Pocity před svatbou

No tedy, vždyť jsme ještě docela nedávno řešily tvé téma, kde jsi ten prstýnek ( a vše, co pak následuje ) strašně chtěla
Na děti jde přes čísla ... !?
Já jsem starý pesimista, takže bych asi řekla, že ti něco říká, že to není ono ( čeho konkrétně se obáváš, to musíš vědet ty : ztráty svobody, finančních hádek, přílišné kontroly, ... co já vím ) - ale doufám, že holky napíšou něco jiného a že nadšené skákání po hlavě do chomoutu bez rozmyslu je fakt jen v amerických filmech

Mě by zajímalo, jak konkrétně jde na ty děcka přes čísla Tady spousta deníčků začíná slovy jako "máme s přítelem úplně úžasný vztah" a pak až se děvčata zmiňují o těch ALE, kvůli kterým zakládají deníčky. Co tebe vede k pochybám?

Reaguji na dadabus: tak já ho chci pořád....hrozně se těším, až mi ho dá, na svatbu, jak bude čubrnět jaká budu nádherná nevěsta atd. A těším se stále i na naše děti.

Ano, i na děti jde přes čísla, už tu měsíce počítáme, jaká asi bude rodičovská a jaká mateřská,kolik budou stát plínky a kočárek atd. On to prostě potřebuje vidět, aby věděl kolik nám zbyde, zda z toho vyžijeme a tak. Mně to stačí orienatčně, že vím, že něco zbyde, on to počítá téměř na stokoruny přesně Ačkoli to zní jako "za dva roky první dítě, za 5 let dovolená v Jugoslávii", tak zas tak úplně velkej magor není

tak nad tím sem se zamyslela, jak ste to napsaly a popravdě se obávám, že to "nevydržím".To myslím ale ve smyslu těch jeho kravin co dělá, občasných sobeckých výlevů atd. Jo,je jak každej jinej chlap a vím že s jiným by to lepší nebylo.....ale....prostě ale. Mám hooodně špatnou zkušenost z vlastní rodiny, která mě dohnala až k psychiatrovi a psychologovi, kdy nic nevydrželo a vše bylo špatně. Napadlo mě,že si hledám tímhle záminku, aby něco zase mohlo být špatně. Ale nevím. Moje psycholožka je teď na mateřské, musím počat až jí skončí šestinedělí Nevím, jestli to dává nějak smysl - to moje "že to nezvládnu".
Když to tak po sobě čtu, asi se bojím že spíš zklamu já než on, že? Až teď mi to dochází....no vida děvčata Protože on má v tomhle hodně silný základ a morál. Sice nikdy neříkej nikdy, ale vím že by ode a od rodiny neodešel a že se o nás postará. Trochu viz. ty čísla. Já to mám naprosto stejně, právě kvůli tomu co sem zažila v mládí. Je možné,že by mi to teď bránilo v tom "být šťastná", že když mě nikdy nikdo nepochválil a výborné výsledky braly za samozřejmé, tak se v něčem takhle důležitém bojím selhání? Sakryš, to je jak kdybych na to kápla....Zažila ste to některá podobně?
Jinak, on je opravdu super, ale když se zavře do své introvertní ulity a k tomu prohodí něco sobeckého, mám chuť ho kopnout někam, ale pak když nad tím přemýšlím, vždycy si říkám, že už ten život bez něho si nedokážu představit...

Taky si pamatuju, jak jsme tu nedávno řešili předchozí deníček, kdy jsi svatbu moc chtěla...

Při čtení tohoto deníčku a příspěvků mě trkly do hlavy tyto dvě věty:

K tomu mě napadá jedna otázka - těšíš se na svatbu s ním...nebo na svatbu jako takovou? Neber to prosím jako útok na Tebe nebo tak, tak to myšleno vůbec není Jen mě tady ten deníček hodně překvapil právě po tom minulém...

A to si představte, v jakém šoku sem byla já, když mi došlo, nad čím to vlastně uvažuju... A dost mě to mrzí.
Reaguji na Pidižvíík: tak nad tím sem taky přemýšlela-jestli mi jde o svatbu nebo o svatbu s ním. Nedovedu si představit nikoho jiného, ke komu bych chtěla tou uličkou jít. A dnes ráno cestou do práce sem přemýšlela o tomhle deníčku a všem co sem psala a došlo mi, že sem hrozně šťastná. A že se bojím že nám to vyjde.
Jako útok to rozhodně neberu, jsou to otázky, které napadly i mě samotnou 😉 jen to všechno potřebuju s někám rozebrat, protozě nej kamarádku mám v zahraničí a druhá od té doby, co má nového přítele, skoro nekomunikuje. A jak sem psala, psycholožka je na mateřské

dle mě by ses měla hodit do klidu, přestat to řešit. Požádáním o ruku by jsme měli být překavapené, dojaté situací a ne se děsit každé situace, kdy by to náhodou mohlo přijít. . K tomu přece požádání o ruku není konec světa . Ber to také z druhé stránky, plno holek tady píše, jak moc by chtěly svatbu, ale vázne to u mužů. Buď tedy ráda, že máš na tolik fajn chlapa, že se chce odhodlat k takovému činu a počítá s tebou do budoucna a nechce žít na "hromádce".

dle mě by ses měla hodit do klidu, přestat to řešit. Požádáním o ruku by jsme měli být překavapené, dojaté situací a ne se děsit každé situace, kdy by to náhodou mohlo přijít. . K tomu přece požádání o ruku není konec světa . Ber to také z druhé stránky, plno holek tady píše, jak moc by chtěly svatbu, ale vázne to u mužů. Buď tedy ráda, že máš na tolik fajn chlapa, že se chce odhodlat k takovému činu a počítá s tebou do budoucna a nechce žít na "hromádce".

