Ignorované narozeniny

Reaguji na mroskvicka: nevim no, myslím si že kdyby na to existoval nějaký detektor byl by svět mnohem jednoduší. Ovšem často např týraná žena si opět najde znovu tyrana z důvodu, že ji přitahují hodně dominantní typy a ten hodnej a slušnej ji přijde jako jouda, nebo naopak. Navíc to že se někdo změní i o 180 stupnů jsem zažila sama v rodině i u známých--jde to :-/ u někoho to udělají pěníze, i jiného nemoc, nová práce (nový okruch lidí).. toho může být hodně.

Naprostý souhlas

Souhlasím, ale je to těžké.
Klíčem je vyřešení si rodinných vztahů. Pravděpodobně zde budet hrát roli nevyřešená situace z dětství či dospívání. Je možné, že zakladatelka je něčím zatížena z tohoto období. Lidé pak mají tendenci (vědomě či nevědomě) opakovat stále stejná schémata, anebo vybírat stále týž samé "vadné" partnery.

Tohle nám říkaly na přednáškách z psychologie. Určitě je na tom hodně pravdy

Tak u nás se to tedy nestává. Já přesně vím, kdy má narozeniny máma, táta, babičky, sourozenci, dědové už nejsou a také si to pamatuji + sestřenice a tety. Spíš je to nezájmem těch lidí..Máš kalendáře kam si to zapsat, Diáře na mobilu, které tě na to upozorní. Člověk nemusí dávat dárky, ale stačí i přání. Někdo nemá čas na to popřát svým blízkým, ale na psaní na sociálních sítích má času dost

Řekla bych, že máš větší problém, než že si pár lidí nevzpomnělo na tvé narozeniny, a ten problém je nejspíš v tobě. Lidé se k tobě budou chovat tak, jak jim dovolíš. Asi každému se občas stane, že se k němu okolí zachová nehezky, záleží ale na tom, jak na to zareaguješ. Když si to necháš líbit, stane se to znovu. Uklízečku a vychovatelku dítěte si z tebe neudělá partner, tu ze sebe můžeš udělat jen ty sama. Jestli s něčím ve vztahu nejsi spokojená, ozvi se hned a promluvte si.

Nikde nepíšeš, jak se k tobě tvůj přítel chová v jiné dny. Na narozeniny se zapomenout dá, samé se mi to taky stalo ( a bylo mi to hned připomenuto ) - ne každý je holt z rodiny, kde se pořádají narozeninové sešlosti a kalendáře jsou popsané důležitými daty.
Přání typu "vše nej" naklepaná narychlo na FB bych ani nebrala v potaz.
Víš, problém bude ne v tvých narozeninách, ale v nedostatečné komunikaci mezi tebou a tvým přítelem. Mne se tohle stát, tak třeba k večeru popadnu tu jeho drahou věc za čtyři litry ( ať by to bylo cokoliv ) a pronesu ve srandě, že je vlastně moje, protože narozeniny mám já. Podle reakce bych pak usoudila, jestli jej kopnu do zadku, nebo se přenesu přes to, že opravdu zapomněl
Ty místo řešení situace sedíš u pc, tajně tě to vevnitř žere a necháš se politovat - a přítel co, myslí si, že je vše v pořádku ? To je nejlepší cesta, aby si z tebe tu uklizečku fakt udělal ....
EDIT :

Přesně tak, vždyť jsem to právě napsala.

Myslím si to samé. On musí vědět, že se tě to dotklo. Podle jeho reakce pak zjistíš, jaký vlastně je. Jestli ho to mrzí, že tě tím ranil nebo je mu to šumák..
Protože zapomenout může každý, já se svým vytížením už mám někdy pocit, že mám místo mozku plánovač a stejně občas na něco prostě zapomenu. Živě si pamatuju, jak můj muž zapomněl na naše první výročí svatby. Přišel večer vyřízený ze zápasu, najedl se, lehl si gauč a usnul. Já jsem mezi tím vypila připravenou láhev vína, sežrala všechny jednohubky a nadávala nad svatebním albem, že všichni chlapi jsou blbci a kdybych se znova nevdávala, mohla jsem v klidu a v pohodě každý rok slavit výročí rozvodu
Manžel když zjistil, že to podělal (respektive zaspal), tak kolem měl ještě týden lítal jako obtížný hmyz, aby si to vyžehlil Je fakt, že od té doby si dává majzla
Když tě něco žere, tak nejhorší, co můžeš udělat, je dusit to v sobě a nechat ostatní, aby ti dělali to, co nechceš. Klidně se rozčil, vyčti mu to, máš na to právo. Jinak se budeš trápit a on si bude v klídku užívat tvých služeb.

přesně...

