Kamarádky se přestaly ozývat poté, co zjistily, že jsem těhotná

Dřív jsme se vídaly poměrně často, je fakt, že to bylo hlavně v dobách, kdy jsme byly zrovna nezadané. Je nám všem lehce přes 30. Jedna z kamarádek, říkejme jí třeba Andrea, je vdaná, s manželem jsou spolu 2,5 roku. Od té doby, co jsou spolu, chtěla trávit čas především s ním, což je úplně pochopitelné. Vím, že se už dlouho snaží o miminko a nedaří se. V létě zorganizovala grilování, kam pozvala své dvě zrovna těhotné kamarádky a bylo vidět, že je jí líto, že ony čekají dítě a ona pořád nic.. Moje druhá kamarádka Irena žila dlouho v zahraničí, už asi 3 roky bydlí s manželem (cizincem) ve stejném městě jako my. Vzhledem k tomu, že její manžel tu nikoho neznal a neumí dodnes pořádně česky, nemá tu moc přátel a když někam vyrážíme, bere ho vždycky s sebou. Myslím, že od té doby je to mezi námi jiné. Když jsme měly dámskou jízdu, mohly jsme se vypovídat, zanadávat na naše chlapy atd., vždyť to znáte.. Což od té doby úplně nejde. Stalo se zvykem, že tedy chodíme v šesti, my tři se svými partnery. Nevím, jestli Irena s manželem plánují dítě, ona podstoupila gynekologickou operaci (nic vážného, ale na početí to vliv mít může..) a když přijde řeč na děti, změní téma. Nechce se o tom bavit. V práci je na vedoucí pozici a žije hlavně prací, takže moc času nemá. Viděla jsem se s ní naposledy v září, občas si zavoláme nebo napíšeme. Z mé strany to s časem taky bylo špatné - dělala jsem do června při práci těžkou VŠ a nikam jsem moc nechodila, byla jsem ráda, že mám chvíli času se učit. Těšila jsem se, že to pak kamarádkám vynahradím a že spolu budeme podnikat věci, které jsme si plánovaly.
A teď v čem je ten problém: Jsem od září těhotná, nechtěli jsme to ze začátku nikomu říkat, protože riziko potratu je v prvním trimestru samozřejmě velké. Domluvili jsme se, že to oznámíme až po genetických testech. S Andreou jsem se od září párkrát viděla. Byla jsem domluvená s oběma kamarádkami na dámské jízdě, kde jsem jim to chtěla oznámit (a měla jsem z toho docela i strach, jestli jim to nebude líto a jak to vezmou), ale zase to z nějakého důvodu padlo. Můj partner dal později na Facebook fotku z ultrazvuku, takže se to nakonec dozvěděly tímto způsobem. Každopádně na to nijak nereagovaly. Navrhovala jsem setkání, obě se na něco vymluvily. Říkala jsem si, že tedy počkám, až se ozvou samy. Ale už je to přes měsíc od té fotky.. Myslím, že kdybych jim nenapsala k Vánocům jako první, že by se snad ani neozvaly. Rodiče mluvili s mámou Andrey a prý ji mrzí, že se to dozvěděla z FB, že jsem jí to neřekla. Mám ale pocit, že ji spíš mrzí, že jsem těhotná. Nemyslím si, že jsem udělala nějakou chybu, prostě jsme to do určité chvíle nikomu neříkali kvůli riziku potratu, možnému špatnému genetickému testu atd. To je snad pochopitelné. Navíc jsem jim to chtěla osobně říct - oběma najednou, ale ta schůzka zase nevyšla. Nečekala jsem, že budou skákat nadšením, až se to dozví, ale doufala jsem aspoň v nějakou reakci a podporu... Co byste dělaly na mém místě vy?