Žárlení mezi kamarádkami

Přesně, je to ale neskutečně trapné, ona opravdu měla potřebu mě ve všem překonávat, být lepší než já, mít to samé (ale lepší!) než já

Ano, přesně. Všeobecně nemám moc ráda ženské, tolikrát jsem nějakou považovala za opravdovou kamarádku a tolikrát jsem byla zklamána a podražena, že už ženským prostě nevěřím taky mám asi jen 2 opravdu dobré kamarádky, které sice vídám dost málo, ale za to vím, že jsou správné, že si s nimi můžu cokoliv říct a nemají potřebu se mnou soupeřit, závidět...
Jinak není nic lepšího, než jít o víkendu na pivo s partou kluků! (mezi nimi samozřejmě i můj přítel) kluci jsou v pohodě, neřeší kraviny a je s nimi sranda a ještě na mě dávají pozor, kdyby mě někdo náhodou chtěl otravovat

Vždy jsem se raději kamarádila s muži a mám to i dodnes. V dospělosti je to prostě složitější, ale co se týče kamarádek, tak mám hodně kamarádek, ale s některými se moc pravidelně nescházím, tak prohodíme pár slov a pak mám pár kamarádek, které mám hodně blízko, že jsme skoro denně v kontaktu. Když jsem měla období párty kolem těch nácti, tak jsem znala milion lidí a ženským moc nevěřím, protože vidí skoro ve všem rivalitu. Na druhou stranu se nemůžu s muži kamarády bavit úplně o všem a prostě ta ženská je potřeba.
Co se týče těch pochval, tak já to nevnímám tak, že mi to má někdo vracet. Nemůžeš od lidí očekávat zázraky. To, co děláš ty, ostatní nedělají. Já také někoho pochválím, ale nejsem na takové ty fake úsměvy a pochlebování viz USA, kde ti je prodavačka schopná pochválit cokoli, aby sis to koupila Řekla bych, že mám teď kolem sebe super holky a jsem za ně ráda. Bavíme se otevřeně a říkáme si ty věci rovnou. Jako v partnerství, tak i kamarádství potřebuje nějakou tu hádku, aby spolu lidé komunikovali. Jak máš vedle sebe závistivou kamarádku, tak je lepší si hledat jiné přátele, protože závistivci a lidé, kteří si neumí užít svůj život všechno kazí a pak z toho nemáš ty dobré pocity. Já si myslím, že tuto kamarádku zase tolik nebereš a pokud ti něco dělá schválně apod. to těžko říct. Můžeš se s ní o tom zkusit pobavit, ale aby se jí to nedotklo )

Holky moc díky za vaše zkušenosti a názory. Vím o sobě, že jsem docela paranoidní, ale to bohužel plyne i z výchovy a bojuji s tím. Chci se naučit žít svůj život, protože je fakt, že neustále řeším všechny okolo (kdo co "lajkuje" na F, dobrovolně se tím vyšťavuji a pak se to nahromadí a už vlastně ani nevím "vo co go". Ale i tak je super se z toho někdy vykecat, právě si to po sobě přečíst a třeba si i zakroutit hlavou a dát se do kupy).

To je super, přesně to mi chybí. Ale to asi vyžaduje právě pevné přátelství, na kterém všem zúčastněným záleží.

Tak určitě

Hlavně bych neházela flintu do žita. Někdo nemá kamarádky po celou dobu studia a pak jí najednou potká..

tak to v dnešní době bohužel nejsi zdaleka jediná.. myslim že hodně přátelství i vztahu ztroskotá na někých doměnkách, nebo hloupostech z Fb apod.. přitom je to uplne mimo realitu a někdo už ani bez toho neumí žít.

Reaguji na Adluna:

No je to asi fakt smutné a k zamyšlení....

Reaguji na EleanorWoods:

Děkuji. Ono právě jde i o to, že bydlím ve městě, ve kterém jsem nevyrůstala, ani nestudovala nic. takže si tu "přátelskou základnu" znovu vytvářím a jde to už jaksi hůř. Nebo možná už se chci vyhnout těm drbárnám, zákeřnostem apod. a najít si ty pravé přátelé....Ale ono to asi bez těch drbáren mezi ženskýma hold nejde (netvrdím, že jsem si nějaký ten drbík nikdy nevyslechla ).

Tak ono je rozdíl, jestli drbeš třeba někoho, koho nemáš moc ráda a není to vyloženě ve stylu "mám nový drb, pošli to dál" ale třeba to řešíte s kamarádkou jenom mezi sebou a máte v sobě důvěru, že to ani jedna nebude posílat dál... Daleko horší je situace, kdy se někdo tváří, jako velká kamarádka a při nejbližší příležitosti tě pomluví to teprve zamrzí...