Ahoj,
potřebuju se vypovídat a doufám, že tím aspoň na chviličku najdu svůj ztracený klid. Jsem s přítelem 8 let, vážný vztah, vše klape. Snad mi jen chybí trocha víc pozornosti z jeho strany, ale nikdy jsem tomu nepříkladala příliš velký význam. Jde o to, že už nějakou dobu myslím na jednoho kluka, je to jeho kamarád. Nikdy jsme spolu nepromluvili víc, než jen ahoj! Přesto jsem na něj jaksi myslela, snažila se to však eliminovat, vymazat z hlavy. Jenže pak stačilo, aby se o něm přátelé zmínili, že ho třeba jen někde viděli a je to zase zpátky... Před pár dny na zábavě jsme spolu prohodili pár nezávazných slov (poprvé za celé roky, co se známe). A je to ještě silnější. Myslím na něj, co dělá, jestli není zamilovaný do nějaké holčiny (přítelkyni nemá), kde a kdy ho zas uvidím...
Můžu se z toho zbláznit! Nikdy jsem přítele nepodvedla, ani myšlenkou! Až v poslední době mámv hlavě chaos. Na internetu jsem našla, že prý je to běžné, že se kdokoliv se může po tolika letech platonicky zamilovat do někoho jiného, ačkoliv nikdy neproběhl žádný fyzický kontakt... Můžu to tak vůbec nazývat? Prý to po dvou letech odezní. Ách jo tak dlouho? Nedělám nic proto, abych ho úmyslně vyhledávala, nepíšeme si, nic! Když už ho náhodou potkám (tak jednou za 2-3 měsíce), v jeho pohledu a úsměvu bych se utopila. Cítím se strašně.
Zažil to někdo? Prosím, řekněte, že jo, a že je to jen nějaké chvilkové mámení, které odezní...