Člověk vždycky chce to, co nemá...

Už jen to, že máš přítele, by ti mělo zvedat sebevědomí. On s tebou je, protože se mu líbíš a připadáš mu krásná, proč tě to netěší a nedělá ti to radost, že v tobě vidí atraktivní osobu? jinak tě celkem chápu, já sama mám ze sebe taky docela mindráky, nelíbí se mi na sobě spousta věcí a taky pozoruji ostatní holky a srovnávám se... Pokud tě to trochu uklidní, i mě trápí řídké vlasy, širší stehna, ne úplně ploché bříško, prsa jsou to jediné, na co na sobě můžu být pyšná, ale zase si nemůžu moc brát výstřih, protože se nevyhnu slintajícím pohledům ale přesto jsem nikdy neměla problém s nedostatkem nápadníků, spíš naopak a taky mám přítele, takže si říkám, že je to asi jen v mé hlavě a okolí si těch nedostatků třeba ani nevšimne
Víš co se říká, své vlastní nedostatky vidíme hlavně my samy... Máš přítele, kterému se líbíš, to je základ! Nesmíš se tak soustředit na to, co se ti na sobě nelíbí, spíš řekni - co se ti na tobě líbí?

Řešíš malichernosti, buď ráda že jsi hlavně zdravá, máš přítele se kterým Vám to klape. Já třeba přítele nemám, měla jsem, ale neklapalo to. Na spoustě věcí se dá pracovat a ty na nich už pracuješ..nebuď na sebe tak přísná, ikdyž já sama jsem taky věčně nespokojená, ale zase mě to nutí něco dělat. Ráda se o sebe starám a pečuju, ale dělám to hlavně kvůli sobě, ostatní mi jsou celkem jedno. Jinak jsem měla 2 sex.partnery a taky jsem ještě nikdy neměla orgasmus, snad to příjde, užívám si sex i tak. Musíš se brát taková jaká jsi, pak budeš šťastná. Já když koukám po holkách (to zní divně ) tak mě většinou zaujme něčím zajímavá holka, nemám ráda tuctovky kterých je všude plno. Jinak stou čokoládou, chápu tě, taky jsem ujížděla na sladkostech, ale když to chvilku omezíš a začneš vidět změny ve cvičení věř, že už si rozmyslíš jestli si ji dáš Já čokoládu nemůžu, dělají se mi po ní pupínky, tak alespoň že tak Jinak vždycky bude někdo krásnější, lepší než jsi ty i než jsem já, ale měla by ses na tohle řešení vykašlat, přece jen ten klid na duši a vyrovnanost...

Díky za reakce. Snažím se na tento styl uvažování nad sebou samou vykašlat, ale můj mozek jakoby to odmítal akceptovat. Přítele mám, je to super, i když.... Jako parťáci jsme v pohodě, chodíme rádi na procházky se psem, na ryby, sednout do hospody, rádi kouknem na dobrý film, hodně se spolu zasmějem. Ale díky tomu, jak to v posteli mám já, je to teď čím dál horší, co si uvědomuju svůj problém...Na ten bych se s radostí taky vykašlala, kdyby to moje hlava vzala na vědomí. Ale nedaří se. Takže jsem v poslední době po každé postelové akci akorát zklamaná ze sebe (ne z přítele) a chce se mi akorát brečet. Marně hledám něco, co bych na sobě vyzdvihla, na co bych se mohla zaměřit a být na to hrdá, ale jsem průměrná, v ničem nevynikám. Třeba je to jenom tím počasím venku, kdo ví a skoro se modlím za to, aby to tak bylo. Ale je mi 24 a s těmi to stavy se opakovaně setkávám od puberty...

Jenomže já z toho sexu nějak nic moc nemám, po chvíli skoro nic necítím. Když mi kamarádky vykládají, jak si to v posteli užívají...je mi jenom hůř. Byla jsem teď po dlouhé době s kamarádkou (onou zrzkou) a vykládala mi zážitek, jak měl 3 "óčka" za večer.Druhé jsem se svěřila, že mám takový problém a ona mi na to řekla, že to časem příjde, že ona ho taky vždycky nemá. Jenomže já ho nemám nikdy. Závidím jim. Ať mi nikdo netvrdí, že nemít to je normální. Nechci se nikoho dotknout, ale pochopit to může asi jen jen žena, která je na tom stejně. Těžko se mi o takových intimních věcech veřejně mluví. Příteli jsem to řekla, ví to. Nehodlám na něj něco hrát. S tím jídlem...Abyste to pochopily, pro mě je něco sladkého jako náplast na krvavou ránu. Krvácení to zastaví, ale bolest ne.