Nerada oslavujem narodeniny, ale môj manžel a dcéra nikdy nezabudli. To by ma skutočne mrzelo. Nerada ich oslavujem práve preto že láska sa prejavuje aj darčekmi.

Moja mama má narodeniny dva týždne po mne, ale akosi nikdy sa moc neobťažovala. Nevadilo by mi to keby to tak bolo pri celej rodine. Na sestry nikdy nezabudla, dávala im hodnotné darčeky, ešte sa ma aj opýtala čo by im tak mala kúpiť alebo mi to dala zohnať, ale mne nie. Prišla som za ňou týždeň pred jej narodeninami, doniesla som jej darček, zaželala a ona mne nič. Keď som od rodičov odchádzala akurát vychádzala so záhradky s kyticou kvetou v ruke a otec jej vraví "hurá, nezabudla si na ňu" a siahol na tie kvety a dostal nimi po hlave, že tie sú pre krstnú, lebo ona má narodeniny zajtra, ja som mala včera. A nič.

Ale toto tak nebolelo ako keď mala okrúhle výročie, dostala plno darčekových košov /aj odo mňa plus dar/. Moja dcérenka /4/ chodila okolo tých košov a v jednom bola malinká čokoládka s obrázkom mačičky a veľmi ju chcela. Nevytiahla to z toho koša, povedala že až poobede aby z nich nabalila mojim sestrám. Otec jej povedal nech nie je lakomá, nech tú čokoládku vytiahne a ona po ňom hodila konzervu čo náhodou držala v ruke ... celkom veľkú / v podstate som bola rada že prežil /.
Jednoducho, narodeniny nie je bezpečné oslavovať, komu chcem tomu pripomeniem, kto ma zaujíma na toho si spomeniem.

Odpověď na tvé otázky je jednoduchá: nikoho prostě nezajímáš dost na to, aby ti popřál. Smiř se s tím.

Hmm, partnerovi bych řekla, že zapoměl a me tě to mrzí, že si nevzpoměli kamarádi je blbé, ale zkusila bych se nad tím povznést. (Taky by mě to ale moc mrzelo)

Jinak si o soudech ostatních nad tvým výběrem partnera nic nedělej, tady je hodně "chytrých" lidí

Promiň, ale kdybys měla trochu sebeúcty, tak se na ni dávno za takové chování vykašleš, byť je to tvoje matka. Vážně mi nepřijde normální, aby tě nekdo takto okatě ignoroval celá léta, a ty jsi za ní stejně chodila rok co rok s dary.

ktoré dieťa neľúbi svoju mamu?
A predstav si, zmenilo sa to. Keď som pochopila že ona je človek. Že to nie je jej chyba, ale že ona proste nedokáže viac.
Môžem byť vesmíru vďačná že má niečo čo ju robí šťastnou - myslím tým strednú dcéru. Niekedy to zvonku vypadalo že ju až zneužíva, ale obe ich to robilo šťastnými, tak nech si majú to šťastie.
Jasné, trvalo to roky, ale keď som mala pri sebe človeka, ktorý mi vždy potvrdil že som hodnotná a dobrá, /myslím manžela/, tak som jej výčitky aká som zlá dokázala prejsť s kľudom a to vzťah veľmi zmenilo.

kdyby mně matka = člověk, který by mě měl milovat takhle opomínal, tak se na ni vyprdnu, matka nematka, ráda bych ji samozřejmě mít nepřestala, ale dárek už by nikdy nedostala...ta láska má krásu v tom, že má být vzájemná , ne že ty ji budeš vznášet do nebes a ona na tebe bude s*át.