Vykradené auto - špatně to nesu

Moje kamarádka má podobnou smutnou zkušenost. Nechala u sebe přespat "kamarádku" a ta jí ráno před odchodem byt vybílila (to by přežila) ale ukradla ji i nenahraditelné věci - z pozůstalosti po jejím milovaném otci (např. jeho zásnubní a snubní prsten). Také ji ukradla všechno zlato, co bylo i s rytinami - které dostala její dcera k narození a ke křtinám Prostě humus!

Reaguji na farahh: tak to dopadla tisíckrát hůř.. ale je to strašně nepříjemný pocit..

Buď ráda, že jsi nepřišla o auto. A bohužel těch věcí je velká škoda, ale to si fakt můžeš nadávat jen sobě.

Moc nechápu lidi, kteří si v autě nechávají cennosti. Neřeknu boty, mikiny a tak, ale třeba drahé brýle, peněženky, notebooky, prostě nepochopim.

Příteli ukradli auto dvakrát během pěti let, takže za "pouze" vykradené auto si můžeš ještě gratulovat.

Reaguji na Phaeton: jo vím, však píšu, že si nadávám za svou blbost. Jen mně štve že málem ani nemá cenu zamykat auto, když to není žádná překážka.. ano vykradené, ne ukradené...vím, že ještě mohu být ráda..jen se mi to ještě nikdy nestalo a teď mě překvapilo, jak mě to trápí, **** a je mi do breku, že jsem to samozřejmě neměla nechávat v tom autě.. za blbost se holt platí a je to pro mě chyba, ze které se prostě musím poučit..

Reaguji na MKay: Já to chápu, já jsem strašně háklivá na svý věci, třeba ani knížky nepůjčuju, protože mi vadí, že se mi pak vrátí pomuchlaný a jednou dokonce podtrhaný a s oslíma ušima

Bohužel v takovou chvíli je asi třeba si říct, že mohlo být hůř. Když příteli ukradli to druhý auto, tak jsme si říkali, že ho měl aspoň pojištěný a nějaké peníze se mu vrátí, taky že pokud nejde o zdraví, nejde o nic... Každopádně taky měl v autě spoustu věcí, např. ty brýle, malej techničák atd. a to už jsem mu fakt nemohla říct nic jinýho, že to už je holt jeho blbost

Reaguji na Phaeton: jo no...právě to jsem potřebovala vědět, že mohlo být hůř...člověk si to sám tak nějak v tu chvíli ani neuvědomuje..holt si jedu koupit nový boty, autolékárničku atd..

No mně taky vykradli auto, bohužel jsem se zrovna stěhovala a měla jsem tam tři kufry narvaný značkovýma věcma, takže škoda nepřeháním v desítkách tisíc, ale s čím jsem se fakt nesmířila, i když je to už asi 12 let, v kufru jsem měla i fotky z doby, kdy jsem chodila s manželem a všechny fotky mého syna od narození do dvou let. Takže mi z té doby nezůstala ani jedna fotka. Tak to mě fakt dorazilo. Nejhůř se nesou tady ty osobní ztráty.

Reaguji na pavlína74: to je další věc, já jsem se měla stěhovat, ale teď se bojím i nechat auto venku někde bez dohledu Ale je pravda, že věci sentimentální osobní a citové hodnoty člověk oplakává nejvíce. Takže chápu. Přeci jen některé věci se nahradit dají a jiné už ne, protože jsou s něčím v našem životě propojené. Mně z toho dnes úplně rozbolela hlava, jak jsem z toho celý den rozhozená. Tak snad se to jen tak znovu už nestane.

Reaguji na MKay: Nejspíš to bylo Tvoje první vykradení, chápu ten pocit.
Ovšem z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že až tu situaci budeš řešit, 2x, 3x, 10x a více....už Tě spíš naštve pár osobních věcí, pokud budou. Naštve Tě co všechno musíš v souvislosti s tím udělat, ale jedno je jisté...už budeš profík a přesně budeš vědět, co, kde a jak dělat .

No to byl trochu pokus o odlehčení, byť je to v podstatě pravda.
Kolikrát jsme měli vykradená auta? No...bylo to o mnoho víc než 10x

Ve většině v autech nebylo nic vysloveně nadstandardního, spíš běžná výbava. Žádné identifikovatelné či neidentifikovatelné tašky apod..

Abys viděla, že může být i hůř......

7 krádeží z toho bylo během jednoho jediného roku.

Jednou jsme takhle volali do servisu, že přijedeme protože nám někdo vykradl opět auto a máme poškozené oboje přední dveře.
Než jsme stihli dojet do servisu, volali jsme, že přijedeme, ale budeme mít zpoždění, protože nám nějaký pííííp v podstatě zrušil zadek auta.
Místo do servisu jsme jeli do pojišťovny a v zápětí volali do servisu, že možná dojedeme, protože při čekání na likvidátora nám jiný píííííp svoje zbořené auto na návěsu posadil na předek auta.
Pravda to, už jsem v klidu nebyla a co jsem na onoho člověka řvala se publikovat nedá.
Nedotčené zůstali pouze zadní dveře. Když se daří tak se daří....

