Čas jít k psychologovi?

A co ten tvůj přítel provedl, že na něj rodiče zanevřeli? To by mě zajímalo asi nejvíce...
EDIT: teď jsem četla tvůj předchozí deníček a pokud je to ono, tak to mi nepřijde jako velký prohřešek, máš možná přísné rodiče...

Nicméně teď bych věci ohledně přítele a plánů na budoucnost vytěsnila a soustředila bych se jen a jen na maturitu. Ber to jako cíl a ničím jiným se nerozptyluj. A už vůbec o tom nepřemýšlej stylem "nemám šanci to udělat". Tohle vzdávání se ještě před bojem je "cesta do pekel". Síla myšlenky totiž dělá hodně, přemýšlej o tom stylem "proč bych to já neměla udělat"

Reaguji na Beetlejuice:
Bohužel jeho věk, nebyla jediná lež. V práci (asi z nouze) ukradl nějaké peníze a pak jsem přišla na to, že má na své jméno exekuci, o které mi prý neřekl, protože za ni nemůže a prý není jeho. Ta důvěra tam je narušená hodně, ale pracujeme na tom. Jediná věc, kterou mě přesvědčil je ta, že mě má opravdu rád. Proto s ním zatím jsem a nejsem připravena ho zatím opustit a doufám, že už nic netají a nějak půl roku snad seká dobrotu. Jsem s ním jinak spokojená, koupil mi psa, o něj se finančně taky stará, o mě samozřejmě taky. Problém je v tom, že mě tíží to, že rodiče ho doma nestrpí. Vím, že by mi nikdy neublížil a to co provedl ho mrzí. Nevím jak jim vše vysvětlit, táta by asi dostal infarkt. Moje motivace má být maturita už z toho důvodu, že pak chci jít pracovat ať spolu můžeme začít žít. Jenže nemám žádnou chuť a motivaci, ani optimismus. Vše je pro mě špatně. Nic pro mě není řešitelné. Vím, že myšlením pozitivním samozřejmě jde dělat zázraky, ale když už jsem nastartovaná s chutí se jít učit, tak prostě BLIK a najednou je vše zpět. Protože zjistím, že tomu učivu stejně nerozumím a myslím na něco jiného.

jo to určitě

Pro tebe není dostatečná motivace, že po maturitě můžeš jít pracovat a bydlet s někým s kým chceš? Asi to možná až tak nechceš...

Reaguji na Cherry_:
Možná se právě bojím toho, že kdyby to přišlo, tak stejně nebudu vědět jak to říct doma.

Reaguji na chachar1922: na jednu stránu chápu tvoje rodiče proč ho tak neberou ale na druhou stranu, je to tvůj život, oni ho za tebe žít nebudou

Reaguji na Cherry_:
Já se jim taky nedivím. Ale je to mé rozhodnutí ... Oni to nepochopí. Dokonce to je tak, že bylo prohlášeno, že se mě zřeknou pokud s ním zůstanu.

Toho se drž
Možná ti jen vyhrožujou, chcou pro tebe jen to nejlepší, možná časem s ním narazíš, ale to si musíš zjistit sama.. a rodiče? ty vztek časem přejde....

Aha...tak to pak vnímám, že rodiče mají o tebe strach a jeho považují za neseriózního člověka...a nikdo se jim nemůže divit.
Tak mi to tak celé přijde, že situace přítel-rodiče tě stresuje mnohem víc než nějaká maturita. Jsi díky tomu pod tlakem, kdybys šla s pravdou ven, ulevilo by se ti (si myslím) a mohla by jsi se soustředit na podstatné věci - což je momentálně maturita (z mého úhlu pohledu).

mimochodem motivace má být maturita už z toho důvodu, že pak chci jít pracovat ať spolu můžeme začít žít - přítele bych ze své motivace na maturitu vynechala teda, udělej ji kvůli SOBĚ

1. Stejné obavy z maturity sdílel snad úplně každý. Zkus se průběžně učit a musíš to 100% dát. Něco ti tam uvízne. Na netu máš vzory, které si můžeš procvičovat a když to nedáš hned, tak třeba v září a když ne v září, tak další rok. Vůbec se toho neboj. Život bez školy nekončí. Je to nepříjemné, ale maturitu si dodělávají i starší ročníky a není to žádný problém.
2. Co se týče přítele, tak se rodině vůbec nedivím, protože obavy jsou na místě. Ten člověk z toho, co popisuješ nevypadá moc zodpovědně. Vidíš se s ním 1x za 14 dní to není moc a řekla bych, že bys na něj rychle zapomněla, i když teď to asi vidíš jinak. Přítele řeš až po škole.

