Václav

Takže jdu na to. Odhalím Vám své nitro. Veškeré údaje včetně jmen jsou pravdivé. Je mi 28 let.

Bylo mi 16 let, když jsem se seznámila s chlapcem Petrem (18 let). Byl to městský Casanova. Byl opravdu velice hezký, s holkama to uměl, byl si toho dobře vědom. Dívkám ubližoval. Byl zadaný a svoji přítelkyni podváděl. Vědělo to celé město stejně jako to, že jakmile se s holkou vyspí, pošle ji k vodě.

Když mne oslovil, řekla jsem si: "Ukážu ti, že mě mít nebudeš," a tvářila se jako neviňátko, jak mu všechno baštím A začalo to. První schůzka. Jedna sladká věta za druhou. Ach, snad si nemůže myslet, že mu věřím?!

Doprovodil mě. Vzal mi deštník, v 16 letech pro mne vrchol gentlemanství. Když mne políbil na dobrou noc, zhoupla se se mnou zem, musel mě přidržet, abych se nesesula.

A měla jsem to. Začal boj mezi mnou a jím. Trvalo to dva roky, kdy jsme se scházeli. Chtěla jsem se s ním milovat, on zkoušel všechno možné, aby se mu to podařilo. Vana s pěnou a svíčkami. Sliboval, že spolu budeme chodit a bude mi nosit kytičky. Nešlo to, za dva roky mě do té postele nedostal. A já tenkrát věděla, že mě nikdy žádný chlap nevyužije jen pro sex! Byla to má noční můra.

Jenže o deset let později....

Nebudu přeskakovat. Spala jsem s málo muži, právě kvůli této noční můře.

Když končila tato etapa mého života https://www.omlazeni.cz/co-je-mensi-113-443098-0.ht ml, byla jsem citově tak vyprahlá. Chybělo mi laskavé slovo a mužské pohlazení, dotyky. Ty s mým teď už bývalým přítelem mi nic nedávaly.

Byl duben 2013, když jsem si založila profil na seznamce. Nevěřila jsem, že tam potkám životního partnera, ale zvědavost mi nedala, alespoň si přečtu komplimenty mužů, co na tom, že používají CTRL+C CTRL+V!

Napsal. VÁCLAV (40 let). Okouzlil mě způsobem, jakým psal. Fyzicky mě na fotkách také přitahoval. Měla jsem strach jít ještě jako zadaná na schůzku, nikdy dříve jsem to neudělala, nebyla jsem žádnému partnerovi nevěrná. Ale jak zjistit, že Václav není tak skvělý, jak se jeví online?! Musela jsem mít klid v duši.

Vyrážím na rande. Klepu se nervozitou, že to doma praskne. Jsem nervozní ze schůzky po 5,5 letech. Vždyť už neumím ani flirtovat. Jak se bavit s mužem na schůzce? Musela jsem tam však jít.

Jak to proběhlo. Na první pohled jsem věděla, že NE. Nelíbí se mi. Fyzicky ne. Neměla jsem tedy žádný problém chovat se tak, abych se líbila já jemu. Ani jsem se o to nesnažila. Ať už je to rande za mnou!

Zeptal se, co když mě bude chtít vidět znova? Nedokázala jsem říct, že ne. Byla jsem zbabělá a jako chlap. "No jasně že se můžeme vidět znova!" Schůzka skončila. Uff. Zklamaná jsem jela domů. A přišla smska. A další. A daší. Jak jsem mu zamotala hlavu. Ach ne, nechci ho zranit. Povahově mi připadal úžasný, chlap s velkým CH... Ale prostě to nepůjde. Nejsem připravená opustit přítele, řešit ty finance, stěhování.... Jak se ho šetrně zbavit? Mám to, nějak ho odradím.

Myslí si, že jsem inteligentní, tak ho jednoduše vyvedu z omylu. A napsala jsem mu o úvěru s naprostou jistotou, že se mi už neozve. Opak. Psal zprávu za zprávou, ikdyž jsem neodepsala. Líbilo se mi, jak bojuje. Tenkrát napsal: Konečně jsem potkal někoho, s kým bych chtěl být, a nejde to. Jen tak to nevzdám! Všechno se dá řešit, peníze, bydlení, a já bych ti se vším pomohl.

