věc. Jen nechápu ty tragické scénáře s dítětem jaké některé mají. Navíc jsem zastáncem být mladou matkou, než tou *starou* z mnoha důvodů a když porovnám štěstí svých bezdětných kamarádek a těch, co to dítě mají, tak ty s dětmi jsou mnohem víc psychicky v pohodě nejen k sobě, ale i k okolí.
Neříkám tu někomu, ať si just udělá dítě, jen se snažím nadhodit i ten druhý pohled.

Jinak tedy koukám kolika lidem v jednom deníčku to doktoři řekli. U mě si dělá gynekolog srandu, že tak zdravou dělohu ještě neviděl Třeba mě to také čeká na další prohlídce

Tak ono to nemusí být ani tak o děloze, jako např. o krvi ...

Reaguji na Ciiicaaa: Na to mi také nikdo nic neřekl. Jsem v pohodě.

Tak v tom případě seš asi opravdu jedna velká zdravá děloha (to zní dost blbě že )

Je fakt, že v prvním okamžiku, kdy by mi doktor oznámil, že mi hrozí neplodnost, by mě to asi překvapilo a šokovalo taky. Ale on se pak člověk zase uklidní a může bez bouřících emocí pouvažovat o tom, co to pro něj znamená.
Jak tu někdo psal, je taky spousta opuštěných dětí, které by náhradní mámu uvítaly. Když pominu možná známá rizika, tak bych to jako člověk, který považuje lidi za přemnožené, viděla jako docela dobrou možnost, jak pomoct sobě i někomu jinému.
Taky to, že většina lidí kolem tebe v tvém věku už děti má, bych nebrala tak vážně. Většina ženských má celulitidu a taky ji mít nemusím. Prostě se nenech do něčeho vmontovat jenom proto, že máš pocit, že jedině tak je to "normální" a že bys nevhodně vybočovala, kdybys to měla jinak. Nebo jim ty děti závidíš?
LadyMiss napsala krásnou větu, že prostě jednou děti buď mít bude, anebo ne. Já osobně taky radši nechávám věci volně vyplynout a zatím se mi zdá, že vždycky jsem se tak ve správnou dobu dostala na správné místo nebo k těm správným věcem, které pro mě právě v tu chvíli byly vhodné a na které jsem byla připravená.
Naopak nesouhlasím s EleanorWoods, která psala něco jako, že horší je dozvědět se, že má člověk rakovinu a půl roku života. Já si zase myslím, že taková diagnóza se týká hlavně mě samotné a je jenom na mě, jak s takovou informací naložím a co se rozhodnu dělat a jak to řešit. Ale dítě už není jenom o mě. Když se rozhodnu mít dítě, mám navždy odpovědnost i za něj. (A právě třeba i v případě, že smrtelně onemocním, se na to budu muset ohlížet.) Stejně tak nesouhlasím s tím, že když chlap odejde, tak dítě zůstane. Teda nesouhlasím s tímhle postojem - udělat si z dítěte pojistku na společnost v osamělosti. Když pominu, že dítě se na člověka může vykašlat i hůř než manžel, tak to hlavně vůči němu není fér. Dítě není mazlík na zpestření volných chvil, ale samostatná jednotka, kterou má rodič povinnost připravit na plnohodnotný život (ne že by se to všem povedlo) a ne od něj žádat obětování se mu, když náhodou zůstane sám.
Já bych se na tvém místě pídila po konkrétních informacích o svém zdravotním stavu, abych si mohla být jistá, že fakt vím, o co jde a co to znamená. To bych udělala na prvním místě a teprve až pak bych uvažovala, co s tím dál.

Sama sis odpověděla. Mít děti je velká zodpovědnost a upřímně ty řeči o tom, že se člověk s dítětem o nic neochudí nejsou pravda a je hloupost si nalhávat něco jiného. Přijdeš o čas, příležitosti a budeš unavená. (Samozřejmě je tady ta obrovská radost, láska, štěstí a životní naplnění, nicméně pokud se na to necítíš, asi ti to nic neřekne a nemá tedy cenu to popisovat). Pokud na to tedy nejsi připravená, nemá smysl mít děti a snažit se za každou cenu, protože je ASI nebudeš moci mít později. Asi bych to brala jak to je...Buď se jednou zadaří nebo ne, v tom případě bych si řekla, že jsem prostě děti mít neměla a je to dejme tomu osud, ne každému se poštěstí. Pak je zde možnost např. adopce...

