Přítel má 26 let, já jsem o rok mladší. Jsme spolu 3 roky. Poslední půl rok se dost často hádáme. Přítel ztratil o všechno zájem. Nejen o mě, to bych si myslela, že je v tom jiná. Jenže ho nebaví vůbec nic. Připadá mi jak v depresi. Od rána do večera je v práci, kde ho to nebaví. Není líný, to vůbec, ale ta práce ho psychicky tak vyčerpává a vysává z něj všechnu energii. Dříve byl veselý a akční, a mě to mrzí jaký je teď. Jenže on si ode mě nenechá poradit, ani nepřijme možnost, že by na tom co říkám mohlo něco být. Je tvrdohlavý.
Navíc na všechno rezignoval. Říká, že už je mu všechno jedno. Sbalil si nějaké věci a odstěhoval se k mamce. Víc jak týden se neozýval. Pak jsme se viděli, nejdříve se se mnou jen bavil, ale asi tak po hodině mě objal a že mu moc chybím. Když jsem mu řekla, že já se sama bez něj taky trápím, řekl že se nevrátí. Že chce se mnou být, ale nebude. Proto, že má strach, že se to zase vrátí do starých kolejí. Že se budeme pořád hádat (přitom se hádáme proto, že mi lhal, nebo spíš říkal polopravdu a vše různě překrucoval, prostě nebyl upřímný). Nechápu proč je pro něj tak těžké být ke mě otevřený.
Přece když mě má rád a je se mnou šťastný, proč teda se mnou není? Proč něco neudělá s tím, aby se to nevrátilo do těch starých kolejí? Prý vidí všechno černě. Opravdu už ho nebaví žádné koníčky. Od pondělí do soboty je v práci a když má den volno, chce být sám, aby si odpočinul.
Navíc před pár dny se jeho kolega rozešel se svojí holkou, a je to takový ten typ, co nevydrží chvíli sám, takže pořád volá a píše příteli, že někam půjdou atd. Jemu se ani nikam chodit nechce, ale je mu blbé říct ne. Nebo to spíš neumí. To je další problém-je hrozně slabý... Lidi kolem něj ho využívají, ale on to nevidí, nebo nechce vidět. Když mu to já řeknu, tak se ještě na mě naštve.
Co mám udělat, aby se mu rozsvítilo a otevřel oči? Dala jsem tomu čas, ale je to víc jak měsíc a žádna změna. Za tu dobu jsme se viděli 2x, všechno bylo super, a pak třeba týden ani nenapíše.
Proč se tak brání tomu být se mnou, když se mnou chce být? Ani nevím, jestli to vůbec ještě je přítel, nebo už ex.
Připadá mi, že za všechny jeho problémy můžu já. Že rodině, kamarádům, kolegům, nikomu neřekne NE, a mě jako by se vyhýbal. Má strach se mnou být. Jak se toho strachu zbaví?
K psychologovi určitě nepůjde, ale myslím si, že by potřeboval, aby si s ním někdo nezávislý promluvil.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Přítel vidí všechno černě, má depresi?
Poslat SZ
Dnes je hrozně populární každou neschopnost, slabost či jakoukoliv nespokojenost schovávat pod pojem deprese. Toto deprese určitě není, je to stagnace k tomu přežitý vztah a z toho všeho pramenící frustrace.
Reaguji na trill:
Nevšímej si, co přítel říká. Všímej si, co dělá. Velmi riskuje, že ho pošleš někam. To nedělá chlap, který ženu chce.
I když mně se líbí, že to spíše nechává vyšumět. Přijde mi to pro příjemnější pro Tebe, než Ti napálit, že Tě nechce...
Změna je život, neboj 
To má nějakou sedavou práci? Mívá nějakou fyzickou aktivitu? Mám taky nic moc stavy, ale pořádný trénink mě z toho vytrhne, kdy se odplaví stress a vyplaví endorfin, člověk má hned vůli a pozitivnější myšlení.
Cituji trill: hádáme proto, že mi lhal, nebo spíš říkal polopravdu a vše různě překrucoval, prostě nebyl upřímný
Nevím o co konkrétně šlo, ale jestli to třeba není podobná situace jak píše Goleman v EI:
chlapci - jsou nezávislejší, soběstačnější (omezují emoce - kvůli zranitelnosti, vině, strachu)
muž má tendenci se uzavřít do sebe (obrnit se) vypnout, ignorovat, zatímco žena naopak má tendenci managovat a řešit, kritizovat, když je ignorována, tak dojde k vyššímu rozčílení,
ženy považují za povinnost prohovořit a vyřešit sporné otázky a problémy, ale muž nerad hovoří o tématech, které ho rozčilují, to manželku rozčílí a kritizuje muže, který se cítí jako nevinná oběť a izoluje se, čímž manželku ještě více ****** a tak dokola
Nečetla jsem diskuzi, ale podle toho, co píšeš, s tebou být nechce a na všechno rezignoval právě proto, že je v nefunkčním vztahu a to mu ubírá energii na jiné věci (samozřejmě můžou tam hrát roli i jiné věci, ale ten vztah bude jeden ze stěžejních). A tím nefunkční nemyslím hádky, nebo jiné racionální důvody, prostě tě třeba už nemá rád. Že ho lidi kolem něj využívají - takový je a bude, takže když se stavíš do pozice, že se mu snažíš otevřít oči, budeš ta špatná a změny nedosáhneš. Nedivila bych se, kdyby o rozchodu přemýšlel už delší dobu a to, že kamarád opustil přítelkyni ho k tomu tak nějak nakoplo... Ať je to jak chce, pobreč si, dej si čas se s tím smířit a jdi dál
méně než
10 příspěvků
Reaguji na denisanapl: naposledy když jsme se o víkendu viděli, ptala jsem se ho, ať mi řekne, jestli je mu teď líp (beze mě). Prý není, spíš naopak, chybím mu. Objímal mě, a říkal, že chtěl klidný vztah s někým koho miluje a kdo miluje jeho. Když jsem namítla, že to měl, řekl že ví, ale že si to neuvědomoval. Políbil mě a řekl mi že mu na mě záleží a má mě rád. Ještě večer mi psal na dobrou noc. Od té doby nic. Dnes jsem mu napsala, jestli se něco od té doby změnilo, jestli se se mnou nebaví. Odpověděl Nezměnilo, jen sem jaksi na prášky už z té práce. To bylo vše. Jo a jinak jsme spolu nespali, oba jsme chtěli ale neudělali jsme to. On říkal že by si připadal hrozně, že mě zneužívá, že by měl výčitky.
