Ahoj, snad si některé pamatujete na můj minulý deníček, kde jsem se strachovala s přijímacích zkoušek na VŠ. Měla jsem strach, že jsem pokazila přijímací zkoušky na mojí vysněnou školu. Uběhly dva týdny a teď Vám můžu říct, jak to všechno dopadlo.
Výsledky jsem se dozvěděla už v pondělí a nesly pro mě pozitivní zprávy. Dostala jsem se, dokonce jsem se umístila v první desítce a dostala jsem docela dost bodů. Nikdy jsem nezažila krásnější pocit ... pocit, kdy opravdu o něco usilujete a najednou to máte na dosah ruky a ono to skutečně vyjde. Teď už vím, že veškerá ta píle nebyla zbytečná 
Vím, že teď bych se měla radovat už jen z toho, ale moje povaha mi to nedovolí ... Už jste mohli číst několik mých deníčků o mém partnerovy. Možná se to některým z vás bude zdát podle deníčků naprosto neuvěřitelné, ale až do teď jsme byli spolu. Vždycky jsem mu jeho výlevy odpustila a věřila jsem, že všechno bude lepší. Nechtěla jsem ho ztratit, protože mi do života pokaždé přinášel světlo, teď se to ale změnilo...
Vždycky jsem měla pocit, že dělám všechno pro něj (ano, já vím, děsná chyba), ale on potřeboval stále víc a víc. V poslední době mi neustále psal, že mu ode mě něco chybí a není si jistý jestli ho mám dost ráda a já se automaticky snažila dát mu najevo, co k němu skutečně cítím. Ano, snažila jsem se čím dál tím víc a jemu to i tak nestačilo. Byla jsem naprosto vyčerpaná, nejen z toho úsilí, které jsem vydávala, ale i z dalších věcí, co se na mě sypou.
Je fakt, že jsem se povahově trochu změnila, začala jsem být ze všeho vypjatá, nervózní a i k němu jsem se asi nechovala dobře, začal mi psát, že jsem se změnila. Byl to bludný kruh, stále jsem se snažila být pro něj lepší a lepší, ale s vypětím sil jsme se už začali opravdu ošklivě hádat, on se cítil nemilovaný (?!) a já nedoceněná. Největší kapku mi přineslo to, když mi o víkendu řekl, že chce jet s kamarádkami na výlet do zoo a pak, že jde další den s jinou holkou ven, protože odjíždí do zahraničí, tak se chtěl s kamarádkou rozloučit. V tu chvíli to pro mě byla rána. Dřív mi takové věci nevadily, ale teď? Vytočilo mě to a celou tu dobu, co jsme byli spolu jsem se s ním nedokázala bavit. Naštvaně odešel a od té doby se to jen hroutilo ...
Začal mi vyčítat přes SMS věci, které mu kdy na mně vadily, kolikrát se se mnou nerozloučit ani na dobrou noc a když jsem mu v pondělí šťastná napsala, že jsem se dostala, mojí radost nesdílel. Jen pogratuloval.
Včera jsme jeli na výlet ještě s jiným párem. Byla jsem ze všech těch událostí natolik zklamaná, že jsem nedokázala být uvolněná a veselá, i když jsem se snažila s ním vycházet a být v pohodě. Když jsme pak každý byl doma, napsal mi, že jsem se tvářila znuděně, s nikým jsem se nebavila a zase brečela, a že to na mě nesnáší. Navečer jsem za ním zašla, abychom si to vyříkali, ale odbyl mě a skoro mě od sebe vyhodil. O ničem se nechtěl bavit, snažila jsem se ještě všechno zachránit, ale marně ...
Dnes mi napsal, že je konec, že už s tím vším nechce mít nic společného.
Byla to pro mě rána.
Uvědomuji si (bohužel), že se ke mě choval jako k onuci a vlastně proto, že jsem mu to dovolila. Vím, že jsem to všechno pokazila já sama, ale nedokázala jsem se ubránit těm citům, co jsem k němu cítila. Chtěla jsem pro něj to nejlepší, ale on začal využívat té mojí slabosti ... asi. Na druhou stranu si říkám, že jsem snad opravdu já ta špatná, že chyba skutečně byla jen na mé straně a já se k němu nechovala hezky, nedávala mu dostatečně najevo, že ho mám ráda. Možná proto jsem ho štvala, možná já jako člověk nejsem dobrá.
Mrzí mě, že jsem na něj byla naštvaná kvůli těm jeho kamarádkám a výletu, mrzí mě, že jsem ho na našem výletu nechytila za ruku, nepolíbila ho ... třeba by to všechno teď bylo jinak. Mám pocit, že jsem všechno podělala, i když na druhou stranu vím, že to všechno je neuvěřitelně absurdní ...
Z tohoto vztahu odcházím jako naprostá troska a nevím, kde a jak mám začít dál. Asi na to nemám sílu, odvahu ... byla jsem tak navyknutá na všechno s ním, že teď si nevím s životem rady.
Navíc, byl to můj první ... chtěla jsem, aby byl i poslední. Nevím, jak se s tím teď vyrovnat
Rozešel se se mnou přes SMS a ještě si mě zablokoval na FB, abych mu nemohla psát, protože mě má už údajně dost :'(
Poslat SZ
