Manuál asertivní holky

To je šílená otázka šílených lidí. Moje kamarádka se mě v mých 22 letech už asi čtyřikrát ptala, kdy už KONEČNĚ budu mít dítě. Trochu mimo.
Když jsem odpověděla, že ještě nechci, že se na to necítím, tak mi řekla, že moje babička by si to ale hrozně přála, že se s ní před obchodem bavila a že to říkala...(babi o ničem nevěděla)Tak jsem jí řekla, že si snad nebudu dělat dítě proto, že to chce moje babička..., tak se jen blbě uculila a dala pokoj. Za týden se mě na to zeptala znovu, ale měla u toho posilu svou maminku..., fakt jak u idiotů. Taky bych ráda věděla, co takovým lidem odpovídat...

Tohle poslouchám pořád od těch samých lidí v práci a to je mi 30 + a vysvětlila jsem jim, že jsem přesně ten typ člověka, co se na děcka prostě necítí a že děti by měli mít jenom ti, co o ně opravdu stojí. Jako bys mluvila do dubu .......
Jedno z řešení je s úsměvem opáčit, že až naprší a uschne, ale obvykle nedostačuje. Já se obvykle usměju a řeknu, že trénuju řízení autobusu s miminem na kolenách zatím na svém psovi Chytrý se zasměje, blb si zaťuká na čelo ...

Reaguji na Nicolata: super, ale tuhle odpověď abych s sebou nosila napsanou na papírku, protože zpaměti se to nenaučím

Reaguji na lentilkah:
Tak teď jsi mě dostala Ty jsi snad asertivita sama!
Ta věta o anémii se moc hodí, díky! Nenapadlo by mě to...

To naprosto chápu, ale je to odpověď, která vyvolá převážně další sprchu otázek ("Ty OPRAVDU nechceš nikdy děti? Jako FAKT nikdy? Nebojíš se, že až budeš stará, zůstaneš ÚPLNĚ SAMA?!").
Ideální by byla odpověď podobná anémii - to se lidi opravdu pak zastydí. Jenže já se nechci rouhat, páč jsem pověrčivá...)

Tak to máš kliku, že ta tvoje kámoška ti to dělala z netaktnosti. Ta moje mi to dělala naschvál. Už od školy se mnou tak divně "soutěžila"... ale to už by bylo na jiné téma.

Nemusíš říkat že děti mít nemůžeš, stačí říct: A nenapadlo tě náhodou, že bych i miminko chtěla, ale nedaří se? A to že už je to díky antikoncepci vyprávět nemusíš To přece není rouhání, ne?

To mně fakt nenapadlo!

Tak to sorry, ale to by mne asi nenapadlo, vymlouvat se na zdraví a zapřít svůj názor, ať už je to cokoliv. Já vím, že by to bylo nejjednodušší, ale jednak by mi to bylo trapné vzhledem k těm, co opravdu chtějí a nemůžou a jednak vůči mne samé.
Já mám to štěstí, že kolegyně, co na mne pokaždé nějakou baby otázku vybalí nemá ráda psy a tuším je na ně ještě alergická, takže pokaždé ji oplácím její stejnou minci : ale JAK TO, že nechceš, ale to MUSÍŠ, kdo nemá rád pejsky není normální, podívej jak je to ZLATÉ, dám ti to podržet v náručí, aby se v tobě to CHTĚNÍ nastartovalo ..... Skončí to tak, že se všichni kolem válí smíchy a kolegyně se chvíli ( ale opravdu jen chvíli ) cítí nesvá

Reaguji na dadabus: á se obvykle usměju a řeknu, že trénuju řízení autobusu s miminem na kolenách zatím na svém psovi - tak to je super takhle se na ně musí myslím, že nejlepší odpovědi jsou ty, kdy to převedete v legraci. ti chytřejší si to uvědomí a blbcům holt nepomůže nic. Rozhodně bych si ale nevymýšlela nějaký srdcervoucí příběh či nemoc. Já se právě snažím odpovídat na tyhle stupidní otázky s nadhledem a vtipem a přijde mi, že pak se i prolomí ledy....

Jé, to mi připomíná ten vtip: Nesnáším svatby. Nesnáším ty poznámky babiček a tetiček, že příští budu jistě na řadě já. Oplácím jim to na pohřbech, říkám jim to samé...
No vtip, ale je pravda, že na do nebeřvoucí netaktnost se s taktem odpovídá hodně špatně. Ale co, takovým, co si rádi popíchnou, docela prospěje trocha reflexe z okolí, že...

Kamarád včera přišel s hláškou:

"já nemám nadváhu, já mám podvýšku"

Když se mě jedna známá, pochopitelně zasloužilá matka veřejně zeptala, kdy už si s manželem konečně pořídíme mimino, tak jsem odpověděla ve smyslu, že jí děkuju za péči, ale že by se i mohlo zdát, že mi závidí moji svobodu a chce, abych se plácala ve stejné mizérii jako ona.
Pochopitelně nemyslím, že děti znamenají mizérii, ale klidně jsem ji popíchla...

Ještě k těm kamarádkám, co na celou společnost hlaholí, jak dotyčná zhubla, co třeba naoplátku zahlaholit, že jí poradíš jak by taky mohla taky zhubnout?

Reaguji na June:

No, mňa keď sa opýtajú, kedy sa konečne vydám a budem mať deti (mám 34 rokov!), tak odpoviem: "Vydávať sa nebudem a deti mať nechcem." Ak sa po tejto (úprimnej) hláške odváži ďalej pitvať moje súkromie, s chladnou hlavou odpoviem, že "keďže si myslím, že materstvo nie je pre mňa, a preto deti mať nebudem, nevidím ani význam sňatku".

Na pohoršenie som si zvykla, ale ak má niektp záujem polemizovať so mnou, na konci polemiky uzná, že moje argumenty sú rozumné.