ČAS NA Změnu?

Žiji v malém městě a již pár let mi přijde, že tu život spíše skomírá.

Lidé jsou naštvaní, že nemají práci, víkendy se tu tráví v hospodě a kulturní vyžití téměř žádné. Jsem mladá a bez přítele. Mé poslední partnerské vztahy mě nečinily zrovna šťastnou, ale abych si tu jen nestěžovala, vím, že každý musí začít sám od sebe, pokud je s něčím nespokojený.

A v tom je právě ten háček.

Práci, kterou mám, odvádím jak nejlépe mohu, ale je poměrně psychicky náročná a změnit jí je ve velké míře nezaměstnanosti v našem okrese oříšek. Přátel mám poskrovnu, ale zase mohu tvrdit, že lepší mít pár dobrých, než spoustu falešných. Ale přijde mi, že se tu každý zaobírá životy druhých, než aby žili a řešili ty své. A tohle mě dost unavuje. Jednoduše - necítím se vnitřně naplněná. Toužím po něčem novém, přestože se velkých změn v životě bojím.

Nedávno jsem ale dostala jednu nabídku, nad kterou jsem začala uvažovat.

Jednalo by se ale o to, že bych se musela přestěhovat cca 120 km od rodného města a začala úplně nanovo. Nová práce, sice ne tak náročná, ale pouze na částečný úvazek (tou prací bych měla zajištěné bydlení) - k tomu další práce, kterou bych si musela teprve najít, dále navázaní nových kontaktů, přátel....
Ale můj problém je, že vlastně nevím, jestli bych to zvládla. Obdivuji lidi, kteří se do každé této životní změny hrnou bez obav, ale já mám z toho šílený strach. Ano, svým způsobem je to pohodlnost a jistota, ale naproti tomu denní stereotyp a téměř žádné nové zážitky, které by mě těšily. Takže momentálně tak z 80% bych do té změny šla, ale proč to píši....zajímaly by mě nestranné názory: je možné někde v cizím městě začít úplně od nuly, najít si nové přátele, najít si práci, abych zvládala i tu druhou?

Je to obrovská změna v životě, lehký krok dál...a těžký krok zpět.

Jsem víceméně zvyklá na to, být sama, ale strach a nejistota z nového a cizího mě natolik ovlivňuje, že se obávám, že z toho zase žádnou změnu v mém životě neprovedu a budu dál nežít, ale přežívat....