Psycho

No..jak začít..už asi jen hledám slova utěchy či podpory,připadám si jak v blázinci.Před lety jsem se seznámila s tatínkem mého nynější ex,který nás dal dohromady vydrželi jsem spolu měsíc poté jsem zavelela rozchod jelikož na mě neměl čas a chtěl si žít po svém.mezitím jsem poznala dalšího chlapa který byl užasný vše jenže po tom co mě požádal o ruku a pořídil si se mnou velkého psa se zabil-spáchal sebevraždu.tak jsem se dala do kupy našla byt a za čas jsem díky pejskovi poznala dalšího přítele se kterým sem byla 2 roky...2 roky teroru hádek ponižování jak sem hloupá,těhotentství co skončilo potratem a nadávkami že jsem ho podrazila a ze dítě nechce.no poté jsem zavelela opět rozchod a odešla jsem.když jsme se hádali začala jsem opět kamarádit s tím uplně prvním .po hádce jsem se třeba sebrala a na víkend k němu odjela jen sme kecali a kecali,po rozchodu s tamtím jsem žila chvíli sama občas sme se vídali a najednou sem už byla v takové fázi ,že mi nabídl bydlet u něj.dali jsme si takovou druhou šanci pomalu já vařila uklízela byla sranda,jenže nastal ****** a to že jsem si uvědomila že tam nejsem jen já ,ale i jeho sousedka ,která je jeho nej kamarádkou,třeba se sebral na 3 hodiny a šel za ní na kafe jen tak.když pískla letěl,se mnou nikdy nic nepodnikl a prý jen remcám a sem naštvaná..no řekněte mi dámy kdo by z vás nebyl.když v intimní chvíli se vás zeptá jestli muže jít na kafe vedle.no a začala to hádka,hádka,hádka...poté najednou přišel že se asi chce rozejít že už neví a že je pro něj sousedka a celá ta rodinka součástí života,ale má rád a chce tam se mnou furt být zase jako kamarád.odjel na týden já si to dala v hlavě do kupy a řekla sem si jo to pujde ...co se vrátil mi vařil,furt se vyptával kam jdu a tak..nereagovala jsem a dělala si své.uklízela jsem nadále a vařila a byla v klidu.dneska ale přišel s tím,že je pro něj těžký psycho že okolo něj chodím se sklopenýma očima a že sem věčně naštvaná.nemám kam jít se psem protože mi jen tak někdo byt nepronajme.říkala jsem mu že opravdu nechápu jak po mě muže chtít abych se na něj smála,že to nejde.proč mi vař,přoč mi kupuje kytky když předtím na mě zbytečně řval.řekl že ode mne nechce nic a zase opět začal řvát jak se snaží a snaží a přitom já jsem byla vždy vzduch.chci aby byl štastnej,ale já chci taky a nevím jak to spravit.jak to přejít.ubíjí mě to protože ho mám stále ještě ráda,ale takovým tím způsobem jako dřív,že nechci ztratit tohle vše jen protože se neumíme spolu bavit.mám pocit že cokoliv udělám je špatně a já nevím nejradši bych ho něčím smetla na kolena aby si sednul na ***** a řekl si jo já sem fakt idiot.nejlpeší by bylo zmizet,ale není kam.jak by ste se chovaly vy.