Přítel vidí všechno černě, má depresi?

Nemá strach s tebou být,jen už tě prostě nechce.Co na tom nemůžeš pochopit?

Protože s tebou být nechce, jen ti to neumí / nechce říct na plnou hubu tzv. Potřebuje celkovou změnu v životě a ty jsi toho součástí bohužel..Alespoň tak to na mně působí. To že za ním budeš chodit, čekat...zbytečné, on evidentně nemá koule na to, tě poslat do háje, nebo mu to takhle vyhovuje.Bude se to táhnout donekonečna.

Nemá smysl na něj tlačit, nebo si cokoliv přibarvovat a doufat, že to je jen chvilkové . Být tebou, tak se vzdám naděje na tento vztah, a žiju si po svém, nechám to plynout . Pokud se mu jednou podaří dát si život do pořádku, tak třeba budete oba připravení být spolu...Ale osobně bych na to nečekala.

Reaguji na Tiakia: Proč myslíš, že mě nechce? Že nemá odvahu to říct na rovinu?

Souhlas s děvčaty výše... nech ho jít.

Kdyby tě chtěl,tak s tebou bude.
Zatím má jednoduše přístupný sex a až si najde jinou,tak to ukončí úplně.

Říká, že už je mu všechno jedno. Sbalil si nějaké věci a odstěhoval se k mamce. Víc jak týden se neozýval. Pak jsme se viděli, nejdříve se se mnou jen bavil, ale asi tak po hodině mě objal a že mu moc chybím. Když jsem mu řekla, že já se sama bez něj taky trápím, řekl že se nevrátí

Promiň, ale tohle mi udělat chlap, tak mu sbalím ještě zbytek věcí a ať si jde a je mi jedno, že bych s ním byla klidně 5 let...

Tohle je fakt moc.. Odstěhuj mu zbytek věcí, udělej tlustou čáru a hledej jinde Jsme stejně mladé , já bych reagovala stejně Dneska jsem si tu taky založila deníček a teď se úplně stydím, že oproti tvé situaci, já řeším "blbinu"..

Reaguji na trill: Když někomu narovinu řekneš, že ho nechceš, tak s ním pak nemůžeš mít sex, nezažiješ všechno to švitoření kolem tvé osoby, nemá ti kdo dělat výplň volnýho času když luskneš atd. Z toho popisu nahoře je vidět, jak tobě na něm hrozně moc záleží, máš ho upřímně ráda a strachuješ se o něj, zatímco on tě má těžce, ale jakože fakt těžce na háku. Je to drsný, co ti tu píšeme, ale postupně ti to dojde. Ten hoch není zralý na psychologa. Je to prostě srábek, kterej nemá odvahu ti říct pravdu. Z toho popisu je to prostě úplně zjevný.

Já myslím, že tvůj přítel je prostě všestranně vyčerpaný. Je unavený z práce, protože ho štve, a vztah po třech letech už taky možná je víc o běžných provozních starostech než o radostech (zvlášť když jste spolu nějaký čas bydleli, museli se starat o vlastní domácnost).
Neřekla bych, že už tě nechce. Spíš teď potřebuje trochu prostoru, aby se mohl nadechnout a zkusit dát znova dohromady. Podle mě není v depresi, ale propadl se do stavu tzv. vyhoření, kdy všechno okolo vypadá, že to nemá smysl, nic nikam nevede, lepší už to nebude, všechno opravdu vypadá černě... S tím mu může pomoct jedině změna - asi hlavně té energii vysávající práce, ale to si musí vyřešit sám, jestli se na to cítí.

