Manžel mě u porodu zklamal

Nejsem sice odborník, ale měl by se především snažit trávit čas s dítětem, jinak se na žádné opravdové otcovství ani připravit nemůže...to že jí naštěká do boudy z něj otce nedělá (je to jen biologický materiál), opravdový otec je ten, který se dítěti a partnerce opravdu věnuje i jinak než při zplození

Tak kdyby to byl takovej dem.nt, tak to naopak chytré je

Nevím, z toho co zakladatelka spala nic takového nevyplynulo. nemluví spolu - jak může vědět, že mu třeba v práci nenakládají práce až and hlavu?
Pokud se ona sebrala, nic neřekla a odešla k mamce, tak to taky není zrovna ok...... Může to být ona, kdo se od něj odtahuje a on to mohl prostě vzdát.... těch možností je nekonečně. Taky to může být parchant, který má najednou pocit, že mu ujíždí vlak a chová se nezodpovědně. Ale to nezjistím, dokud si s ním nepromluvím.

To vážně bez toho, aby si promluvili, prostě řeknete rozveďte se? Nepřijde vám trochu mimo to dítě hned zbavit táty? Já neříkám, že vše musí být tak, jak jsem psala, ale může a pokud si nepromluví, tak to nikdy nezjistí! Ve výsledku pak může být rozvod kvůli jednomu blbému nedorozumění a neschopnosti komunikovat!

Pokud bych já byla v situaci zakladatelky, měla chlapa, kterému jsem předtím věřila, vážila si ho a považovala bych ho za toho správného, tak by mě setsakramentsky znamenalo, cos e stalo, než bych ten vztah poslala do kopru!

Tam byl asi už problém i před porodem.Nechce se mi věřit,že chlap s jazykem na vestě doběhne do prodnice,tam seřve manželku a pak se na truc odstěhuje do vlastního bytu.Milující manžel tolik se těšící na dítě takhle nejedná.Zakladatelka by se měla rychle probrat a začít s ním komunikovat.Ono je totiž dobře možné,že v návalu hormonů si nevšimla změny už jako těhotná a její uražení se mohlo chlapovi jen nahrát do noty,aby mohl odejít.

Naprosto souhlasím a myslím si totéž.

Právě. Buď tam byl problém už dřív a zakladatelka ho neviděla/nepřipustila si ho/ radši ho sem nepíše aby se nedozvěděla cos e divíš, když jsi do toho šla s takovým debilem. Nebo je to chování pro něj natolik nestandardní, že se fakt může jednat o totální nedorozumění.

Reaguji na bakalářka: tak s tím souhlasím, že promluva by měla být...

Zakladatelko, promluvte si ještě! A zkus se vrátit k němu a dejte to tedy do pořádku. Alespoňň budeš vědět, že jsi to zkusila a že jsi udělala maximum pro zlepšení vašeho vztahu!

To já rozhodně netvrdím, jen že mně by toto řekl jenom jednou

Jen bych chtěla dodat, že já se neodstěhovala, bydlim v našem bytě, manžel odešel ode mě do svého bytu, kde bydlel dřív.A pomáhat mi chodí mamka přes den, abych měla čas se chvíli vyspat.

Reaguji na Luci-1:
Taky jsem to takhle pochopila.. Co mamka na to? Drž se!

Reaguji na BlackCoffee: Děkuju.Mamka jeho chování moc nechápe, ale naštěstí je mi oporou alespoň ona

Nevěřím,že problém vznikl z toho,že on se za tebe styděl neb jsi byla hysterka.
takhle milující manžel nejedná.Problém bude někde jinde.Že by ten porod byla poslední kapka a on sundal růžové brýle?
Opravdu chtěl on dítě a bylo plánované?Je to vaše první manželství a jste přibližně stejně staří?

Reaguji na BlackCoffee:
Ono jde spíš o to, že se tu asi některým nechce věřit, že by něco takového řekl buď poprvé, nebo jen tak... Maximálně že by byl opravdu ještě po několika dnech v takovém šoku, že by mu to normálně nemyslelo a potřeboval svoje trauma nějak ventilovat.
Osobně si taky myslím, že sice účast u porodu slíbil, ale pak si to promyslel a rozmyslel a dostal strach. A jestli navíc dorazil v tak dramatický chvíli, jak je tu popisováno, tak z toho prostě byl asi tak vedle, že to nepobral. Myslím, že selhání tu pociťují oba dva zúčastnění... a taky myslím, že Luci teď hlavně lituje, že si vůbec manželovu účast u porodu přála, tak kolem sebe trochu kope. Omlouvám se, jestli se jí tím dotknu, ale vážně to na mě tak působí.

Reaguji na Tiakia: ano jsme stejně staří a první manželství. Nejsem si vědoma toho, že by před porodem jsme měli nějaký problém, vše bylo v pořádku, Asi jsem se mu musela znechutit tím, jak jsem křičela, jinak to nechápu. Mám v plánu se mu ozvat, když to neudělal on, zkusím to ještě já, ale potřebuji ještě chvíli čas, abych měla sílu s ním si o tom promluvit.

Dítě plánované?

Moc dlouho nečekej,aby ho neutěšovala nějaká jiná.To víš,smutný chlap,sám ve svém bytě.Najde se dost takových,které ho rády utěší v jeho neštěstí.