méně než
10 příspěvků
Reaguji na naskok: ne ne, nemá sedavé zaměstnání, dost se i fyzicky nadělá. Ale hlavně má velkou zodpovědnost. Ale předchozí zaměstnání měl vyloženě fyzické (ve fabrice) a dělal na směny, noční a víkendy, a chodil domů vysmáty a plný energie.
Já jsem se rozhodla, že si sbalím svoje věci a odstěhuju se ke kamarádce. Už čekám měsíc a on stále neví, nebo možná ví a nemá jak někdo psal, koule na to to říct na rovinu. Tímto mu snad dám dostatečně najevo, že ve stavu, v jakém to teď je, už pokračovat nechci. Možná si oddychne, že se mě konečně zbavil, a mě aspoň nebude později mrzet, že jsem si dávala plané naděje. Nebo to s ním třeba nějak hned. Uvidíme...
Vím, že je to strašně těžké a že mi asi neuvěříš, ale mě se stalo úplně to samé. Byla jsem s přítelem dva roky a poslední dobou se choval úplně přesně jako tvůj přítel. Nic ho netěšilo, nechtěl nikam chodit, skoro jsme spolu nespali, nepovídali si protože neměl náladu. Přitom vím, že by pro mě udělal cokoliv. Přesně jako tvůj přítel, ten můj se o mě staral, uklízel, vařil, pral a vozil mě autem kamkoliv jsem chtěla... A pak to přišlo. Sbalil si zničehonic věci a odešel se slovy, že mě miluje ale nemůže se mnou být - že není šťastný a že vyhořel. Samozřejmě já brečela a dávala si naději, že za pár týdnů to bude zase OK a že se vrátí. V té hlouposti jsem s ním i spala aby si na sex nenašel jinou ... Pořád jsem se držela v naději, protože byl ke mě milý a hodný, pomáhal mi se vším i po rozchodu. Pořád jsem nechápala jak mě může milovat a přitom se mnou vědomě nebýt. No a týdny ubíhaly a já to pak pochopila... Nemiloval mě, byl to jen zvyk. Milovaná osoba tě přeci neopustí, ne? Pořád se ke mě nevracel a pak mi jednou řekl, že mu to takhle vyhovuje - že nejsme spolu, už mě nemiluje, každý bydlíme jinde ale že jsme kamarádi s výhodami. V tu chvíli mě to úplně praštilo a já si uvědomila, jaká jsem hloupá holka. Věř mi, nemiluje tě - jedná se jen o zvyk. Chtěl ze vztahu ven ale nechce o tebe přijít jako o osobu, kamarádku. Nečekej, nedočkáš se. Časem tě to trkne.
Reaguji na trill: Už na něj vůbec nečekej. Jak budeš na chlapa čekat, tak se nevrátí za žádnou cenu a když, tak to bude pořád to samé dokolečka a stejně odejde. Nechce chlapec, tak má smůlu. Co by ses ho prosila a dávala mu nějaký čas na rozmyšlenou? Nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj..teď zvoní ty poslední zvony, kdy by ti to mohlo dojít.
Já myslím, že v těchto případech je zoufalé uplatňovat na chlapy nějaké složité vzorce chování a dedukovat si blbosti. Pokud chlap se ženou chce být, tak s ní je. Pokud s ní nechce být, tak s ní není. To jenom my ženy v tom hledáme nějaké psychické poruchy a špatné konstelace hvězd..
Cituji amelie1111: Já myslím, že v těchto případech je zoufalé uplatňovat na chlapy nějaké složité vzorce chování a dedukovat si blbosti. Pokud chlap se ženou chce být, tak s ní je. Pokud s ní nechce být, tak s ní není. To jenom my ženy v tom hledáme nějaké psychické poruchy a špatné konstelace hvězd..
napsala jsi to prostě božsky
Cituji amelie1111: Pokud chlap se ženou chce být, tak s ní je.
To není žádný objev. Je to biblické "podle skutků poznáte je".
A je to pravda.
Tak mu oznam rozchod a uvidíš, jak bude reagovat. Vypadá to ale, že proti nebude...Ale ty si najdeš někoho lepšího
Jinak, pořád to svádíš na práci, ale tam chyba nebude :/ Nejsvatější pravda, která tu byla řečena, je, že kdyby s tebou chtěl být, tak bude. Bez jakéhokoliv ALE. Nesnáším řeči typu: Miluju tě, ale nemůžu s tebou být...Co je to za blbost? Je to nic než FRÁZE tři roky omílaná. I mně při jednom z posledních setkání s bývalým bylo řečeno, že mě miluje, ALE...No a rozchod...Takže se tímto neutěšuj a hlavně mu nedávej najevo, že na něj čekáš...Má tě naprosto jistou a neváží si tě, ví, že na něj čekáš, ví, že kam se hne, hneš se i ty, možná mu i už lezeš na nervy...Seber poslední kousky hrdosti a alou pryč!