Psal mi opakovaně rok. Já pomalu podléhala. Myslela jsem, že nikdy nikomu na mně už tolik nemůže záležet. Svou neodbytností si získal mé srdce. Věděla jsem, že pokud mi ještě jedenkrát napíše, už nezvládnu nereagovat.

A tak se taky stalo. Po roce druhá schůzka. První polibek. Rozchod s bývalým přítelem. Stovka neskutečně krásných zpráv od Václava. Něco ale nehrálo. Po prvním polibku oslovení lásko, miláčku. Zprávy o našem společném usínání. Jak mě odstěhuje, pošle mi firemní stěhovací vůz. Můj běžecký pás odstěhuje v náručí i se mnou. Jak se těší na naše první milování. Jak se do mě zamiloval na první pohled (jo, takhle drzý opravdu byl!)

Co mě na tom štve, že jsem mu, jako rozumu zbavená, odepisovala ve stejném duchu ("stále cítím tvoji vůni".... "cítím to stejně jako ty"..... - stydím se.) a on se musel nad svým iphonem smát mé naivitě.

Kromě těchto podivných, přehnaných zpráv nehrála spousta dalších věcí. Rušil další schůzky. Přesouval je. Dva týdny jsme se třeba neviděli. Vymlouval se na problémy v práci apod. A to prokládal těmito zprávami. Chtěla jsem odhalit, co za tím vězí. Když jsme se viděli, tak jen tak na hodinu a půl, pak musel jet něco řešit do práce. Chtěl se tak moc milovat, ale domů mě nepozval..

Jednoho dne mi poslal zvláštní fotku. Byla na ní atraktivní žena s miminkem. Kdo to je?

A ihned na to zpráva: "Ségra má mimčo!" S úlevou, ale pochybnostmi, jsem poblahopřála novopečenému strejdovi.

Plánoval naši společnou dovolenou do Chorvatska. Že mě pozve, pan podnikatel.

A pak to přišlo. Výlet do Prahy přes noc. Navštívila jsem drogerii, at jsem připravená, kdyby nebyl on!

Přijel pro mne v sedm ráno. Dojeli jsme do Prahy, vyřídil nějaké pracovní záležitosti, pozval mě na oběd, pak jsme se šli ubytovat. "Kde máš nějaké zavazadlo?" ptám se ho, když vchází do pokoje na čtyřhvězdě jen s malou pánskou vuittonkou (kondom se mu tam vešel, nic víc přece nepotřeboval!). "Večer se můžeme jít projít třeba na václavák," plánoval.

Já blbá. Nevydržela jsem to. Přistoupila jsem k němu zezadu, políbila ho.. a už to jelo. Tričko dolů, kalhoty dolů.....

Nedovedete si představit, jak krásné to pro mě bylo.

Až do momentu, kdy mu někdo zavolal. Proběhl telefonní hovor a mně začalo být všechno jasné. Jo, před deseti lety jsem byla přesvědčena, že mně se tohle stát nemůže. Moje noční můra se naplnila.

"Zlati, musíme jet zpátky do Brna! Moc mě to mrzí."

Vyměnili jsme si ještě pár zpráv. Měla jsem podezření, že někoho má. Protože ani jedna schůzka neproběhla o víkendu nebo večer. Všechny trvaly tak hodinu a půl. Večer jsem mu zkusila zavolat. Telefon nebral. Druhý den mi napsal, že mu bylo špatně, tak nekomunikoval.

Po pár dnech jsem zjistila, že žena na fotografii, kterou mi omylem poslal, nebyla sestra.

Už jsme se nikdy neviděli.

(Děkuji, Václave, za těch pár měsíců, co od této události uplynuly, jsem se naučila vážit si sama sebe.)

A těm, kteří se dostali až sem, také děkuji.