Reaguji na NuFF1k: Sem ráda, že takového chlapa, i když teď mě vytočil že bych ho nejradši kopla ale to už tak bývá.
Mě samotnou moje reakce vyděsila a říkala sem si, že je to to, co chci,tak co blbnu. Ale mozek si pořád mele svoje "co by kdyby". Na chvíli se sice dokážu zklidnit a říkám si co blbnu, že to tahle chci, ale pak začnou naskakovat zase pochybnosti a je to....v háji

Po minulém tématu bych tohle tedy nečekala. Mám z tebe dojem, že spíše než o společný život, ti jde především o svatbu... přesněji o ten "mejdan"

Třeba ty i my v diskuzi chodíme kolem horké kaše a nechceme napsat na rovinu, že máš strach ze závazků a z končící svobody a že nemáš dost užito a tedy je zde šance, že skončíš v náručí nějakého zajímavého týpka, případně se pobereš hledat řešení manželských problémů do cizí postele Ostatně, čtu mezi řádky, že doma to bude taková ta ekonomicky nudná spolehlivá pohoda
Jestli je to tak, tak za sebe to naprosto chápu, ale jak se toho zbavit, to netuším. Asi nad vším moc přemýšlíš a hledáš špatné i tam kde není, ne ? A do "introvertní ulity" se občas stáhne každý, i ten největší extrovert
EDIT : A svatbu si zkus odmyslet úplně. Nečeká tě totiž jen ta svatba, ale především manželství. To si hodně lidi ke své škodě zaměňuje. Přemýšlej nad tím takhle a hezké šaty, kolonu omašličkovaných aut, zákusky, mejdan a litry alkoholu si prozatím vyhoď z hlavy, aby tě to zbytečně neovlivňovalo.

Já nechápu jednu věc. Svatba, resp. manželství je možná problém a nejsi si jistá, ale děti vesele plánujete a těšíte se? To mi nejde do hlavy - děti jsou přece milionkrát větší závazek, kterého se pak už nelze "zbavit", oproti pouhému úřednímu kroku, tj. případnému rozvodu. Takže jestli nemáš problém s ním mít děti, svatba už je nic
Jinak pochybnosti jsou normální, já ještě pár dnů před svatbou přemýšlela, zda dělám správně, a to jsme se brali po 7 letech vztahu z čehož jsme spolu 3 roky žili..

Reaguji na montaana219: být to na mě, tak "mejdan" je v 10 lidech, ale zbytek rodiny a kamarádi by nám to neodpustili. A to nemluvím o rodičích....Děláme to kvůli nim, jinak bysme to zvládli v pohodě. Sice s pořádnou rozlučkou, ale žádnou pompézní svatbou.

toho se popravdě bojím. Na druhou stranu sem domácký typ a děti, vaření a tak mě docela naplňují. Sice od toho potřebuju oraz, ale mám to ráda.

to dělám vždycky ve všem. Naprosto ve všem. To ses trefila. Jak už sem psala víc, nikdy mi nic nevydrželo, takže se teď bojím, že to dopadne stejně. I když zatím nemám nejmenší důvod.

to je právě hlavní důvod tohohle deníčku...asi sem moc psala o svatbě, ale když sem říkala, že nevím "jestli to zvládnu", myslela sem manželství. Co si budem povídat, občas mě chlap pěkně **** (a vím že i já jeho) a mám sto chutí s tím seknout. Ale pak zas udělá nějakou kravinku a já si říkám "tohle půjde".
Šlo mi právě o to, jestli takovéhle strachy, že to nevyjde, lidi před svatbou mívají nebo je to čistě ve mně a vyšiluju (to umím dobře.... )

děkuju, o tohle mi šlo.....
Já vím...takhle-já vždycky chtěla děti, ale nikdy bez svatby. On je jediny chlap, kvůli kterému sem byla ochotná "žít na hromádce", protože se prostě k svatbě neměl, ale děti sme chtěli hned. vím, že bude super táta, ale prostě mám strach že nevyjde manželství. Což je u mě normální. U každé dobré věci čekám, kdy přijde katastrofa. Protože si říkám, že takovéhle štěstí mít nemůžu - a tím se nelituju, s životem se umím hezky prát, jen pokaždé něco zlého přišlo.

Reaguji na Šmudlíček: Já vím, že se všude píše opak, ale mezi manželstvím a žitím na hromádce opravdu není žádný faktický rozdíl. Vztah se nezmění jen tak ze dne na den kvůli papíru. Pokazit se může i tak, takže klídek