Moje povaha, jakožto zabiják vztahů

Podle toho co píšeš se až moc soustředíš na to co tvé kamarádky. Ty , ale nežiješ jejich vztahy a oni nežijí ty tvé.
Chtít mít druhého pod kontrolou je nevyzrálost.Ve vztahu není chlap cvičená opice , která chodí na vodítku a dělá to co chce partnerka. Tvoji nedůvěru nevyvolává to jak se tvý partněři chovali v minulosti , ale tvé malé sebevědomí .

Sebevědomí jsem měla od základní školy malé a bohužel se mi ani po 10ti letech nezvýšilo.

no tak budeš muset počkat ještě dalších 10 let..

Reaguji na Greg:
ježiši to jsou krásný smajlové, kde se to dá vzít?

Jinak, zakladatelko, takovou podobnou povahu bych řekla, že má moje švagrová a v životě jsem nic protivnějšího neviděla. Jestli si takhle diriguje manžela, je to jejich boj, ale když to zkusila na mě, dostala tak za uši, že to asi do teď nerozdýchala, že se našel někdo, kdo se proti ní postavil na zadní. Dělej proti tomu něco, jinak nebudeš mít za chvíli nejen toho chlapa, ale ani ty kamarádky.

Kamarádky ti třeba jen říkají, že mají svého přítele pod kontrolou ( obdoba chlapských pivních řečí v hospodě ) , ale domů jim nevidíš - pochybuji, že by se nějaký chlap nechal dobrovolně buzerovat a nesmyslně kontrolovat od hysterické ženské, co má problémy sama se sebou, brrr .... Nežer tak ty své kamarádky, to ještě nikdy žádnému vztahu neprospělo.

Reaguji na dadabus: souhlasím a jenom bych dodala, že pokud by měl být tvůj přítel proutník nebo by tě měl stejně jako tu minulou jenom na nějaké užívání, tak tím, že se ho budeš snažit mít pod pantoflem to určitě nezměníš...vlastně to asi nezměníš nijak...

Vím že je moje chování špatné, ale občas se prostě neovládnu a je ze mě hrozná semetrika a nevím jak to změnit

Já znám i pár chlapů, kterým se ty semetriky líbí, ale je jich fakt málo. Zkus ubrat a tolik nad tím nepřemýšlet. Pokud ti chlap zahne apod., tak si na to vždycky příležitost najde a pokud ho budeš utahovat pořád, tak ti to jednou udělá naschvál.

Reaguji na Kristýnka23: Já teď čtu parádní knihu : Moc přítomného okamžiku od Eckharda Tolleho, kde mimojiné mluví hodně o lidském egu, které se nás snaží ovládat. Být tebou snažila bych se například číst různé knihy, a především pracovat na sobě, mít se ráda a mít ráda i ostatní. Čeho se bojíš? Každý má nějakou minulost, důležité je snad co je teď a tady no ne? přítel tě TEĎ má rád a ty řešíš že dřív měl nějakou holku jen na zábavu? to je přeci nesmysl. Když se přistihneš že už chceš dělat scénu měla byses na chvíli zastavit a uvědomit si to. Vědět a mít kontrolu nad slovy, nesmíš za sebe nechat promlouvat svoje žárlivý a hloupý ego. Zastav se, uvědom si to a zkus se nad to povznést. Já měla dřív špatné zkušenosti s chlapy. Pak jsem potkala současného partnera, jsem s ním 2 roky a ze začátku jsem se o něj taky bála.. pak mi ale došlo že to je vlastně k ničemu ne? Akorát sem si tím kazila náladu, situaci to vždy jen zhoršilo. Začala jsem se mu více otvírat, nehrála jsem před ním žádný divadýlka, prostě jsem začala být úplně přirozená, sebevědomá, ale i zranitelná a najednou jsem viděla že mě má vážně rád a musím říct že teď prostě už moc ani nevím co je žárlivost. ale muselo to vzejít ze mě samotné. Člověk musí prostě makat sám na sobě, mít v sobě lásku a ne se chovat hnusně a majetnicky a žárlivě...

prostě jsem začala být úplně přirozená, sebevědomá, ale i zranitelná a najednou jsem viděla že mě má vážně rád a musím říct že teď prostě už moc ani nevím co je žárlivost. ale muselo to vzejít ze mě samotné. Člověk musí prostě makat sám na sobě, mít v sobě lásku a ne se chovat hnusně a majetnicky a žárlivě...

Tohle je velká pravda. Dokud člověk nezmění náhled na sebe sama, nezmění ho ani na ostatní... a bude se pořád jenom něčím trápit.
A jak psala mysiacik, žárlivost není projevem lásky, ale projevem majetnictví, touhy po tom, abys někoho vlastnila a aby se ten dotyčný choval tak, jak ty si myslíš, že se má chovat. Láska má být bezpodmínečná - buď člověka miluj takového, jaký je (se všemi chybami), nebo ho nech v klidu jít. Tím prokážeš největší lásku oběma.
Navíc si myslím, že žárlivost a nedůvěra k druhému je jenom odraz toho, že člověk nevěří sám sobě. Kdybys měla pocit, že jsi úžasná a skvělá a ojedinělá, tak bys nežárlila, protože by tě ani nenapadlo, že by mohl někoho jiného chtít víc než tebe. To, že žárlíš a podezíráš ho, svědčí o tom, že se za takovou nepovažuješ... a vlastně netušíš, proč by tě někdo měl milovat víc než kohokoliv jiného. Proč myslíš, že tvůj přítel měl bývalou jenom na užívání? Zřejmě k ničemu jinýmu nebyla. Tak pokud si myslíš, že stojíš za víc, tak se podle toho začni chovat (a cítit).

Snažím se si více věřit, ale moc sebevědomí jsem nepobrala A čím více jsem nejistá, tím víc jsem protivná. I když vím, že mě má rád, furt je ve mě nedůvěra.