Pochyby po rozchodu

A teď je úplný konec a já přemýšlím nad svým minulým vztahem. Že mi vadili věci, na kterých se dá pracovat.
na to musí být dva a pokud on nechtěl, nemělo to by to budoucnost, kor když už je s někým jiným... je logické, že se ti stýská a přemýšlíš nad tím, protože 9 let je už nějaký ten kousek života.. ale koukej do budoucnosti, jsi mladá a je škoda nechat se upoutat někým, kdo se chce jen povalovat doma.. nemá smysl mít někoho a snažit se ho změnit nebo se mu přizpůsobovat, kouzlo je v tom, najít toho, s kým si budete na co největší procento pasovat

Ta poslední věta je moc krásná. Já vím, že nad tím až moc přemýšlím, ale člověk najednou bydlí sám a cítím se tak opuštěná. Mám plno přátel, pořád něco podnikám, ale pak je chvilku člověk zase sám a padne to na něj. Nechci být holka, co je závislá na chlapovi, ale zatím si připadám jako ztracená chudinka.. méněcenná? Prostě jen přemýšlím nad alternativama jak se to dalo vyřešit a pracovat na tom. Vím, že je to normální, člověk si to prostě musí odtrpět, ale nevěděla jsem, že to bude až tak těžké. Navíc ten rozchod jsem chtěla já, myslela jsem si, že když ho budu chtít já, bude to znamenat, že to nebude až tak bolet. Ale není to bohužel tak. Každopádně ti moc děkuju za názor.

Po tak dlouhé době je to normální. Po rozchodu člověk vidí více ty hezké věci, než ty špatné a někdy pochybuje. Pokud on už má jinou a je happy, tak to nemělo smysl. Po takové době musí být člověk chvíli sám. Je jasné, že hned nepotkáš toho pravého a budeš poznávat i ty horší muže. Vzácné ovoce všude neroste. Myslím, že čas ukáže a vše zahojí a nemyslím si, že za měsíc budeš zase v pohodě. To je život. Zkus teď udělat něco pro sebe a časem i ty myšlenky opadnou a začneš na svém novém životě vidět něco pozitivního

Nejtěžší rozchod je ten, kdy toho druhého miluješ a rozumem víš, že to nemá budoucnost. Když je ten chlap k...t, tak zapomeneš rychle. Alespoň já to tak mám. Pokud jste se rozešli v dobrém, tak je to horší. Nejlepší je být 100% rozhodnutá a stát si za tím.

Reaguji na EleanorWoods:

Ano, i když je to divné, tak já v tom vidím pozitivum, že má jinou a je šťastný, protože to znamená že i já budu. Snad teda. Od 15 mě vodil za ručičku a nebyla jsem na nic sama a teď jsem. Snažím se to vnímat jako velké plus pro sebe, že se zocelím. Občas se vídáme a píšeme si. Myslíte si, že je to chyba? Nerozešli jsme se ve zlém, máme hezký vztah.

Já bych ti poradila se s ním moc pravidelně nescházet atd. mě to tak pomohlo. Dlouho jsme se neviděli, občas jsme si napsali a pak jsem jednoho dne zjistila, že už je to v pohodě, ale žádní kamarádi nejsme a po rozchodu neproběhl ani jeden sex apod., což by to ještě prodloužilo. Také si pak našel jinou a byl s ní asi měsíc a psal mi, jak je šťastný, ale oni také ze sebe dělají ty frajery, co jsou nad věcí. Pokud jsi rozhodnuta být bez něj, tak to vydrž..To je klasika. Jeden den brečíš a další den jsi zase vysmátá. No já co měla za stavy

Reaguji na EleanorWoods:

