Agresivní pes, přítel nic neřeší

Ale jo, snaha to je, ale nedostatečná a sama o sobě naprosto zbytečná, protože ten pes Tě vůbec nezajímá.

Podle mě si člověk, který nemá kladný vztah ke zvířatům/psovi, nemá vůbec s člověkem, který má zvíře cokoliv vážného začínat a pokud už přesto začne, je na něm, aby vyvinul maximální úsilí proto, aby takové společné soužití klapalo a to jsi neudělala.

Reaguji na Veselka10: kdyby mě nezajímal tak nedělám vůbec nic. a jinak, mám velice ráda zvířata, už od dítěte jsem měla pořád nějaké zvíře, ráda se o ně starám. jen psa jsem neměla nikdy, proto nevím jak na něj.

Boha jeho.... to myslíte vážně?

takže shrnuto podtrženo, největší hlupaňa je podle některých tady nakonec právě zakladatelka, a to proto, že si naprosto neuváženě začala s člověkem, který má zvíře, se kterým ona nemá zkušenosti. Ještě jim navíc poskytla azyl u sebe v bytě...teda, to je neomluvitelné. Nakonec když ji to zvíře několikrát chtělo sežrat, je lynčována za to, že se málo snažila se s ním sblížit, ve skutečnosti ho nikdy neměla ráda a jen se vymlouvá.

To je vážně tristní.

Psala jsem o kladném vztahu, to znamená nejen mít zvířata rád/a, ale být ochotný/á pro ně i spoustu věcí udělat "obětovat".

Nerozporuji ani fakt, že máš ráda zvířata, to klidně můžeš, ale jen mít rád nestačí a už vůbec ne v situaci kdy je v rodině zvíře, které potřebuje nějakou vyšší péči/něco víc než jen pohladit, nakrmit a vyvenčit.
Každé zvíře, bez ohledu na druh, je osobnost, která má své požadavky a nároky. Rozhodně se liší konkrétní nároky mezi jednotlivými druhy, ale vždy musí být ochota člověka respektovat, že nějaké nároky má, že zvíře není hračka, která jen žere, vyměšuje se a ev. poslouchá.

Ty můžeš mít klidně ráda zvířata, věřím tomu, že jim dáš najíst, umožníš vyměšování, třeba i pohladíš, ale nemáš k nim... nebo alespoň ke psům či tomuhle konkrétnímu, dejme tomu... žádný kladný vztah. Není to pro Tebe parťák, člen rodiny.
To není samo o sobě nic špatného, každý člověk má jiné vnímání, žebříčky a priority, ale měla bys být natolik zodpovědná, aby sis právě podle svých hodnot a vlastních potřeb, zařídila život.

Reaguji na Veselka10: ale jak jsem měla vědět, že to takhle dopadne? to by si toho psa nemohl pořídit nikdo, protože by si mohl říct, co kdyby náhodou jsem to nezvládla? A když už přítel toho psa měl, tak jsem prostě počítala že se ke mě nastěhuje i s ním..asi jsem hrozná, že jsem nevěděla že to takhle dopadne..hold nejsem jasnovidec

Reaguji na Samy: Netřeba se urážet, to není o jasnovidectví, ale naopak schonosti přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí, víš.

První rozhodnutí jsi měla před sebou, když se ten váš vztah začínal. Mohla jsi zvážit pro a proti a do takového vztahu nejít. Rozhodla ses, že do něj půjdeš, fajn, ovšem v tom případě musíš nést důsledky svého rozhodnutí a přizpůsobit se této situaci - udělat maximum proto, aby vše klapalo a nebo naopak se rozhodnout a vztah ukončit, protože když už půjdu do důsledku, ten pes, za Tvé rozhodnutí nemůže, Ty však ano.

Podívej se, je běžné, že si lidé neuvědomují důsledky svých rozhodnutí a nepřipouští si možné budoucí problémy, zvlášť pokud jsou zamilovaní. Mimo to, pochopitelně nelze předjímat vše, co může nastat. Jenže to je ten rozdíl mezi námi lidmi a zvířaty. Zvířata nemají v zásadě možnost volby, člověk se rozhodne a hotovo a proto musíme být schopni přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí a také se poučit z chyb, které jsme udělali.

Reaguji na Veselka10: ano, to samozřejmě. Ale nevěděla jsem, že kvůli psovi budu mít takové problémy. A to nemohl tušit nikdo.

