Lásce se nedá poručit

A co chceš slyšet od nás? Sama víš, jaké máš a nemáš možnosti. Za mě jen poradím, abys vzala rozum do hrsti a konečně celý problém rozsekla. Takhle jsi šest let zaseknutá ve vztahu/nevztahu, kdy nemůžeš být šťastná... Uvědomuješ si, že vlastně mrháš svým životním časem? Teď to přeženu - budeš takhle čekat dalších deset let? A co když pak budeš chtít jiný život, na které bude pozdě? Hlavně si uvědom, co od života chceš

Lásce se nedá poručit, to je fakt - ale je tohle láska, nebo jen sebeláska a ješitnost uraženého děcka, které chce zrovna tu hračku, kterou (asi) nemůže mít ? Měli jste po rozchodu šest let na to, abyste váš vztah nějakým způsobem srovnali. Kdyby tě chtěl, tak by to s tebou dal znova dohromady. Ty´s udělala chybu, že jsi přistala na "kamarádství s benefity" s někým, koho ve skutečnosti chceš jako partnera, to se nedělá, takové to "raději něco než-li nic" je ponižující a ponižovat se před člověkem, kterého chceš dostat zpátky do vztahu je silně kontraproduktivní.
No a teď má přítelkyni a ty jej najednou strašně miluješ !? Zapomeň na něj. Patrně je to slušný a /- nebo zamilovaný člověk, když k ničemu nedošlo ( spousta lidí by si sex s ex kdykoliv rádo dopřálo, i když má nového partnera ) . Snaž se řešit svůj současný vztah - že tě to tak táhne k ex jen ukazuje na to, že tvůj stávající partner není "ten pravý" - kdyby byl, tak na minulost postupně zapomeneš.
Pokud máš pocit, že tě odsuzuji, tak ani náhodou - sama jsem si prožila osm let soustavných rozchodů a velkolepých návratů ve stylu " spolu žít neumíme a od sebe taky ne", jen v extrému : buď jsme se milovali až za hrob nebo jsme po sobě házeli vše, co bylo po ruce. Sice to rozhodně nepovažuji za ztracený čas ( jak píše přispívatelka výše ) a co hůř, nedovedu si na "normální" vztah ani za svět zvyknout - no ale tohle budoucnost stejně nemělo : je lepší začínat znova, jinde a (třeba) bez chyb, než pořád lepit to, co bylo x krát rozbité.

Také nevím co tady od toho očekáváš. My neznáme klady a zápory tvého přítele a toho Marka. Pokud mezi vámi byla taková vášeň, tak proč nejste partneři? Neidealizuješ si to trošku?

A to je ten důvod, proč je třeba po rozchodu spálit mosty a s bejvalým už nebýt v kontaktu. Takhle to totiž přebolí za kratší dobu než za šest let, kdy jste se vídali. Ale stalo se, tak budiž.
Během těch 6 let jste měli milion příležitostí, abyste se dali dohromady. A proč se tomu tak nestalo? Jeden z vás o tom vztahu pochyboval, ne? Na tvém místě bych zůstala se současným přítelem, nebo bych si vyčistila hlavu a byla nějakou dobu sama, abych současnému příteli neubližovala tím, že mě to zkrátka táhne k bejvalýmu. K bejvalýmu bych se však nevracela. Už tehdy před 6 lety jsi měla pocit, že to nikam nevede. Proč by tomu mělo bejt teď jinak?

Já osobně si dovedu představit přátelství s benefity s nějakým svým ex jen za jediných okolností. Fyzicky mě stále přitahuje, sex s ním se mi hodně líbí, no a mé srdce (a zbytek těla...) zrovna nepatří nikomu jinému. Protože kdyby ano, k něčemu víc (než k pokecu) by s ex nikdy nemohlo dojít. Možná to tak nějak podobně má i tvůj ex. Jenomže společné dovádění, krácení dlouhých chvilek byť i ve jménu sexuální přitažlivosti, to prostě na kvalitní vztah nestačí. Asi proto k němu u vás po letech znovu nedošlo.

Vážně. Kdyby s tebou chtěl být a nemohl bez tebe žít, dávno by vše vzal do svých rukou. Takhle mu zbytečně komplikuješ jeho nový začátek (vztah), a sebe masochisticky deptáš. A tvůj nový přítel opravdu asi nebude ten správný, když ti tvého ex nedokázal vym..at z hlavy...

Reaguji na vilima: Možná její přítel není tak špatný, ale ona to nevidí.. Jen kvalitní sex ve vztahu nestačí. Táhne to s přítelem a najednou hrozně myslí na toho před tím, když si někoho našel. Tak nevím jestli je to zdravý rozum nebo jestli ji děsí ta představa, že by neměla ta zadní vrátka, která si vysnila v hlavě a přišla by o tu představu..

