Změna života?

Ahojky ,uplně v Tobe vidím svou dceru, je teda pravda že jsem ji hodně vedla k samostatnosti, ptž jsem měla dvě práce,ale i tak...na vejšce dojížděla do Práglu, hodně se učila, sem tam nějaká brigádka....po ukončení Ing studia se rozhodla odjet do Anglie pracovat....tak jsem si říkala,co tam moje holčička SAMA bude v cizím městě dělat? Když jsem po 2 mesících za ní letěla, byla jsem na ni neskutečně pyšná, perfektně se orientovala v Londýně, perfektne mluvila anglicky, našla si velmi dobrou práci a z moji holčičky vyrostla velká, samostatná žena....Zůstala tam dva roky. Letos v lednu se vrátila do Cz (byla jsem na opce s rakovinou) aby se o me starala (nechtěla jsem,ale ona že jsem ji tak vychovala,že by ji srdce nedovolilo být v cizí zemi a já tady sama) a musím říct,že pobyt v cizí zemi, samotné ji velmi prospěl.....

Já bych tu jen chtěla zmínit, že začít s nějakým sportem ve 20ti není vůbec pozdě. Na sport není nikdy pozdě, pokud to člověku dovoluje zdravotní stav. Mistr světa z člověka už asi tak úplně nebude, ale vhodnej sport si může najít a stejně tak se může v pohodě začlenit do kolektivu. Neboj se toho a zkus si najít něco vhodnýho kamarádka teď po třicítce začla chodit do baletu, jen tak rekreačně si to chtěla zkusit, a našla tam prima holky. Nebo třeba moje teta začla teď v padesáti chodit na tenis a jak dáma pookřála, panečku. Už má naplánované i "turnaje" s ženskejma a užívá si to. Pozdě prostě není, není, není! Jinak jsem na začátku vejšky měla podobný pocity jako ty, kolektiv mě tam teda moc neoslovil a zas se tu budu opakovat s brigádkama... protože právě díky brigádám jsem si našla nové kamarády, se kterými jsem si vyloženě sedla a navíc se tam člověk tak pěkně rozkouká a otrká, je to prostě jiný prostředí než na škole. To přílišný přemýšlení nad vším máš už prostě daný svojí povahou, ale časem se to polepší, neboj.

Přesně tak! Můžeš začít chodit na jógu nebo si najít volejbalový oddíl, prostě cokoli podle tvé chuti.

Existuje nepřeberné množství kurzů pro dospělé, jako je malování, hra na klavír atd. Existují i kurzy plavání pro dospělé, a není to žádná ostuda. Spousta lidí dohání, co se v dětství nestihlo, a začíná si tak plnit sny. Pokud ráda zpíváš, zkus pohledat nějaký pěvecký sbor v okolí. Se sboristy se skvěle paří, mohla bych vyprávět

Prostě to chce odvahu. Přestaň přemýšlet coby kdyby a šlápni té nesmělosti do xichtu. Začni něčím jednodušším, třeba kontaktuj ty starý kamarády, na který nemáš čas, obnov kontakty. Pak začni s tím sportem, na to nikoho nepotřebuješ. A nikdy není pozdě začít, to sou alibi, trénovat na maratón můžeš začít klidně v padesáti. Přihlaš se do kroužku, co tě baví, přestat chodit tam můžeš vždycky, když to nebude ono.
Možná je problém v tom, že chceš všechno perfektní. Ale přihlásit se do dramaťáku neznamená, že musíš pak vystudovat DAMU, aby z toho něco bylo.

Taky se všeho bojím, ale snažím se s tím bojovat. Tak jsem se naučila si říkat před každým rozhodnutím "f*ck it" a prostě do toho jdu bezhlavě. Prostě fakt vypni všechny ty závity, které tě nutí k přemýšlení nad každou kravinou. Jinak to nejde.
P.S. herectví jsem taky chtěla zkusit a jsem stydlivá, takže k tomu jsem se ještě nedokopala xD zkus nějaké ochotníky do začátku. Je fakt, že herec by měl být komunikativní, ale zase jsem slyšela, že hodně herců je mimo jeviště takový tichý vody, tak to asi záleží.

Souhlas moji rodiče okolo 35 začali lyžovat a po 50 jezdit na kole. Mužeš delat cokoli co te baví plavání míčové hry posilování.....

Mám z toho příspěvku jen pocit Sebelítosti ale žádnou snahu něco změnit. Respektive hledat výmluvy že to vlastně změnit nejde a osud mi nadělil život na ..