Nicméně na tvém místě bych navštívila všechny specialisty a podstoupila všechna vyšetření, aby mi někdo pořádně vysvětlil co se mnou je a proč bych ty děti nemohla mít. Pokud je to nezralostí vajíček, nebo jejich počtem, nechala bych si je zamrazit na později. Co se týká srůstů a podobných problémů s vaječníky, dá se to řešit operativně. Kamarádka měla srostlé vaječníky a navíc je měla zúžené + s jednou částí bylo ještě něco..Je jí 37 a loni se jí narodily dvojčátka - umělým op., píchala si injekce do podbřišku, brala léky..ale podařilo se to - až když byla připravená, ve 20 se na to taky necítila. Takže nevěš hlavu, pořádně si vypátrej co ti je a jak se to dá/nedá případně léčit

Být tebou, úplně bych se na to vykašlala a dělala dál, že jsem "úplně zdravá" hodně neplodných párů bývá i tím, že se urputně o díte snaží.. nechala bych to osudu. Deti by se něměli moc plánovat, měli by přirozeně přijít z lásky ženy a může. Nějaké umělé oplodnění v době kdy díte nechci a navíc bez partnera zní docela hrozně. Přijde mi blbý když ženy dítě uměle odkládají, pritom mají partnera, domov, práci, ale blbý je i durhý opak. Celkově na dítě si málokterá přijde "připravená" nebo možná až ty 35tileté urputné ovulaci sledující ženy. Nenech se do ničeho tlačit ani okolím, ani doktorem

Hele lidi jako ty takové argumenty nepochopí, protože ve všem hledají výmluvu Pro mě za mě ať si někdo děti nemá z různých důvodů a nebo ať si je dělá ve 40ti, kdy pak rodič může onemocnět rakovinou apod. třeba v 50 letech, kdy je tomu dítěti 10 let ( ptž čím je člověk starší, tím je náchylnější k takovým nemocem) a dítě zůstane sirotek. Podle mě dělat si dítě kolem 35 a výš je nezodpovědnost, ale každý se na to dívá jinak. Nedělat si dítě, protože se mi může něco stát ahaaa. Mě je to upřímně jedno a je mi upřímně jedno těch, které si vyslechly ortel, že nemusí mít děti a rozhodly se s tím nic nedělat. Je mi to fakt jedno Nechat vše osudu je nejlepší i za tu cenu, že to dítě třeba nikdy mít nebudu. Nebude mi otravovat život a všechno bude ok. Myslím si své. Na druhou stranu chápu, že tu asi diskutují převážně ty, co těch financí moc nemají, tak je to pro ně nevhodná doba. Já peníze neřeším já řeším, tak to řeším spíše z toho biologického hlediska a je to čistě můj názor, stejně tak jako ten váš.

V jedné zahraniční účetní firmě.

Takže je lepší si myslet, že to dítě prostě mít MUSÍM?
Já žádnou výmluvu rozhodně nehledám, protože nemám pocit, že bych se měla vymlouvat nebo omlouvat za to, že dítě minimálně teď mít nechci. Někdo má prostě pocit, že ke štěstí dítě potřebuje, ale já ten pocit zase nemám. Jsem proto nějak společensky nepřijatelná? Je lepší ženská, co rodí jedno dítě za druhým a ty třeba stejně končí v děcáku, protože nikdo z rodiny nemá zájem se o ně starat? A takových případů je dost a dost (pracuju v oboru, kde se s touhle témetikou setkávám).
Dítě ve 35 je nezodpovědnost? A mít dítě třeba v 18, kdy spousta lidí je ještě nezralá, anebo později, ale jenom kvůli tomu, abyto dítě prostě bylo, i když se vlastně moc nechce (viz podstata diskuze), to je zodpovědnější?
Pokud můžu být osobní, tak bych se ještě zeptala, jestli ty osobně dítě máš. A pokud po něm toužíš, tak proč vlastně?
Já neřeším hledisko ani finanční, ani biologické, ale jde mi o subjektivní pocit a o to, že prostě teď dítě z různých důvodů NECHCI. A beru přitom na sebe plnou odpovědnost za to, že třeba jednou chtít budu a nepůjde to.
A vůbec - už sám název diskuze zní: MĚLA bych... To se fakt bere jako klad zařizovat si život podle toho, co by se MĚLO, ať už to určuje kdokoliv, místo podle toho, co člověk chce a cítí jako nejlepší?

Reaguji na EleanorWoods: tak jasně, je asi blbost dítě odkládat třeba deset let, když někdo má stálého partnera a zázemí, na to může na později doplatit...(a znám takový, co od dvaceti mají partnera a už je jim kolem třiceti a pořád dítě neplánují)
ale zas chápu, že někdo třeba fakt neměl štěstí, a na někoho, koho si umí představit jako otce svých dětí narazí třeba až po třicítce...i když jasně, chlap může vždycky odejít, ale zase je asi lepší mít dítě z lásky a pro dítě i dobrýho tátu pokud je to trochu možné..než si říct - je mi 25, to je ideální věk pro dítě a rychle nahnat nějakýho chlapa, aby mi to dítě udělal.))