Reaguji na mau-mau: Díky všem za názory. Moje mamka mi radí to samé - nechat ho jít. Jenže on není zlý, on se o mě 'staral' opravdu hezky... Vím že to slovo staral není úplně vhodné, ale nevím jak jinak to napsat. Asi tak - doma uklízel, vařil, dokonce pekl, a to i přesto, že měl tak náročnou práci. Jenže jim teď se změnilo vedení, přidali práce, ubrali lidi, udělali změny... Prostě jsme se o tu domácnost dělili, byl pozorný, ještě v létě kamkoliv jsme šli, tak mi naši známí říkali, jak on se o tebe hezky zajímá. A teď zase nemůžou uvěřit tomu, co udělal. Že jim to k němu vůbec nesedí. Jenže největší problém je ten, že on není typ třeba jako já - mě když něco štve, tak se prostě ozvu, řeknu nahlas co mi vadí a klidně toho druhého pošlu do pr.... I v práci, když mi někdo smolí na hlavu, tak se ozvu. Jenže on ne. On je pravý opak. On říká, že jemu je to jedno co si druzí myslí, ale neumí jim říct ne. Nevím, asi flegmatik? Jenže když se neozve, že mu něco vadí, tak ti ostatní si pak myslí že s nimi souhlasí (mlčení znamená souhlas). Takto se na to dívám já.
Ano taky mě napadl syndrom vyhoření, jenže on má strach změnit práci. On má strach teď momentálně udělat cokoliv. Má strach i z mamky a hlavně taťky. Já se s nima nijak moc nebavila, prostě jsme si nesedli. A on jim řekl, že jsme si dali pauzu. A taťka mu prý na to řekl, že nic jako pauzu neuznává, že když ode mě jednou odešel, doufá, že už se vracet ke mě nebude. A věřím tomu, že kdyby se chtěl ke mě 100x vrátit, tak nevrátí, protože má strach to taťkovi říct. Proto to neudělá, protože neví kudy kam a tak vyčkává...nevím, až zahřmí? Proto jsem chtěla poradit, co udělat, aby mu to docvaklo? Aby ho to nakoplo.
Ještě jedna věc, pronájem kde teď bydlím je napsaný na něj. Do konce měsíce buď zaplatím nájem nebo se odstěhuju. On to nijak neřeší. Tak sem si říkala, i podle těch vašich reakcí, co kdybych si sbalila svoje věci, a odešla? Zatím ke kamarádce, přes Vánoce u rodičů, po novém roku uvidím, najdu si něco svojeho. Ale jemu by tady zůstal byt, a buď by ho musel vyklidit a vrátit, nebo zaplatit, nebo se tu nastěhovat zpět, nebo něco s tím udělat, ale třeba by to s ním nějak hnulo. Třeba by viděl, že nejsem 'ta blbka co sedí doma a jen na něj čeká'.
Jinak se z toho asi nevymotám a budu se v tom točit pořád dokola.

Ahoj, s tímto nemá snadno dostupný sex ani další blbiny, co tu holky/ženy psaly, co dělat. Byla jsem v naprosto stejné situaci. Ex se jednoho krásného dne zbalil a se slovy, že bez něj mi bude líp (a asi si v tu chvíli myslel, že i jemu beze mě..) vypadnul z bytu. A víš co? Týden jsem brečela, měsíc se oklepávala a po dalším měsíci jsem si uvědomila, že to bylo to nejlepší, co se mi za dlouhou dobu stalo. Spadl ze mě hrozný kámen, a to dotyčný byl děsně fajn, milovala jsem ho, spolehlivý.. Jen to neměl v hlavě úplně srovnané a těžce se to podepisovalo na vztahu. Nechala bych ho být, zařídila si krásný život, co ti bude stát za to žít a on tě dost možná ještě bude chtít zpět (radím - nebrat). Nakonec si z toho vezmeš ponaučení, co rozhodně nechceš a potkáš někoho super. Hodně štěstí

I hodný chlap dokáže být na nic. Z toho vztahu už nic nezůstalo. To, že ho údajně furt někam tahá kamarád je blbost. Sám to chce. Chce omezit čas s tebou, který i tak spolu netrávíte. Kdyby s tebou chtěl být, tak by se to nějak překopalo. Hlavně tento vztah byl dlouhodobý a on to v podstatě nechal vyšumět. Spousta chlapů ti to neřekne rovnou. Pak se divíš, že je najednou pryč..Vykašli se na to, pobreč si a zajdi si občas s někým jiným na skleničku. Tohle nemá cenu slepovat, když jeden z těch dvou nechce..

Neúpřimný slaboch, který už nemá zájem. Asi má plné zuby tebe i práce. Každopádně, do budoucna o takového není co stát. Jděte od sebe, najděte si oba dva smysl života někde jinde, tady už je, myslím, hotovo.