Jako promiň ale přeci 24 hodin denně nesedíš u učeni sama jsi napsala že se diváš na net a TV tak co tak misto netu napsat kamarádům a někam zajít

Já ti naprosto rozumím, sama to mám prakticky stejně. Myslím, že ten pocit frustrace z vlastního "neživota" je nepřenosný, pokud to někdo nezná, tak to nemá šanci pochopit. Protože pro ostatní může být jednoduché najít si přátele, bavit se ve společnosti, užívat si sport/jakoukoli aktivitu i když jim to nejde, zajít jen tak do nějakého kroužku....
Touhu po herectví máme společnou, myslím, že to souvisí s tím, že chceme prožívat osudy jiných, abychom zapomněly na vlastní nenaplněný a nezajímavý život.

Já ti taky rozumím Mě společenský život na VŠ taky nějak obešel ani nevím jak Nejhorší na tom je, že si člověk na tu "domácí pohodu" snadno zvykne a pak už se mu ani nikam nechce, protože je to pro něj tak nějak "nepřirozené"...
Souhlasím s prvním příspěvkem ohledně zahraničí. Mně nejvíc pomohl Erasmus a pak brigáda mimo ČR, teď jsem v posledním ročníku VŠ a jakmile odstátnicuju, hodlám jet do zahraničí znovu

musím súhlasiť s dievčatami, na šport nikdy nie je neskoro pokiaľ len nechceš dostať nejakú medailu ja som napríklad pred dvomi rokmi začala rekreačne s behom (mám 26), minulý rok som si kúpila nový bicykel a už chodievam aj 40 km trasy, nie len k babke a nazad (10 km) ako na tom starom to sú veci ktoré môžeš robiť aj sama ... a určite by som sa prihlásila aj na nejaký krúžok, alebo aj do toho zboru, spoznáš veľmi veľa nových ľudí, ktorí poznajú ďalších ľudí atď. ... ja som sa takto dala ešte na škole do novín a nestačila som sa čudovať koľko kontaktov som nadviazala a to som tiež celkom hanblivá keď ide o zoznamovanie s novými ľuďmi, ale človek sa nesmie báť teraz mám kopu skvelých kamarátov na ktorých nedám dopustiť
a čo sa týka tej VŠ tak sa so spolužiakmi moc nebavíš lebo sa bojíš, alebo ste si nesadli? ja som dochádzala 30 km každý deň a perfektne som zapadla do partie ktorá bola tvorená len intrákovými spolužiakmi ... a že som sa s nimi dačo nachodila po akciách a kdekade a stretávame sa doteraz aj dva roky po škole aj keď je každý z iného kúta Slovenska, ale uvedomujem si aké obrovské šťastie som mala ... ale aspoň vidíš že aj keď nie si na intráku nič nie je nemožné, len sa nebáť

Buď se 1) odstěhuj na koleje nebo do města a můžeš se tak věnovat životu, sportu, novým konaktům.
2) najdi si brigádu, tak přijdeš mezi jiné lidi a o zbylý volný čas.

Reaguji na Blanche: Na tom něco bude...
P.S. tak já jsem přihlášená na Erasmus do Irska, tak třeba se to zlepší xD

Ahoj, já jsem taky na vysoké, a teď jak je hezky, tak mám problém přinutit se k učení takže ti malinko závidím, já jsem sportovní maniak, takže musím každý den něco dělat teď chodím hodně bruslit, vřele doporučuji no ale pak doháním vše na poslední chvíli...to bych si zase přála změnit já. Začala jsem chodit na brigádu, a našla si několik kamarádů, , ,,už,, jsem tam dva měsíce a celkem jsem se začlenila, taky jsem byla stydlivá, ale teď pracuji jako saunérka ve sportovním centru takže jsem se musela otrkat, a jde to.
Jinak co se týče mojí třídy, je nás jenom 14 a posedět jsme byli zatím jen jednou, jsem v prvním ročníku, nejsou to moc pařící typy, ale fajn lidi, na paření mám svoje kamarády z dřívějška, jen chci říct, že člověk potřebuje relax, vypustit, pobavit se... já jsem neposeda, nedovedu si představit sedět doma a pořád se jen učit, musím vždycky na vzduch se proběhnout, zacvičit.. jinak by mi asi hráblo ale každý to má holt jinak, ale zase super, že jsi tolik pečlivá.
Doporučila bych ti ozvat se těm kamarádům a někam vyrazit, čím déle nebudete v kontaktu, tím hůř. Já se ozývám pravidelně, chci si ty vztahy udržet.
A spolužákům taktéž můžeš navrhnout jestli nechtějí někam vyrazit. Já jsem celkem plánovač, takže mi nedělá problém poslat zprávy na mobil,fb kdo jde na brusle, běhat, pařit atd.
Teď super počasí na grilování, pokud máš dům a zahradu můžeš pozvat pár přátel. Většinou se přitom domlouváme na další akce..
My dnes zrovna grilovali, o to víc se ale budu muset zítra učit
Vidíš to moc pesimisticky, na nic není v životě pozdě, kor na sport, je spusta věcí čím se dá zabavit, jen si člověk musí najít to svoje a hlavně se nebát. Jak nejde o život jde o nic