K tomu orgasmu.... nevím, zda se dá říct, že je normální ho nemít, ale ani nic extra nenormálního na tom nevidím a má to tak mnoho žen. Já sice orgasmu jsem schopná dosáhnout, ale nikdy vaginálního. A stalo se mi mockrát, že se nad tím muži dost podivovali a kamarádky říkaly, že ho mají normálně. Takže jsem si taky připadala divná, ale prostě to už neřeším. Je to jak to je a já jsem v podstatě spokojená. Pokud tebe sex nebaví, snaž se hlavně objevovat sama sebe. Myslím, že často to může být i partnerem (nedostatečná přitažlivost, nedostatek jiskry, šťávy či jak to nazvat)

To taky znám...
Chce to prostě zkoušet a objevovat.

Pod to bych se mohla klidně podepsat. Zkus se zeptat ostatních, čeho si na tobě cení, co na tobě obdivují
I ohledně kamarádek mívám stejné pocity. Často si doma říkám, že mi to fakt sekne, ale pak se sejdu s kamarádkou (a většina mých kamarádek jsou fakt kočky od přírody) a připadám si hrozně průměrně Nejlepší je se nad tyto pocity povznést.

Ale určitě je něco, v čem vynikáš, neříkej že ne i kdyby ne, tak se dá najít něco, na co se zaměřit a "realizovat se" v tom. Přijde mi, že ti hlavně leze na budku to zklamání z (ne)hubnutí, nebo ne? To chce prostě cílevědomost a vůli. Když člověk nemá práci, tak má úplně mega hafo času se věnovat sobě a je kupa činností, který nestojí moc peněz, tak ten čas teď využij. Sladkosti odkliď.... někam do bezpečí a nekupuj další. Radši ze sebe ten vztek nebo lítost vymlať pohybem. Práce bude! Přijde další kapitola života. A to srovnávání s kamarádkami... jsem přesvědčená o tom, že se člověk má stýkat ve volném čase s lidmi, se kterými tyhle srovnávačky neřeší, takže to podle mě prostě nejsou pro tebe vhodné kamarádky. Ty svoje pejsky nemůžeš mít u sebe? Proč jsou u rodičů? Taky by sis mohla přečíst knihu Miluj svůj život, prospěla by tvému myšlení.

Moje první rada zní. Najdi si stejně ošklivou kamarádku. Případně, pokud k té kamarádce vzhlížíš, tak to zkus vnímat tak, že ta osoba tě žene do toho, být lepší..

Jinak si myslím, že máš celkem dost smutný život a to právě kvůli tomu, že se snažíš někomu vyrovnat a nebo být lepší. Být lepší je super chtíč, ale občas je to až nezdravé. Možná si to v posteli neužíváš, protože máš ze všeho mindráky.

Nevím co ti poradit. Musíš si to fakt uspořádat v hlavě sama. Podívat se na věci více pozitivně a někde ubrat..

Souhlasím co píšeš, ale u tohoto mě napadá to, že zakladatelka se bude vždy srovnávat s nějakou kamarádkou a nejde jen o vzhled. Ta kamarádka bude mít třeba lepší pracovní pozici, vzdělání a nebo začne hubnout rychleji atd. a jí to bude stejně štvát. Základem je vyrovnanost člověka. Člověk, který je vyrovnaný a věří si, tak ten nemá problém scházet se s lidmi různého etnika, vzhledu, vzdělání, majetku atd atd. Jak bylo psáno v nadpisu: Člověk vždycky chce to, co nemá..s tím se dá souhlasit, ale jsou věci kterých si člověk váží a pokud je nemá, tak je svým kamarádkám přeje a nehledá v tom srovnání..Já jsem na toto zakladatelkou popisované chování dost alergická, protože jsem jednu takovou soutěživou osobu zažila a bylo to psycho. Dokonce mi vyhrožovala, že mě její přítel zastřelí a musela jsem kvůli tomu na policii. Slečna skončila se zlomeným nosem na chirugii a potom u psychiatra..

zcela souhlasím. Taky s tím, že pokud by se ti povedlo vyřešit otázku tvého (ne)sebevědomí, tak se vyřeší i problémy v intimní oblasti ( ano, jsou to problémy, nemít "to" jak říkáš, opravdu není normální ... ) To je dost dobrá motivace, ne ?
K těm kamarádkám - místo litování samé sebe a výčtu svých nedostatků by ses měla zaměrit na to, co se ti na nich líbí a snažit sama sebe pozitivně motivovat k proměne. Každá z těch "krasavic" ti určitě ráda obšírně a zdarma poradí, co máš se sebou dělat, tady najdeš také dost rad - ale musíš se toho držet a ne se cpát čokoládou a vymýšlet, proč to nejde, případně zapojit přítele a cvičit spolu, apod. Najít si ošklivou kamarádku mi přijde jako nesmysl, protože se akorát budete navzájem podporovat ve svých špatných stránkách.
EDIT : Teď jsem si vzpomněla, že když mi bylo asi 20 a namyslela jsem si, že mám velký zadek, tak jsem se chuť na sladké snažila porazit obrázkem tehdejší vyhlášené modelky ( nebo spíš pornohvězdy ) , nalepeným zevnitř na dvířkách od spížky, kde byly uskladněny sladkosti. Celkem to zabralo - vyzkoušej ( akorát přítel tuším nějak přibíral ... )

