Nepříjemné prodavačky a vaše zkušenosti: )

S prodavačkami v naší republice mám ty nejlepší zkušenosti, jejich ochoty si vždy vážím. Žiji v zahraničí, na takzvanném západě, kde takto vysoká úroveň zákaznického servisu běžná není.

Dobře se bavím nářky, že v jiných evropských či zámořských zemích je úslužnost vyšší, často od dovolenkových znalců, jež mají konstantní dojem že vedle je tráva zelenější.

Obzvlášť ráda nakupuji v prodejnách Baťa, kde často prodavačkami bývají paní ve středním věku. Na úslužné a iniciativní prod jsem měla štěstí i v brněnských pobočkách Promodu a dlouhodobě Peek&Cloppenburg. K prod se chovám slušně a příjemně a ony ke mně také.
Naposled mě dostala profesionalita a flexibilita brněnského Copy centra na Dvořákově, kde mi vyšli zcela vstříc, navzdory tomu že byla neděle, a vyhotovili mou zakázku do hodiny.

Reaguji na denisanapl: On ten problém je zejména, protože ve velkém množství se v obchodem nachází podavačky. Prodavaček už je málo.
Strávila jsem za pultem roky a dnes když jdu do obchodu, pokud nejdu jako doprovod, buď volím takový kde prodavače většinou nepotřebuji a jdu raději na samoobslužnou pokladnu a nebo náš místní vietnamský obchod (ty jsou tu tři, ale pouze v jednom jsem spokojená).

Je tedy pravdou, že jako doprovod mě chce málokdo, protože když dojde na nějaký problém, trvám v klidu na řešení, podavačky šílí a ten s kým jdu by raději sklopil uši a šel pryč.
Typické jsou reklamní akce kdy u zboží je napsáno něco co na pokladně neplatí. Namátkou si vzpomínám na dost staré, z dob kdy jsem ještě prodávala: "Kupte dvě kořenky a dostanete dárek". Ale, že prý ne, protože to platí jen po dobu kdy je přítomna hosteska. Vzhledem k tomu, že to nikde nebylo napsané, nezajímalo mě to. Nešlo o nějaký dárek, ale o princip. Prodavačky, ano zejména ony, protože ony jsou zástupce majitele vůči zákazníkovi v první linii, si dělají co chtějí.

Stejně tak si vzpomínám na přesnídávkovou "aféru": "Při koupi dvou kusů přesnídávky dostanete dvě zdarma". Jaké bylo překvapení, když to prý platí jen pro meruňkové a ne jablečné. Pochopitelně nikde ani slovo a při koupi meruňkových to úplnou náhodou platilo o jablečných.

No a že nechci to co je předkrájené a všelijaké (u čerstvého pochopitelně žádný problém), ale chci nakrájet a ukázat před zabalením, to je další věc. Ono kdyby se tak často podavačky nesnažili vecpat do balíčku co tam nepatří, nebylo by to třeba.

No a naposledy sotva stojící důchodce a líná pokladní v Bille. Naúčtovala pribiňáka za plnou cenu místo za polovinu. Slušný důchodce jí to řekl a ona s klidem....hmm, tak si vemte ještě jeden. Důchodce, že ne, že jen jeden. Zkrátím to místo, aby "líná" paní pokladní udělala řádné storno nebo do háje těch 6 korun dala ze svého, když už nechce volat storno kvůli vlastní chybě. Pořád seděla a přemlouvala pána, aby si vzal ještě jeden. Pán nakonec souhlasil, že tedy jo.. zkrátka žádný potížista a líná pokladní se usmála a řekla sotva chodícímu pánovi, "tam si tam pro něj dojděte". No není to k sežrání.
Dodávám, že jsem se pána chtěla zastat, ale evidentně se styděl.

No a poslední korunu tomu nasadil dokument o tzv. chudácích prodavačkách v hyper-supermarketech. Tak ten mě rozsekal. Uznávám, že podmínky tam nejsou kdo ví jak závratné a ději se tam různé věci, ale to co tam paní předváděli jako pravdu to byl neskutečný výsměch zákazníkům.

První paní která si libovala jak v novém obchodu nemusí hlídat zda souhlasí cenovky, je doplněné a řádně vyrovnané zboží a zákazníkům to nevadí. No bodejť by vadilo, když podle příšerného vzhledu prodejny šlo o nějaký zaprděný lokální konzum, kde jsou nejspíš zejména Ti důchodci vůbec rádi, že něco je.

Další paní tam vysvětlovala nesmysl v podobě musím být na padesáti místech na jednou. Ne, nemusí a ani nesmí. To, že to dělá a porušuje předpisy je jen její problém, jinak se tomu říká organizace práce.