Rozhodnutá... byla jsem. Teď tápu, ale zase si myslím, že je to tím, že jsem sama, že jsem měla chvilku jakoby náplast po rozchodu a teď když to nedopadlo, tak jsem nešťastná. Upřímně i kdybych věděla, že se chci vrátit, tak by to nešlo. On je prostě spokojený a řekl mi, že kdybychom se k sobě vrátili, tak by to bylo dobrý 2 měsíce a pak bychom se zase hádali. Jsem ráda, že mi píše někdo kdo tohle zažil, všechny mé kamarádky jsou zadané, nebo když zažily rozchod, tak se rozcházeli kvůli jinému, takže ani nebyli sami. Jedna mi řekla, že jsem se měla rozejít, až bych si někoho našla. Že to nebude tak bolet. Jenomže taková já nejsem. Já mu byla po celou tu dobu věrná a takhle bych to ukončit nechtěla. Já mám taky stavy, kdy mám pocit, že jsem zralá na psychiatra. Chvíli se cítím dobře a najednou obrovský propad.

Ahoj, s přítelem, ted už teda s bývalým jsem chodila skoro 5 let, od mých 16. Jsou to tři týdny co jsem se s ním rozešla. Ne kvůli tomu, že bych ho někdy podvedla, to ne, ale.. Prostě jsme měli každej jinou představu o budoucnosti a hlavně nikam e mnou nechtěl chodit, gaučák no... Včera jsem se od kamarádky dozvěděla jak najednou jezdí na výlety apod. Strašně mě to zamrzelo, ztratila jsem s nim tolik dnů
Chvíli je mi dobře, chvíli hrozně, momentálně hrozně a nevím jak mám vyplnit svůj volnej čas. Nedokážu nějak žít sama se sebou, bojím se že už si nikoho nenajdu a že to byla chyba se s nim rozejít.. Zase na druhou stranu bych se strašně chtěla do někoho bláznivě zamilovat, fakt bych to chtěla!
myslím žes udělala dobře že jsi se s ním rozešla! Jen ted musíme věřit, že na nás čeká někdo lepší!

Ano, udělala jsi dobře Nauč se žít sama se sebou, poznávej se, nabírej zkušenosti. Ten pravý ještě přijde.

Reaguji na Karol5K:

Já to mám úplně stejně, chvíli je mi skvěle a pak najednou zase hrozný pokles.. A nejhorší je, že všichni říkají, že to bude trvat dlouho a já už jsem z toho tak unavená a mám pocit, že musím pořád dokola unavovat svoje okolí, pořád jim něco vypisuju, vyptávám se, analyzuju, jestli je to dobře špatně.. Ano taky má teď někoho a já se dívám kam všude spolu chodí.
Zase si ale vem, že bychom se nerozešli, zůstali bychom v tom vztahu, ano nezáživali bychom teď takové hrozné stavy, ale pak bychom se probudili v 50ti a vyčítali si, že jsme zůstali třeba jen ze zvyku... Není to horší?

Reaguji na montaana219:

Děkuju, tohle mi hrozně pomáhá číst..

Reaguji na Sage.:
Jako bys psala o mně. Jsem měsíc po rozchodu po šesti letech,byli jsme zasnoubení a ohromně navázání jeden na druhého.. Mám přesně tady ty stavy,jaké popisuješ, už jsem se bála, že snad začínám mít nějaké maniodepresivní příznaky,když je mi chvíli dobře a cítím se jako silná vyrovnaná žena a v další chvíli toho lituju,chybí mi a sebetýrám se myšlenkami na to,jaké to bylo. Takhle se to u mě střídá a je to vážně na facku,ještě mi moc nepřidává,že bývalý je asi objektivně skvělý chlap,s kterým to mohlo vyjít
Musíme doufat,že bude líp!

Reaguji na OhHoney:

A může se zeptat proč jste se vy dva rozešli? Jo určitě bude líp, jen ne hned..

Reaguji na Sage.:
Byl bohužel příliš ambiciozní a tím pak trpěl náš vztah. Rozešla jsem se já s ním, ale nemám popravdě pocit, že by mi to něco usnadňovalo.