No. Zkus zjistit, jak to cítí on k tobě. Jednoduché. Pokud svou přítelkyni miluje nadevšechno, nemusíš nic řešit a jen se musíš smířit s tím faktem, že mu musíš přát štěstí. Doporučuji s ním utnout kontakt .. Pokud jsou jeho sympatie vzájemné, stačí se jen snažit a vyčkat ..

Děkuji Vám všem za reakce, přesně to jsem potřebovala. Vím, že je problém je ve mě a v mém idealizováním si Marka. Neberu si Vaši kritiku jako za kritiku, ale za rozumný objektivní výklad. Víte, nikdy jsem si nemyslela, že mě by někdy něco podobného mohlo potkat, ale stalo se.

Reaguji na Frederique: Její přítel může být klidně snem 90 % holek, ale když "to" tam není, tak "to" tam zkrátka není. Aneb lásce se opravdu nedá poručit...

Reaguji na vilima: K čemu je láska, když není opětovaná a nebo to nefunguje. Někdy je lepší, když ženská používá více rozumu

Používat rozum a užívat si ve vztahu materiálnějších výhod, než je velká láska a ony "motýly", je třeba dočasně dobré, ale ne když je v tom někdo třetí - trápit se doma s Pavlem, když jsem zamilovaná do Petra je dlouhodobě psychicky neúnosné, ani nehledě na to, že ten chlap to prostě pozná. To už je fakt lepší být sama a počkat si na někoho nového. A ostatně, my o jejím současném partnerovi a o tom, jak jí s ním je, nic nevíme ... jen to, že jestvuje, je hodně málo

Reaguji na dadabus: NO tak určitě, ale právě, že o něm nic nevíme, tak nemůžeme moc rozumovat Každá láska jednou přejde takové to pobláznění. Pak některé přijdou na to, že si sice vybraly toho, koho milovaly, ale najednou to neklape a ještě jsou třeba děti a dluhy.. Já nic neříkám, ať si to každý dělá jak chce, ale v tom případě nechápu, proč je s tím, s kým je, když to táhla tak dlouho s někým, koho údajně miluje...také asi z rozumu Tak ať si vybere, jestli rozum a nebo kam jí táhnou hormony. Samozřejmě, že je lepší být sám, než z někoho dělat vola Jenže ženské jsou většinou takové, že za každou cenu někoho mít musí a pak to tak asi vypadá..

Tak ale zase je asi větší šance na úspěch, když pak ty problémy řešíme s tím, koho jsme milovaly, než s někým, na kterém nám vlastně skoro nezáleží...

Ale to jsme se zdá se dostaly až zase kamsi jinam úplně

Každopádně zůstávat s tím přítelem, když jí srdce pořád plesá pro jiného, asi není úplně nejlepší řešení. Způsob "přebiju ty city jiným vztahem" totiž nefunguje. Naopak je ten nefungující vztah, který nutí srovnávat a budí vzpomínky na úžasného předchozího partnera, kterého teď není možné mít, ještě přiživuje, takže na úkor nového vztahu neustále sílí stesk a touhy po tom bývalém.

Jak úžasný ten vztah s Markem byl, když se pořád rozcházeli a scházeli. To mi tedy také nepřijde moc rozumné. Sama si našla jiného, tak asi ví proč.

To nemáš zase tak úplně pravdu. Pokud řešíme ve vztahu problémy a jsem stále zamilované a náš partner už není, tak nás jeho laxní přístup dost raní a o to hůře, když víme, že milujeme a tu situaci nemůžeme změnit. Navíc nikdo neříká, že vztah z rozumu nemusí dojít do hezkého vztahu. Někdy je lepší žít s člověkem, s kterým vím, proč jsem a mohu ho mít ráda, než žít s člověkem, kterého miluji, ale on mě zraňuje a nebo opouští.. I když něco řekne člověk, kterého miluješ, tak tě to bolí. Když ti to řekne někdo, s kým jsi z rozumu, tak ti to projde hlavou a za chvíli to vypustíš..
Láska je hezká věc, ale myslím, že se na to dá podívat i z této stránky. Dříve se dohodla za tři měsíce svatba a bylo. Teď se lidi pořád potřebují přesvědčovat, zda ten s kým jsou z té lásky dlouhodobě je stále ten pravý.. Nemyslím to tak, že láska není důležitá. Jen to beru z vlastní zkušenosti.
Pokud zakladatelka tak moc trpí, tak by měla být sama a ujednat si, co vlastně chce. Kdyby to byl Marek, tak už s ním dávno je a není s tím druhým..