Přítel má 26 let, já jsem o rok mladší. Jsme spolu 3 roky. Poslední půl rok se dost často hádáme. Přítel ztratil o všechno zájem. Nejen o mě, to bych si myslela, že je v tom jiná. Jenže ho nebaví vůbec nic. Připadá mi jak v depresi. Od rána do večera je v práci, kde ho to nebaví. Není líný, to vůbec, ale ta práce ho psychicky tak vyčerpává a vysává z něj všechnu energii. Dříve byl veselý a akční, a mě to mrzí jaký je teď. Jenže on si ode mě nenechá poradit, ani nepřijme možnost, že by na tom co říkám mohlo něco být. Je tvrdohlavý.
Navíc na všechno rezignoval. Říká, že už je mu všechno jedno. Sbalil si nějaké věci a odstěhoval se k mamce. Víc jak týden se neozýval. Pak jsme se viděli, nejdříve se se mnou jen bavil, ale asi tak po hodině mě objal a že mu moc chybím. Když jsem mu řekla, že já se sama bez něj taky trápím, řekl že se nevrátí. Že chce se mnou být, ale nebude. Proto, že má strach, že se to zase vrátí do starých kolejí. Že se budeme pořád hádat (přitom se hádáme proto, že mi lhal, nebo spíš říkal polopravdu a vše různě překrucoval, prostě nebyl upřímný). Nechápu proč je pro něj tak těžké být ke mě otevřený.
Přece když mě má rád a je se mnou šťastný, proč teda se mnou není? Proč něco neudělá s tím, aby se to nevrátilo do těch starých kolejí? Prý vidí všechno černě. Opravdu už ho nebaví žádné koníčky. Od pondělí do soboty je v práci a když má den volno, chce být sám, aby si odpočinul.
Navíc před pár dny se jeho kolega rozešel se svojí holkou, a je to takový ten typ, co nevydrží chvíli sám, takže pořád volá a píše příteli, že někam půjdou atd. Jemu se ani nikam chodit nechce, ale je mu blbé říct ne. Nebo to spíš neumí. To je další problém-je hrozně slabý... Lidi kolem něj ho využívají, ale on to nevidí, nebo nechce vidět. Když mu to já řeknu, tak se ještě na mě naštve.
Co mám udělat, aby se mu rozsvítilo a otevřel oči? Dala jsem tomu čas, ale je to víc jak měsíc a žádna změna. Za tu dobu jsme se viděli 2x, všechno bylo super, a pak třeba týden ani nenapíše.
Proč se tak brání tomu být se mnou, když se mnou chce být? Ani nevím, jestli to vůbec ještě je přítel, nebo už ex.
Připadá mi, že za všechny jeho problémy můžu já. Že rodině, kamarádům, kolegům, nikomu neřekne NE, a mě jako by se vyhýbal. Má strach se mnou být. Jak se toho strachu zbaví?
K psychologovi určitě nepůjde, ale myslím si, že by potřeboval, aby si s ním někdo nezávislý promluvil.