Přesně tak jsem to chtěla říct. Nechtěla bych teď působit namyšleně nebo tak, ale já jsem zrovna ta vysoká, prsatá blondýna, co měla pár menších, nevýrazných tmavovlásek jako kamarádky a vždycky jsme si skvěle rozuměly. Nedávno mi jedna řekla, že nebýt mé podpory, tak by si nikdy nevěřila v tom, že dokáže odjet na rok do zahraničí a pracovat tam pro jednu organizaci a že moje sebevědomí udělalo její sebevědomí...Nevím jak to říct, ale pokud někoho obdivujeme a nebo bychom si přáli mít něco, co má ten druhý, tak nejlepší cesta je na tom máknout a ne ty lidi za to nenávidět a srovnávat se, případně najít si věci, které na sobě mám ráda. Člověk, který si k sobě najde také nesebevědomého, negativního člověka s mindráky, bude mít pořád mindráky, protože je to tak jednodušší.

Díky za názory. Už se mi před nějakým časem podařilo přijít na to, že když se mi podaří zhubnout, bude to věc, na kterou budu hrdá, tím pádem si budu víc věřit a některé věci se obrátí k lepšímu. Kamenem úrazu je to, že mi to teď nejde. A bude to nejspíš hlavně psychikou. Taky mě nebaví se v sobě pořád tak hrabat a nechci být na nikoho ani hnusná, ani si stěžovat, ale neznám cestu ven.
Moje kámošky jsou fajn, s první ze zmíněných už se nestýkám, s tou druhou se vidím tak 2krát do roka a s tou třetí trávím teď nejvíc času. Ona je prostě ztělesněním toho, jaká bych si přála být, jak bych chtěla vypadat. To ale neznamená, že ji budu vyhrožovat zabitím . Já k ní vzhlížím. Je to můj vzor. Někdo má za vzor celebritu, já kamarádku - což nevím, jestli je dobře. Občas mě naštve, hlavně teď v poslední době, když mám tady tyto stavy. Obě nás (a mnoho dalších) vyhodili z firmy z organizačních důvodů. Ona našla práci hned - s ostatními jsme se shodli, že hlavně "zaujala" vzhledem pana majitele nové firmy. Má práci, má barák, má přítele, má auto, je zdravá, krásná - přímo dokonalá. A přesto je schopná si pořád na něco stěžovat. A to je to, co mi teď vždycky zvedne mandle.

Přej kamarádce novou práci a svou energii teď orientuj na nalezení nové práce - třeba i v jiném oboru, apod. Hlavně nesedět doma a nefňukat. V situaci bez peněz je deprese velice blízko ...

No řekla bych, že mindráky řeší téměř každý i ti, kteří na to nevypadají a zdá se, že mají celkově super život. Každý má nějaký problém. Na tobě je jak se k němu postavíš, vím, že to není jednoduché, ale dokud budeš na sobě hledat chyby, budeš negativní, že se ti něco nedaří, tak tím tuplem ti to nepůjde. Nepíšeš, jaké ty tvoje kamarádky jsou povahově, ale pokud jsou to opravdové kamarádky a nepotřebujou si zvyšovat na nikom svoje (ne)sebevědomí, můžeš být za to velmi ráda a nekaž si to zbytečně nějakým srovnávaním. Navíc, velkým plus je to, že tě mohou v mnoha věcech třeba inspirovat. Vždycky bude někdo lepší než ty a než tamten, nemá cenu se litovat

No jo no. To, na co si stěžuješ by zase zvedlo mandle třeba nějaké černošce v Africe, která se musí dívat na to, jak jí umírají děti. Každý má hold své problémy. Hezké holky to také nemají jednoduché. Každý má občas den blbec, případně delší období, kdy se mu nedaří.

Kdo ví, čím zaujala, ale pak jsou zase lidé, kteří tvrdí, že hezká se tam dostala přes postel a přitom to dělají třeba i ty na první pohled ne moc atraktivní. Měla štěstí. Přej a bude ti přáno. Příště se třeba zase zadaří tobě. Zkus myslet pozitivně a uvidíš, že se to zlepší.

Hlavní je, že si sama sebe uvědomuješ a můžeš na sobě pracovat. To cvičení je také o vůli. Někdy to nejde, ale pokud se pak přejím ztuženým tukem (viz ty super sladkosti ze supermarketu), tak je jasné, že to nepůjde ani příště a váha se nikam nehne. Cvičení je dřina a odříkání. Hold je to o tom odříkání a výdrži. Někdo sedí, brečí a cpe do sebe tatranku a někdo maká, cvičí a vaří si zdravě..