Jednou z pravdivějších věcí, i když taky ne úplně, je namarkovat určitý počet zboží za minutu. Nicméně tak absurdně jak se paní snažila předstírat to také není. Jistě tlaky jsou... a to je špatně...., ale tlak ještě neznamená musí to tak být.
Ono totiž když je každý zticha tak se těžko něco změní a mimo kdo nechce práci dělat pořádně, dělat jí nemá.
Pracovní problémy se týkají pouze a jen zaměstnance a jeho zaměstnavatele, ne zákazníka,

Z principu věci vztah mezi zam-cem a zam-telem není rovnocenný!
Ochrana zam-ce je u nás bohužel dlouhodobě nízká, odbory, který by měly nerovnost částečně vyvážit jsou u nás sprosté slovo. Mrzí mě to.

Jako zák se jednoznačně cítím zam-ci zainteresována. Z tohoto důvodu NIKDY nenakupuji v některých spol. jako Amazon, či Tesco. V Britském Tescu vládne ještě větší pocit zoufalství než v našem, nechci tu sklíčenost zažívat, volím nakoupení potravin v klidu v jiném podniku.

Mám to stejně.

Tak já sama jsem tedy taky dělala hned po maturitě, než jsem šla na VŠ, v jednom supermarketu. Buzerace neskutečná, ale na jednu stranu jsem za ní byla ráda, poněvadž jsem se hodně věcí i naučila. Sice nařízení, že nemůžeme mít trička s krátkým rukávem (v létě!), protože by to zákazníky rozptylovalo, byly neskutečně paranoidní a málem mi z nich praskla hlava, ale třeba jsem se naučila být právě nad věcí. Když měl nějaký zákazník problém s cenou, s úsměvem jsem jej odkázala na informace (jelikož já jako prodavačka za pultem cenu těžko ovlivňuji), když se někomu nelíbily kontroly u pokladen vozíků a různých druhu zboží (vršek u šlehačky apod..), tak jsem jim vysvětlila, že chápu, že je to nepříjemné, stejně tak i pro mě, ale je to mé nařízení a jsem za to placená. Vždy jsem se snažila být veselá, i když jsem měla osobní problémy, po zaplacení jsem se zeptala, jestli bylo vše v pořádku. Tak jak to má být. Nikdy jsem neměla problém.

Teď, když jdu sama něco nakoupit, tak se jenom vztekám. Prodavačky jsou protivné, otrávené, drzé. Chápu a sama vím, že ta práce není tak jednoduchá jak se tváří, ale proboha, nemůžou se divit že jsou tam kde jsou, když nejsou profesionální a neumí oddělit osobní život od práce. Takhle je jen těžko někdo povýší anebo popřípadně příjme na nové místo. Samozřejmě že velikou vinu na tom má i management obchodů, který své zaměstnance absolutně nemotivuje, a spíš jen potápí, ale na druhou stranu by tato skutečnost měla zaměstnance nabudit k tomu snažit se být lepší a nad věcí.

Každopádně jsem jen chtěla napsat, že rozhodně jde být k zákazníkům milá, když se chce.

Když jsem pracovala jako prodavačka, ne za kasou, ale spíš se sortimentem, tak jsem měla kolegyni (bylo jí kolem 60), která teda dokázala být na zákazníky extra nepřijemná. Stačilo, že se jí někdo nelíbil, měl 'hloupý' dotaz a hned to jelo....

Taky žiju v zahraničí (západ/sever) a prodavači a prodavačky mi tady přijdou fakt nesrovnatelní s čr. Snad jsem se ještě nesetkala s tím, že by se kdokoliv za kasou tvářil nepříjemně nebo otráveně. Naprostá většina se usmívá a jsou ochotní (ono kdyby nebyli, tak si tu práci dlouho neudrží). Neříkám, že v čr jsou špatní, kolikrát jsem se setkala s moc příjemným servisem, ale obecně mi ta úrověň přijde o dost nižší.

Jsem v zahraničí a prodavačky tady jsou úplně na jiné úrovni než v ČR.
Za skoro 19 let jsem nepotkala neochotnou, neslušnou prodavačku. Vždy jsou úsměvavé a ochotné,
V ČR se mě po vstupu 20x zeptají co chci a jakmile si napřiklad zkoušenou věc nekoupím- ihned vidím jejich dlouhý a otravený ksicht a neochotu.
Pracovala jsem dlouho tady ve známém módním řetezci- co je oblíbený i v Česku a ihned první den když nás zaučovali ( mě a další Polku) tak nám řekli, že v žádném případě nesmíme mít móresy jako bychom pracovali doma v ČR a PL- ale musíme být vždy s úsměvem a ochotné.