Reaguji na vilima: naprostý souhlas!

Reaguji na vilima: Reaguji na pipinette: díky za podporu

To je přesně to o čem mluvím. Tebe zajímá, že Ty máš se psem problémy, ale nezajímá Tě, že pes má problém s Tebou, přitom to spolu přímo souvisí.
Tušit se to, vzhledem k Tvému přístupu, dalo, ale ani o to už nejde. Teď je situace jaká je a je na Tobě, abys ji vyřešila, což neuděláš vysedáváním u internetu a ani litováním se. To, že s Tebou někdo souhlasí, Ti v řešení také nepomůže, protože ani na tom v konečném důsledku nezáleží.

Pokud se chceš utvrdit v tom, že neděláš nic špatně, snažíš se atd., tak si tu jistě ty správné odpovědi najdeš, ale nic se tím nezmění.
Jestli chceš situaci skutečně řešit, tak přijmeš konečně odpovědnost za svá rozhodnutí a začneš na řešení bezodkladně pracovat nebo budeš jen dál hledat výmluvy proč nemůžeš, rozuměj nechceš, se psem pracovat, abyste všichni tři mohli společně spokojeně žít a nebo takový vztah ukončit.
Ale jak Tě čtu, tak vlastní odpovědnost Ti moc neříká, takže nakonec to rozhodnutí bude muset udělat přítel. Škoda.

Reaguji na Veselka10: Promiň, ty tvé nesmysly mě opravdu baví

Jak by sis to jako představovala? Že čapne cizího psa, trochu si s ním zazápasí, aby mu narvala náhubek a dotáhne ho na cvičák - přes odpor jeho páníčka??

Reaguji na Veselka10: Teda, většinou s tvými názory souhlasím, ale to co píšeš tady mi přijde docela zvláštní. Uplně nechápu co po zakladatelce chceš. Jak bys to teda řešila? Já myslím že snahu má, hledá si info, chce s tím něco dělat ostatně i proto píše sem. Ptá se na názory. Nepřijde mi že by se na něco vymlouvala a hledala výmluvy proč to nejde. Má už ze psa strach, což chápu. A uznej, pokud to přítel nechce řešit, ona sama přes odpor přítele s tím těžko něco udělá. A to, že ty ses nechala několikrát pokousat psem neznamená, že se nechá pokousat každý. Já bych se radši psům vyhýbala kdyby vypadali že mě chtěj sežrat.

Reaguji na Veselka10: ježiši, neříkám že nic nedělám špatně, právě celou dobu tvrdím že nerozumím psům a vím to moc dobře, tak jak bych mohla dělat všechno správně? A nevymlouvám se že nemůžu, jen prostě potřebuji pomoc od přítele, protože bez jeho pomoci bych psovi ani nedala vodítko, natož abych s ním šla na cvičák

Reaguji na vilima: přece kdybych nebyla tak nezodpovědná, klidně bych to kvůli psovi udělala, přece je jedno že mě třeba pokouše, hlavně že ponesu odpovědnost za svoje rozhodnutí

A pošli psa i s páníčkem k čertu. Žádné pocity viny bych neměla. Ještě dělat cizímu nepřátelskému psovi psychologa.

Reaguji na Veselka10: Teoreticky to asi nemyslíš špatně, ale jak si to představuješ v praxi? Pokud má zakladatelka strach, není přece jednoduché s tím něco začít dělat. Spousty lidí řeší své strachy s odborníky, spousty lidí k tomu ani nenajdou odvahu, ale přece nejde někomu něco takového zazlívat a říct, že je to jen o vůli. Ne každý má odvahu na to, aby poté, co ho pes kousne, na něj naskočil a dal mu najevo, že takhle teda ne. Může trvat hodně dlouho, než se člověk vůbec odhodlá k tomu, začít s tím něco dělat. Ty to popisuješ tak, že zakladatelka je vlastně slaboch proto, že hned aktivně psa nečapne a něco s ním nedělá. Pokud nemá podporu majitele psa a zároveň partnera v jedné osobě, hned se to dělá o poznání hůře.
Reaguji na Samy: Určitě by měl v této věci nyní zasáhnout partner, nedokážu si představit, že ten můj by mě doma nechal pokousat jeho psem a neměl by s tím vlastně problém. Asi to vypovídá i něco o jeho lásce vůči tobě, bohužel.