Pořád sama ...

Vztahy jsou těžký, někomu vychází, někdo na tu svou pravou lásku narazí celkem brzy, je s ní celý život, mají spolu svatbu, děti apod. apod. pak je tu ta druhá stránka vztahů, lidé, kteří jsou většinou samy a mají problém si najít kvalitní vztah, proč to tak je, nevím, ale věřím, že prostě na každého někde ten pravý čeká. Je to asi také hodně o nárocích a osobnosti člověka, který je sám. Proč si nedokážeš teď užívat samoty? Jasně, lásku chce skoro každý, ale proč na tom tak lpět? Proč se tak limituješ tím, že honem honem musíš někoho mít? Takhle ti asi ta láska nepřijde...víš, jak to je, kdo hledá...nemá, kdo nečeká, toho překvapí ;o) A píšeš, že tě děsí představa, že budeš zase pár let sama....proč by to mělo být pár let? Třeba to bude jen pár měsíců...nebo týdnů...neděs samu sebe domněnkami o tom, co "možná" bude nebo nebude. užívej si toho pocitu "teď a tady" a zaměř se sama na sebe... věřím, že až to budeš nejméně čekat...
...P.S. já také věřím...

jinak mi přijde, že tě pořád trápí ten bývalý přítel, se kterým jste se měli brát...pokud je pořád v tvém srdci, těžko do něj může vstoupit někdo jiný, proto třeba ani tomu poslednímu příteli se to nepodařilo, protože jsi mu nebyla schopna tu lásku opětovat...asi proto, že ji chováš ještě k někomu jinému

Docela tě chápu a znám ten pocit, kdy všechny tvé kamarádky jsou zadané a ty furt nic a nic. Jednu dobu jsem už byla také docela zoufalá, jsem normální holka, žádná modelka ani žádná ošklivka, můj hlavní problém je že jsem docela tichá a nemám moc ráda cizí lidi, takže se těžko seznamuji :-/

Nakonec jsem to přestala řešit a přestala jsem se utápět v lítosti, užila jsem si svobodu, kdy jsem nemusela na nikoho brát ohledy a časem se to tak nějak vyvrbilo ani jsem nevěděla jak a našla si přítele (spíš si teda našel on mě ) Pokud ti není 40, tak by se nestresovala, určitě na někoho dřív nebo později narazíš.

Dokážu si představit jak se asi teď cítíš, bojíš se dlouhodobé samoty a to bývá pro spoustu lidí velmi ubíjející. Sama teď řeším problémy s přítelem, po tom co se ze vztahu vytratila zamilovanost, zjišťuji že nám toho moc nezbylo, nemáme společné zájmy, on je typický chlap, který řeší jen auto, mobily, hry a počítače, když si povídáme, nedokážeme najít společné slovo, zase dokola jen ty samá témata, hrozně mě to ničí, protože jsem si s ním dříve představovala svoji budoucnost a byla jsem šťastná, teď je to fuč, nedokážeme spolu vyjít a najít něco co by bavilo nás oba stojíme před rozchodem a já díky tomu upadám v deprese, protože mám strach, že zůstanu naprosto sama, bez lásky, přátel, pomoci, nebudu mít nikoho, kdo by mě podal pomocnou ruku když bude potřeba.

Reaguji na NEWTIME: Ono to není, že hnedka honem honem někoho potřebuji - ale byla jsem skoro tři roky sama - to už nějakou lásku chceš. Jen prostě nechci zase čekat nějaké ty roky na někoho, kdo tu bude pro mě jen na chvilku. Chci vztah, opřít se o někoho.

Reaguji na NEWTIME: Máš pravdu, tamten přítel tam je pořád. Byla jsem ochotna novému příteli lásku dát, ale on se tak nechoval, aby si jí zasloužil. Nejprve ano, to bylo okouzlení a mohla tam přijít láska, ale pak se ukázal jako sprosťák a sobec.

Reaguji na Nikim26: Tohle jsem si taky dříve myslela, že už nejsem zamilovaná a zprvu jsem se svatby trošku bála. Teprve až když odešel, jsem si uvědomila že on byl ten pravý a že jen já jsem se málo snažila. Dodneška na něj myslím, ačkoliv moje hrdost už by nedovolila, abych se k němu vrátila zpět. Dva roky jsem byla totálně KO. Věř mi, samota je strašná věc když jí vyloženě nechceš. Obzvlášť, když kolem tebe jsou samé páry.

Ahoj, pomoct Ti nemůžu, ale snad Tě trochu utěší, že v tom nejsi sama. Měla jsem dva vztahy, ale bohužel se špatnými kluky. Ten druhý mne docela zradil, využil a já se dlouho dávala dohromady. Jsem introvert, nedokážu se snadno seznamovat a na hlučnou společnost mne neužije. Asi proto jsem od té doby (od mých dvaceti) neměla ani jedno jediné rande. Letos to bude sedm let, takže chápu, jak je těžké nemít se o koho opřít a toužit po lásce.