Jak kde, ale neházela bych to jen na prodavačky, ale lidi všeobecně. Poslední dobou mám pocit, že někteří neumí zahuhňat ani Dobrý den. Hrozně by jim to ublížilo.

Jinak ano setkala jsem se s arogantními prodavačkami v ČR a ten rozdíl proti zahraničí je dost znát. Heslo náš zákazník, náš pán jim moc neříká. Některé se dokonce chovají, jako kdyby jim ten obchod patřil

Vyloženě špatnou zkušenost, která by se mi vryla do paměti, asi nemám. Ale opravdu nemám ráda, když přijdu někam do obchodu, jdu platit a sotva si schovám peníze do peněženky, prodavačka už čučí do časopisu a na mé "nashledanou" ani nezvedne hlavu, natož, aby odpověděla.
Jinak je mi teda milejší přístup ten, že se mi prodavačka ochotně věnuje poté, co ji požádám než jako např. v Douglasu, kdy člověk vleze do prodejny, ani se nestačí rozhlídnout a už se ho ptají, co si přeje. Ok, odpovím, že děkuju a že zatím nic. Popojdu o pár metrů dál a zeptá se mě druhá prodavačka. A takhle se na mě vystřídají všechny. Tak to je fakt otrava.

Já asi žádnou takovou nemilou zkušenost s prodavačkami nemám, většinou vstřícnost oplácí vstřícností, jen jedna paní v jistém obchodě mě pravidelně vytáčí tím, že při vracení hotovosti ty peníze hodí na pult jako psovi. Snad brzy najde jiné zaměstnání, protože v tomhle vyloženě trpí.

Pracuju v knihkupectví, snažím se být k zákazníkům milá a vstřícná, i přestože zrovna nemám svůj den. Nechápu otrávěné prodavačky, co ani neumí zabučet na pozdrav, nedej bože se usmát. Na druhou stranu neslušnost až hulvátství zdaleka není jen doménou prodavaček. Když přijde platit chlap v montérkách, pozdraví častěji, než kravaťák, co Vám hodí na pult zboži k namarkování jak psovi, čučí do mobilu, nepozdraví, o očním kontaktu ani nemluvím. Z počátku mi to kazilo den, teď už si z toho nic nedělám. Hulváti mezi námi jsou a budou, doporučuju se zastavit u sebe, chovat se k ostatním slušně a o tomhle chování si myslet své

Tak to už vůbec nechápu: jak to tu čtu a vím to i od známých, rodiny a přátel, že nás neskutečně obtěžuje prodavačka, která letí a hned se ptá...JENŽE! Ony se musí ptát! A vedení a manažeri se stále domnívají, že to je ten jediný důvod, proč se zákazník rád vrací a že se mu líbí, že bude obsloužen a že za ním po celé prodejně běhají prodavačky jak labilní stopovací psi. Žijeme v Absurdistánu! Sama dělám prodavačku (dříve na HPP, nyní naštěstí jen brigádně) a tak to znám z obou stran barikády: nechci omlouvat nepříjemné prodavačky, ale chtěla bych objasnit některé chování, které znám od sebe: přijde zákazník, musím za ním hned letět, ptát se co vybírá, když už je slušný a začne se mnou mluvit, musím hned podle určitých naučených pravidel nabízet. Jenže v mnoha situacích je to pro zákazníka drahé nebo nevyhovující, omluví se a odchází. Ale v realitě to vypadá takhle: zákazník se mi napočítal na nenápadném počítadle u vchodu- když odejde a nic si nekoupí, klesají procenta ve statistice (- peníze z výplaty), dost pravděpodobně rozhovor poslouchalo chytře schované vedení a určitě jsem mu v tom stresu, když jsem viděla, že nakoupit nechce, nenabídla alespoň nějakou drobnost, prostě jsem ho slovy vedení: "špatně obsloužila". Tak možná, že mi nějaký ten kyselý ksicht nevědomky také ujede Tím chci říct, že vlezlá prodavačka nemá zvrácenou touhu vás obtěžovat stupidními dotazy, ale má pravděpodobně za zadkem šéfa.

Reaguji na Danczéz: počítadle u vchodu? To jsem nikdy neslyšela? Co to je?
Můžeš vysvětlit? Dik

Vůbec prodavačky neřeším.. slušně pozdravím, umím vyslovit děkuji a prosím, a nikde problémy nemám... a nerozčiluju se, teď výjimečně mezi svátky, kdy jsem kupovala oblečení, dáma zřejmě otrávená z davů lidí, rukama halenku zamuchlala, položila mi ji na ten kousek pultu, kam se dávají peníze.. říkám, aspoň taška, sáček by nebyl? ne! došly!! no tak OK, pak jí to vysvětlovala vedoucí prodejny...