Jde mi o to, že sice proběhla první schůzka, voláme si a píšeme, ale...
Teď mě pozval o víkend na večeři s jeho kamarádem (neznám, nevím kdo to je) a jeho přítelkyní (toho kamaráda). Zdá se mi to docela brzy. Ale když jsem se o tom zmínila, řekl, že nevadí, že bude alespoň sranda, bude nás víc atd. Poté z něj ale vylezlo, že je to večer, mimo mé město, kde bydlím, a těžko bych se pak dostávala domů, takže jestli budu chtít zpět domů, tak NEVÍ, jak to udělat a nebo můžu přespat u něj. Asi mě dámy omluví, ale jsem stará škola, spát u někoho na druhém ,,rande,, a navíc z jeho chování a tónu hlasu mi nějak dochází, že mu spíš jde o příjemný večer s příjemnějším zakončením. Asi už trpím schizofrenií, ale dle předchozích zkušeností, mě asi dámy pochopí. Prostě nechci aby to skončilo s tím, že on po mě večer u něj vyjede, já mu dám vale, že se na to necítím. Ale je to chlap, moje zkušenosti k tomu a už mi zase křičí v hlavě hlas..Ukonči to, jde mu jen o jedno. Vím, že na to jsou potřeba dva, vím, že nám není náct, ale... Co by jste dělaly vy ?