No a zatím poslední (a doufám, že opravdu poslední) krádež je stará několik let zpět a ta byla skutečně velmi výživná. Tehdy vykradli plně naložené pracovní auto, se kterým jsem zrovna jela já. Nářadí, náhradní díly to všechno byla šílená materiální škoda. Co, ale byla větší škoda a problém, a to jsem těm h.a.j.z.l.ů.m dlouho nemohla odpustit, byly dokumenty. Stačilo jen, aby je poblíž odhodili, ale proč by to měli dělat... naštěstí i ty se mi podařilo ve spolupráci se všemi dotčenými osobami nahradit a kromě jediného člověka, měli i všichni pochopení pro tu situaci.
A naštěstí pro mě, jednu věc, a to tu nejcennější a jedinou kterou nebylo možné nijak nahradit, v autě nechali neb byla příliš velká a netušili jak moc cenná je.
Ještě doplním, že vše včetně zmizení na velmi přehledném místě zvládli za pouhých 12 minut.

Zkrátka tolik ze vzorku mých celkem drahých zkušeností. I tam kde nebylo co vzít tak udělali "alespoň" velké poškození.
Přesto, že to všechno stálo dost peněz i problémů a opakovat to opravdu nechci, nejvíc mi vadilo to, že někdo neznámý kdo ví kdo byl v mém/našem autě.

Není to snadné, ale hoď to za hlavu, to co už se stalo nezměníš. Snažím se přemýšlet o tom kde parkuji, nenechávat nikde ani náznak toho, že by v autě mohlo být něco kromě samotného auta a v žádném případě nepoužívám nadstandardní prvky ochrany proti krádeži či ukradení auta. Ťuky ťuk zatím to funguje. Souvislostí je více, ale i ta různá zabezpečovací udělátka bez pochyb mají na tom vysokém počtu našich krádeží vliv, vzbuzují pocit, že je v autě něco navíc.

Reaguji na Veselka10: Děkuji, vím, že to asi nebylo naposledy v životě, takových zlodějských sviní bude pořád vždycky dost, mně nešli asi ani po ničem cenném, v autě skoro nic nebylo a ty materiální věci se dají nahradit. Akorát další jobovka, asi jsem si tam ten večer zapomněla klíče od práce, takže jsem zjistila, že i ty jsou fuč, ale už je to snad i v práci vyřešené a snad to už nepřinese žádné problémy. Jsem blbá a tak jsem si to teď za tu blbost vyžrala.

A musím říct, že tvůj příběh z jednoho dne, jak jste měli jet původně do servisu a mezitím vám způsobili škodu další lidé ....to prostě člověk nevymyslí...život je někdy fakt neskutečnej....

Reaguji na MKay: Zkrátka snaž se to brát tak, abys vyřešila nutné věci k nápravě, v rámci možností se pouč a dělej rozumná opatření, aby ses takové situaci pokusila příště vyhnout, ale zbytečně se tím netrap. Někdo jiný chtěl krást a tak to udělal. On udělal co neměl, ne Ty, i když Ty teď neseš nějaké následky za jeho činy.
Ber to tak, že i když to tak na první pohled často nevypadá, tak.... na každou s.v.i.n.i se voda vaří a jednou se dovaří.
Věcmi které nemůžeš vyřešit se nezabývej, jen Ti berou energii navíc.

Reaguji na Veselka10: ježiš, to zní naprosto šíleně. Nebydlíš v nějakém "rizikovém" městě nebo kraji (Moravskoslezský, Ústecký). Nám nikdy nikdo auto nevykradl, tak jsem až do teď považovala nechávání věcí v autě za relativně bezpečné. Po tomhle to asi velmi přehodnotím a budu si dávat víc bacha. A to máme ty auta 3 a dost často jsou narvaná věcma až po střechu a jsou nechaná celý den nebo minimálně pár hodin úplně bez dohledu. To je koukám zázrak, že se nám ještě nikdy nic neztratilo. Teď jsi mě celkem vyděsila.

Reaguji na Rehny: No děsné to opravdu bylo, ale je taky pravdou, že právě v té době jsme se pohybovali často právě v takových "známých" čtvrtích, nicméně v Praze... asi tak.
Naštěstí... ťuky ťuk už je to dost let od poslední a snad už to tak i zůstane.

Být vyděšená nemá smysl... i když určitým obavám se ubránit nedá... prostě dělej základní opatření a dál se tím nestresuj.
Jo a ještě jedno taky poměrně funguje proti zlodějům.... auta kde je šílený ****** asi nikdo vykrádat nechce. Nj., ale kdo v tom chce jezdit, že.

Tak dnes jsem taky zkusila na vlastní kůži...neukradli mi sice nic moc, jen povinnou výbavu, ale je to nepříjemný a minimálně tisícovka v tahu...A člověk se může jen ptát PROČ?