...a já bych dala cokoliv za to, aby tu se mnou byl. Pořád si říkám, že to co udělal není až tak hrozné, že k tomu třeba měl důvod, že jsem ho k tomu dohnala...
Já vím, že všude radí, odstřihnout se a neobviňovat sebe, ale jak to udělat, když je mi po něm tak smutno a pořád si říkám co kdyby... Vždyť jsme spolu byli 2 roky a z toho rok a půl byl nádherný.
Nevím jaký ve skutečnosti je. Nebo si to spíš nechci přiznat. Protože lidé v mém okolí co ho znají, říkají že je sobec a že zneužíval mé dobroty...
Rozešli jsme se proto, že jsem zjistila, že chodí na erotické live chaty, kde si platí za ženské.. Píše jim, co mají dělat a ony to před web kamerou jenom pro něj dělají... Tímto mi úplně podrazil kolena. Zadupal moje sebevědomí do země. Ten náš vztah skřípal už pár měsíců před tím, ale toto byla poslední kapka.
Zdůvodnil to tím, že byl zvědavý, že to chtěl vyzkoušet a prý je to o ničem a už tam chodit nebude. Já mu ale nevěřila.
Po rozchodu jsme se měsíc neviděli pak jsme se náhodou potkali, on mě pozval na kafe. Párkrát jsme takto spolu byli.
Ale změnil se. To, co ho bavilo se mnou, už nedělá. A to, co předtím neměl potřebu dělat, dělá teď často - kamarádi, hospody, akce atd.
Jenže když já ho mám přesto to všechno ráda. Ale nedokázala bych se s tím vyrovnat. Možná kdyby byl jako dřív... Jenže není. Je jako utržený z řetězu. Třeba 2 týdny nemá potřebu se ozvat, a pak mě najednou zve do kina, a chce mě chytit za ruku, obejmout, pohladit, jako by se nechumelilo... Stráví se mnou hezký večer a pak příjde domů a jde na ten online chat... Prosím neodsuzujte mě, ale já jsem znala jeho heslo na jednu hru a při návalu emocí jsem to heslo zkusila na ten chat-a ono pasovalo... Proto vím, že si za to stále platí...
A je mi jasné, že kvůli mě s tím určitě nepřestane. Když si na to vzpomenu, zhnusí se mi, je to úchylné...
Raději tráví volné odpoledne s kamarádama a večer si zaplatí sex na internetu, než aby byl se mnou. Tak když tamto ho láká víc a chce to, proč se chce potom ke mě vracet?
Vím, že na něj musím zapomenout, ale nějak to nejde. Mám strach, že narazím na ještě horšího chlapa. Jsem se svým sebevědomím totálně na bodu mrazu. Přitom vidím, že muži o mě zájem mají. Ale já to nedokážu. Jeden mě pozval na skleničku, a já celou hodinu co jsme tam seděli myslela na bývalého...
Už mi z toho fakt hrabe uvědomuji si, že jsem na něm citově závislá ale mám strach se definitivně odpoutat.. že to nezvládnu. že to bude ještě horší..