Ahoj, já jsem na tom podobně. Já měla vždy jen chlapy,se kterýma jsem byla nešťastná a když jsem náhodou byla šťastná, netrvalo to dlouho. Za svých 27 let jsem byla šťastná ve vztahu s chlapem jen 9 měsíců a to ještě 3 měsíce z toho nebyl ani vztah jen to bylo takové nezávazné vídání se. Zbytek jsem se trápila nebo většinu času byla sama. Jsem z toho taky už nešťastná ani tak proto, že by mi vadilo být sama. Ono by mi to ani tak nevadilo, ale vždy, když si to začnu užívat, přijde nějaká "hodná kamarádka" a poví např. "ty jsi ztracený případ" (jakože ve srandě) nebo "ber ho, protože jinak si už třeba taky nikoho nemusíš najít" (i když toho chlapa vůbec nechci a vůbec mě nepřitahuje" nebo třeba "kdy už si konečně někoho najdeš?" nebo bývalý, který se pravidelně ptá: "pořád nic?" no a já se zase začnu utápět v sebelítosti a v tom, že si nikoho nenajdu. Jsem sama už 2 a třičtvrtě roku a jsem zaseknutá pořád víc a jakoby před těma chlapama víc a víc utíkám a nevím si s tím rady. Zrovna před chvíli mě kamarád přivezl domů a pokusil se mě políbit a já mu utekla z auta, až mi ho bylo líto. Nejhorší na tom je, že jsem beznadějně zamilovaná do jiného kamaráda, který neví co chce a já jsem tak věrná (blbá), že když někoho chci, nedokáže si začít s nikým jiným. Proto mám pocit, že asi budu sama pěkně dlouho a moc mě to mrzí, ale asi nejsem schopná s tím nic udělat. Asi jsem Ti moc nepomohla, ale taky jsem se asi potřebovala vypovídat no a třeba taky počkat, jestli někdo neporadí mě.

Reaguji na newjanie: Jejda, to máš teda kamarády, to ti povím. Těch bych se zbavila v prvním případě. Mají tě podporovat a ne tě shazovat...

Jinak já byla pět let s chlapem, kterej za nic nestál. Většího zoufalce tady na Omlazení byste asi jen těžko hledaly(i - pokud čte i chlap pro Grammar Nazis ). Zůstávala jsem ve špatném vztahu strašně dlouho, protože jsem se bála samoty. Prosila jsem, abych někde sebrala odvahu a dokázala přítele opustit. Nakonec jsem to udělala po tom, co jsme měli dva měsíce pauzu a nelituji. Nepřemýšlela jsem nad tím, že budu sama. Myslela jsem pozitivně, užívala si klidu bez věčných hádek, našla samu sebe až nakonec jsem vlastně šla ze vztahu do vztahu a sama dlouho nebyla Na každé auto se kupec vždycky najde. Nezoufej Já jsem v okolí skoro jediná svobodná a bězdětná, ale tím, že se tím budu trápit, svou situaci nijak nezměním. Hlavu vzhůru!

Reaguji na VeronikaEma: Taky nechápu, jak se mnou můžou takhle mluvit, já bych jim třeba nic takového nikdy neřekla. Naštěstí mám i jednu skvělou kamarádku, která je taky sama a podporujeme se vzájemně.
No a myslím, že to pro mě bude letos nejlepší, všechny chlapy pustit prostě z hlavy a soustředit se na sebe. I kdyby byl sebelepší, pokud mě nedokáže mít tak rád, jak potřebuju, k čemu by mi takový vztah byl? Potřebuju si spoustu věcí vyřešit a konečně být v klidu a ne řešit vztahy, které mě stejně jenom ubíjí

Reaguji na Blanche:
Ty jo, tak dlouho bez lásky? Nestraš Jak to zvládáš?

Reaguji na newjanie:
Naprosto ti rozumím. Je to hodně těžké, obzvlášť když na tebe ostatní tlačí .. Mě zase rodina říká, že jsem hezká holka ale jsem moc vybíravá - což není pravda. Nechci nějakýho metrouše. Chci aby se mi líbil, byl hodný, gentleman a měl mě rád .. Což je prostě těžké. Já třeba už chlapů, nevěřím. Nechci být pro každého jen přestupní stanice, než si uvědomí co chce

Reaguji na TerezkaTRO:
Jak se dá Někdy je to v pohodě, ale občas to na mne přijde a nemůžu přestat brečet. Je toho teď na mne moc, nemůžu sehnat po škole práci, nemám ani žádné dobré kamarádky nebo patičku se kterou bych mohla vyrazit ven a na všechno na chvilku zapomenout. Tak jestli Ty tuhle možnost máš, tak toho využívej a zkus se bavit, i když ne vždycky ta nálada je On se určitě někdo objeví a všimne si, jak jsi báječná.