Mám u něj ještě šanci?

Hmmm to je zajímavé. Mám stejný pocit s bratrancem On se mi líbí a myslím, že já se mu také líbím, ale v podstatě si ani moc nerozumíme. Spíš je to taková fyzická záležitost, ale zase tolik mě nebere. Pak mě ještě bere můj mladší bratranec (18 let) fakt kořen...no asi bych to moc nerozebírala Máme hezké lidi v rodině.
Hele já si také trošku myslím, že je to pitomost, už jen proto, že spolu nejste v nějakém častém kontaktu. Třeba jde o přirozený flirt a když se člověk napije, tak říká věcí..já osobně bych to nechala plavat..raději..lepší si nic nenamlouvat

To je problém vesnic a velkých rodin v nich. Skoro každý nějak patří do rodiny, takže se to tam pak množí mezi sebou a je z toho akorát nepořádek, kdo je čí sestřenice, sestřenka bratránek atd....Chodila jsem s chlapem, který měl takovou rodinu a chodil se svou sestřenkou. No humus. Nejhorší je, že si byli vzhledově docela podobní, tak mi to přišlo vlastně skoro jako incest. Nějak pro to asi nemám pochopení. Nechtěla bych chodit s nikým z rodiny ( i když je vzdálená), prostě pořád je to i moje krev a to mi na tom přijde maličko vadné.

Navíc si myslím podle toho, co píšeš, že on o tebe nemá zájem ve smyslu vztahu s tebou. To, že ti popřál k narozkám, to nic neznamená, jen si vzpomněl , protože patříš do rodiny a jsi tak jeho známá. Proto si myslím, že bys měla hledat partnera asi trochu jinde a ne uhánět mermomocí bratrance toho tvého bratrance...

Jinak skvělá rada: Nevytvářej si zbytečně takovéhle domněnky. Buď se ho zeptej nějak přímo nebo to nech být. Tohle utváření nějakých tvých představ v hlavě není vlastně k ničemu, dokud ti on sám neřekne nějak jasněji, že o tebe má takový zájem, jak sis myslela.

Nesouhlasím. Mohlo by to být i tak, že (jen příklad) zakladatelka má tetu, sestru její mamky, ta sestra má manžela (strýc, ale už v podstatě cizí, do rodiny přiženěný člověk) a ten manžel má bratra, který má syna, o něhož má zakladatelka zájem. To už je podle mě naprosto cizí člověk, který nemá s její krví a rodinou nic společného Maximálně tak dosti vzdálený příbuzný. V takovém případě v tom nevidím nic špatného, i když sama bych do toho třeba taky nešla
Jinak mě osobně se třeba taky moc líbí můj bratranec známe se od mala a vyrostl z něho vážně fešák, no a jako dítě jsem byla platonicky zamilovaná do asi o 15 let staršího hodně vzdáleného bratrance (vnuk tety mojí babičky ) který mi tehdy vykládal, že na mě počká a jednou si mě vezme za ženu mám na to období moc milé vzpomínky ale to už odbočuji

Ano, je to asi tak jak píše Petulajz. Opravdu ve skutečnosti nejsme nijak příbuzní, stejnou krev nemáme... Jenom to tak možná na první pohled vypadá. Ale bratranec to fakt není...
Spíš mi jde o to, jestli má smysl se nějak snažit ho dostat... Ale je pravda, že se moc nepotkáváme, takže ta šance je asi fakt dost mizivá.
Ale mrzí mě to, protože mám pocit, že si s ním fakt docela rozumím.

Reaguji na petulajz: jen mi to přijde divné. Asi, jak nejsem zvyklá na tyto příbuzenské vztahy a různá rodinná spojení. Ale to je fuk, ptá se spíš na tu šanci chodit s ním a to vypadá zatím chladně.

Tak mně to ani nepřijde, u nás to tak prostě je, že máme všichni hromadu příbuzných.
Ach joooo... Ale asi máte pravdu, bude lepší od toho nic moc nečekat. Tak to asi nechám být a nějak to dopadne... Nebo spíš nedopadne.
Ale štve mě to, ne že ne!

Já taky :
Doteď se ti nijak zvlášť nelíbil, ale když přiopilý nadhodil na plese, že si někdo myslí, že spolu chodíte, tak jsi najednou zjistila, že jej strašně moc chceš ?
Mne to připadá tak, že ani jeden zrovna tak nějak nemáte kolem sebe nikoho zajímavějšího, není jaksi do čeho vrtnout, takže on zkusil zavést řeč na chození a tobě se najednou zdá, že je to nějaký tvůj Ideál a myslíš, že se o tebe zajímal... Radila bych počkat, až se objeví někdo, kdo ti dá jednoznačněji najevo, že stojí zrovna o tebe.

No, nezjistila jsem to hned potom... Spíš až teď, asi o rok později.
Asi je to tím, že jsem teď o vztazích začala přemýšlet trochu jinak než dřív. Říkám si, že bych možná neměla koukat jenom na vzhled a na to, jak mě ten dotyčný fyzicky přitahuje, ale spíš na to, jestli máme společné zájmy a tak... A to s tímhle máme. Vlastně je to jeden z mála kluků, se kterým si mám co říct.
Ale možná to není správná cesta, nevím... Spíš asi jenom pořád nemůžu najít toho pravého, tak nějak slevuju ze svých požadavků.
Ale uznávám, že z tohohle asi fakt nic nebude...

jestli jsem to správně pochopila, s dotyčným jste byli víc než před rokem spolu na plese, od té doby se nevídáte, nepíšete si, a ty sis teď najednou uvědomila, že ho chceš??
Podle toho, co jsi napsala se mi nezdá, že by měl zájem, na tom plese to mohla být úplně neviná poznámka (třeba to myslel přesně tak, jak to řekl), zpráva k narozeninám taky nic neznamená (mně píšou na fb vždy i lidi, o kterých ani skoro nevím, že existují) a víc tě už nekontaktoval. To teda moc nesvědčí o tom, že by ses mu líbila, nebo byl dokonce zamilovaný, jak jsi psala
Ale kdyby i téhdy zájem měl - vždyť to bylo už pořádně dávno a pochybuju, že od té doby na tebe myslí a čeká.

Mně se původně nechtělo vypisovat všechny detaily...
Samozřejmě nešlo jenom o ten ples. Předtím jsme se spolu hodně kamarádili a bavili, v té době jsem měla pocit, že je do mne zamilovaný. Tím plesem to spíš skončilo.
Ale jak už jsem psala, máte pravdu, že už je to dávno a už z toho asi těžko něco bude.
A došlo mi to až teď, protože dřív jsem měla plnou hlavu někoho jiného, kdo za to vůbec nestál...

to vypadá, že došli muži a ze zoufalství začínáš přebírat stare kousky.

Reaguji na Siiri:
drsné, ale dobré ....

Bože, kočko, vždyť je ti 21 .. !! Slevovat můžeš, až ti bude 60+

ha, příště to zaobalim.

Ale já to mám stejně, taky občas přebírám ty co jsem už kdysi vyřadila...naštěstí se pak vždu proplesknu a včas proberu.

Reaguji na Siiri: přesně tak mi to připadá...holka má asi malé sebevědomí