Reaguji na mau-mau: Hele my dvě nemáme co řešit, protože ty si život představuješ úplně jinak, než já. Ty se mateřství bráníš jako čert kříži a pro mě je to radost. Je mi 25 let a nemyslím si, že v mém věku je dítě nezodpovědnost. Myslím si, že je to tak akorát na to první. Nechtěla bych si dělat dítě skoro jako babička. Zakladatelka se svěřila se svým problémem a já jí na to řekla svůj názor. Je mi jedno, jak tu informaci příjme. Jen nesouhlasím s názorem, že je dítě obtíž. To je vše a nebudu se tu přehadovat jako v nějakém slepičinci

Reaguji na xTery: Hele tohle je můj názor na základě toho, co vidím kolem sebe. Moje kamarádky kolem 25 roku, co děti mají, jsou mnohem šťastnější a řeší méně hovadiny, než ty starší. Ty starší si totiž zvykly na svůj single styl života (i když mají partnera) a pak mají problémy jak s partnerem ( že je štve a hledají na něm jakoukoliv chybu, aby mohly zvažovat, zda je to vhodný adept na otce či ne) potom se to dítě buď podaří a nebo to nějakou dobu trvá. Viz moje kamarádka rok a půl. Ty nervy. Pořád nic a když sedí a vypráví, jak její kolegyně je těhotná apod. tak jen vidíš ty slzy v očích. Ostatní její vrstevnice došly k názoru, že muže nepotřebují, protože jsou všichni stejní a vlastně jim překáží a nebo toho muže nemohou najít, protože i 50letý muž si raději nejdříve hledá kolem věku 25 a pak teprve dojde k tomu, že si vybírá i tu starší. Mám milion chlapů kolem sebe, kteří to tak říkají. Ptám se a proč si nenajdeš ženskou blíže k svému věku. Odpovědi jsou takové, že chtějí mladou, bezdětnou, hezkou a psychicky v pohodě, což ty osamělé bez dětí a bez partnera po 35 kolikrát nejsou. Nechci tu někomu křivdit, ale prostě to beru jen ze svých zkušeností. Někdo si dítě udělá z lásky a dobrovolně s partnerem, který na to sám kývne a po narození dítěte je chlap pryč. Nikdy nevíš, jestli ten chlap je ten pravý adept. Pouze se můžeš domnívat a sledovat. Pak jsou ty ženy, které se rozhodnou, že si to udělají s někým cizím, protože to dítě chtějí co nejrychleji a toho partnera vedle sebe nemají.

Fakt je mi jedno, jak si to kdo v životě udělá, ale názor, že dítě je překážka v mém životě, tak takové by opravdu neměly být matkami, protože takové jsou potom ty krkavčí matky, které hází vinu na dítě za jejich zpackaný život. Navíc pokud se bavíme o fyzičnu po porodu apod. tak tělo se mnohem lépe dá zpátky po porodu v mladším věku, než v tom starším, tak už pomáhá jenom ta plastika. Prostě já jsem ve fázi, že pokud se dozvím, že jsem těhotná, tak to pro mě není žádná tragédie

Momentálně dítě nemám a co? Chráním se, ale jsem v takovém stavu, že pokud bych se dozvěděla, že jsem těhotná, tak si to dítě nechám, protože ho stejně v brzké době plánuji. Navíc já jsem zdravá a nikdo mi neřekl, že to později nepůjde. Proto se nemusím ani nad ničím rozhodovat. S tímto tématem to nijak nesouvisí, zda dítě mám a nebo ne. Já psala názor jen o tom, že dítě není životní překážka a pokud jsem nějak nemocná, tak bych si ho měla pořídit třeba do těch tří let. Ne hned teď. Raději bych si to dítě udělala, než potom zjistit, že to nejde. Ovšem to asi nepochopí někdo, kdo nemá ty pudy. Ve 20-ti bych možná odpovídala stejně. Nebyla jsem na to připravená.

Viz výše. Spousta žen se podle mě s dítětem vyrovnává lépe jako mladší maminka, než jako starší. Je to individuální věc, ale nevím, proč by holka v 18ti nemohla mít dítě. Jsou holky, které mají v 18ti dítě a potom jsou vyzrálejší, než nějaká 30-letá. Všechno se obrátilo naruby. Ženské chtějí být samostatné, potlačují samy sebe a vše odkládají na AŽ. Proč vinit mladé lidi, kteří si to dítě udělají dříve. Člověk, který se umí o sebe postarat, je zodpovědný a zvládá i to dítě, tak nemá problém s ničím, ale člověk, který má problémy sám se sebou, těžko může vychovávat dítě, dokud nepochopí sám sebe.

No a tímto jsem všechno napsala a přeberte si to tu jak chcete čáu

Asi tu budu za děsnou materialistku, ale kolik holek, které si v 18ti letech pořídí potomka, jsou samostatné a dokáží se uživit samy, příp. s partnerem? Já neznám ani jednu takovou, která by nežila u svých rodičů. To mi moc jako vyzrálý člověk nepřipadá. Z toho důvodu si myslím, že v 18ti je ještě VELMI brzo plánovat dítě. Ano, milovat ho asi dokáže stejně, ale ...