Jinak já se také rozešla s přítelem asi 10 dní před maturitou. Probíhalo to stylem, že jsem pořád brečela, pak jsem se půl hodiny učila jednu otázku a pak jsem zase brečela a představ si, že jsem to dala a na slušné známky. Ve výsledku ty známky vůbec nehrají roli.

Nebuď hloupá a nemysli hned na sebevraždu? To je možná tím, že jsi mladá a citlivá, ale sebevražda nic neřeší a není to žádné východisko. Život se dá plnohodnotně žít a není to jen o tom, jestli máš školu a nebo ne, i když to není úplně k zahození, tak se prober, vstaň a mákni

Vzhledem k tomu, že jsem zastánce života bez hypoték, půjček a zbytečného nadstandardu, na který člověk nemá, tak tvé rodiče chápu. Samozřejmě chápu lidi co chtěji hezky bydlet, a tak si berou hypotéku ale jsou i lidé, co si vezmou půjčku na dovolenou, na dárky apod. Když na něco takového nemám, tak si to odpustím, a ne že se kvůli tomu zadlužím. Takže když tvůj přítel má práci a navíc tedy zatím žije sám, tak nemá co kde krást peníze, i kdyby byl v sebevětší nouzi a potřeboval na chleba, tak se dá ušetřit. První bych si v jeho případě odpustila třeba to, že budu přítelkyni financovat psa atd...
No to je ale jeho problém. Tobě nejspíš toho chlapa nikdo nerozmluví a jestli s ním chceš být, tak bych se snažila se ujistit, že má splacené dluhy dřív, než tě třeba napadne si ho brát nebo něco společně pořizovat (byt, auto atd..)
A k maturitě, to by mě zajímalo, co to je za školu, nejdůležitější předměty jsou společné a tedy na každé škole a u každé maturity stejné. No a ať už jsou ty oborové předměty jakékoliv, žádná střední není tak těžká aby ji člověk neudělal. Většina mých spolužáků udělali maturitu snad uplně bez učení a to rozhodně nebyli jedničkáři. Stačí se na to prostě trochu učit, nevykašlat se na to a učitelé vám to dají, neboj se, že ně. jediné co se podle mě dá pokazit je třeba test v angličtině nebo českém jazyce, pokud je člověk na jazyky antitalent ale tomu se nevyhneš na žádné střední. Tak hlavu vzhůru, sedni si, přečti otázky a běž maturovat, určitě to zvládnes a budeš se moct odstěhovat, kamkoliv se ti zachce

Kde bere prostředky, když má uvalenou exekuci?

Klid mít nebudeš, dokud se rozumně nesoustředíš na školu.
Rodiče si teda užijí s tebou. Hodně štěstí na zkoušky.

Reaguji na chachar1922: jako promiň ael chlap co krade je prostě zloděj. Mimochodem by me zajímalo kolik ukradl pokud to je myslim nad 5000 tak se to řeší soudně a múže mu hrozit trest vězeni nebo podmínka.

To že má exekuci na barák taky o něčem svědcí. Proč má exekuci? To múže být z čehokoli co neplatil? A očividně ti znovu lže. To že to nechal dojit tak daleko že mu chtějí sebrat střechu nad hlavou je taky docela odstrašující.

Zloděj, lhář a za chvilku i bezdomovec! No ty si umíš vybrat.

Jsi mladá tak se nad tím zamysli první láska... prvni rozchod bude bolestiýé ale nebuď hloupá a otevřít oči. Rozejdi se s nim a pak bude maturita nový začátek třeba pak půjdetš i na vysokou a tam poznáš normálního kluka a ne tohohle lháře ...

Reaguji na Cherry_: život za své díte žít nebudu ale bude mě teda hodně mrzet když si ho zničí s nějakým volem co ve 40 lže o věku, krade a má exekuci a misto toho aby moje dcera šla studovat třeba vysokou tak musí pomáhat chlapovi splácet jeho dluhy.

Reaguji na onsall: ale když to tají před rodičema, tak potřebuje narazit, aby se ji rozsvitlo v hlavě - což se ji asi rozsvítí až s ním stráví víc jak víkend, nebo resp. den?... stejně se mi to zdá celý nějaký divný... on bydlí na druhý straně republiky, jezdí za ní, tak kde se vídaj? venku? a to třeba v sobotu a pak jede domů nebo někde spí a viděj se pak znova v neděli? hm těžko říct...