Svobodná a bezdětná v 36, 5

Čekat ne, můžeš se aktivně seznamovat. Nemyslím seznamku, spíš nějaké koníčky, zájmové aktivity, venčení psů..to bys koukala, kolik v parku poznáš lidí. eventuelně říct kamarádce, třeba má nějakého kolegu, kamaráda co ty neznáš a mohl by se ti líbit. Na nějaké samoseznámení náhodou v sámošce nad pomeranči bych nečekala, A pokud bys stála o dítě bez partnera, můžes si žačít dávat něco stranou a za dva royk se do toho třeba vrhnout.

Že říkáš, že máš pocit ujíždejícího vlaku, tak.. Neuraž se, ale co sis do těch 33 myslela?

Nefér vůči zaměstnavateli ? A nepřijde ti nefér vůči tvému potenciálnímu manželovi, že jej použiješ jako dárce spermatu a ještě se mu finančně pověsíš na krk ? Podle mne chlapa vlastně ani nepotřebuješ - podle toho, co píšeš. Seznamovat se tě "nebaví", nemáš náladu, na sex asi taky moc nejsi ... Tobě nechybí blízký člověk vedle tebe, potřebuješ pouze dítě + peníze ? V tom případě pánbů opatruj toho, co tě potká ....
Pokud to jen tak vypadá z napsaného, tak se omlouvám

Můj názor je takový, že ženská, která nemá do 30ti dítě je fakt ztracený případ. Hodnotím převážně z okolí. Není to přirozené a nesouhlasím s tím. Chápu, že jsi s panenstvím čekala na toho pravého, ale promiň nikdo dneska netouží po 30leté paně. Hlavně, když to poslouchám od mužů, tak každý chce mladou partnerku pro svoje dítě.

Spousta žen mateřství a všechno odkládá po 30ce. Do té doby má na svého partnera přehnané nároky a po 30ce si udělá děcko s kýmkoli, hlavně aby ho měla. Takže teď jsi v té situaci. Poradila bych ti nehledat na seznamkách na netu a možná se seznámit skrz nějakou agenturu, kde mají lidé opravdu zájem o vážný vztah, případně rodinu. Na seznamkách na netu jsou pošuci. To, co většinou nikdo nechce.

Nefér vůči zaměstnavateli? To je snad tvůj život a pokud chceš dítě, tak si ho pořiď a starej se o něj jako matka a ne, že děcko porodíš (aby jsi ho tedy měla) a pak šla hned do práce. Určitě bys na chlapa neměla čekat, ale intenzivně ho vyhledávat. Takové ty náhody, že někdo přijde nebo ne si mohou dovolit mnohem mladší ročníky..

Já se zase trochu pozastavuji nad tím, že tak moc toužíš po rodinném životě a tom všem kolem a přitom ti nepřišlo zvláštní a jaksi alarmující být panna do 32 let. Myslete si o mně, že jsem povrchní a že to zjednodušuju, ale už jen proto, abych nasbírala nějaké (potřebné) zkušenosti, pokud mám v plánu žít partnerským životem a plodit a vychovávat děti - což ty jsi podle všeho měla, a hlavně proto, abys měla co největší šanci vybrat toho nejlepšího chlapa z nejlepších, ses měla k celé situaci stavět jinak už mnohem dřív, ne vyčkávat léta na kdoví jakého (nakonec úchylného) prince, kterému ten věneček nakonec odevzdáš. Prostě, zavinila sis to tak trochu sama, to bez debat. Ale to možná víš. Takže jak teď z toho ven? No, hlavně to nehroť. To by bylo to nejhorší, co v tvé situaci dělat. V té touze a posedlosti za chlapem bys mohla šlápnout ještě do většího ho... než naposledy. Ještě máš "chvíli" času.

Rodit ve 40ti první dítě? Hrozné a sobecké vůči tomu dítěti..

Pokud k tomu potřebuješ chlapa, tak za tím cíleně jdi a ulov takového, který po rodině také touží. Pokud k tomu chlapa nepotřebuješ, tak si nějakého najdi a nech se oplodnit. Zjisti si jeho zdravotní stav, IQ a jdi do toho. Nebo to můžeš udělat jako moje známá. Ta odjela do ciziny a zařídila si ho tam. Otec neznámý, neví o tom. Ona má dítě pro sebe. Nikdo jí ve 35ti nechtěl, tak se zařídila.. Chápu, že to není zrovna to ořechové, ale věř, že v tvém věku je to opravdu složité. Mám známého. Tomu je 50. Chce hrozně dítě, rodinu a jeho max limit je 34 let a to s tím, že slevil. Předtím chtěl max 29 let. Pak mám známé okolo 35let a ty už ani chlapa nechtějí, je jim to jedno, potřebují si vylévat své problémy v práci nebo na jiných lidech, mají vedle sebe chlapa na nic, dělají roky matraci příteli, který je nikdy nepožádá o ruku..

Zní to asi hnusně, ale je to tvrdá realita..

Nevím, jestli mě tvoje první věta víc pobavila nebo naštvala ... Ale asi pobavila. Mně spíš přijde jako ztracený případ ženská, která se může urvat jen proto, aby se zavděčila chlapům, protože oni chtějí přece mladou partnerku - viz tvá poslední věta. Ty budeš taková ta domácí frfňa, co doma stojí u pračky a dřezu, viď? Oni to totiž ti muži mají rádi, krom těch mladých partnerek pro svoje dítě.

To je, koukám, tvé věčné téma, ty bys na to dokázala převést i diskuzi o mákové štrůdli ... Btw, ty si opravdu myslíš, že svatba by tu matraci zachránila, když se tak už teď se svým přítelem cítí ?

Svatba v dnešní době důležitá není, jak si to mnohé ženy vysvětlují, když je jejich přítel o ruku nežádá. To řešit nemusíme. Já mluvím na základě mého okolí, jak to prostě je. Když vedu hovory s muži na takové téma. Všichni loví ženskou do 30ti. Oni to totiž jako žena řešit nemusí.

Ne nejsem ta co stojí u pračky Tento rok mě ta svatba čeká, tak uvidíme, co se z toho vyklube. Nicméně můj nastávající ze mě nechce mít domácí služku. Tj. máme paní na úklid. Já občas uvařím. Docela jsme se na toto téma bavili. Nikdy jsem nebyla kariéristka v tom smyslu, že bych potřebovala v 35ti sedět někde u pc v kanclu a šilhat po každém chlapovi, abych si tedy na poslední chvíli někoho ulovila. Tato představa mě celkem děsí. Ať si to každý dělá po svém. Já jen píši zakladatelce, že by rozhodně dítě neměla odkládat. Ono totiž kolem té 35ky spousta žen začne přemýšlet nad tím, že by se teda mohly hnout dál, ale vlastně to moc nehrotí a nakonec to dítě ani nemají. To je také každé věc. Jaké si to uděláš, takové to máš. Jen píšu zakladatelce, že to teď nebude mít jednoduché a spousta těch bezdětných to nakonec udělá tak, že toho chlapa pak vůbec neřeší, jen jí svítí v hlavě, že chce dítě.

No a co jsem popsala o té svatbě, co se vás tak dotklo, tak já neznám moc párů, kteří by se po mnoha letech vztahu vzali. Většinou se rozejdou. Pak znám ty, co s někým randí od 25ti. Třeba 5-10 let a zjistí, že jejich partner s nimi děti vlastně vůbec nechce a někteří muži to i na ženě cítí, že po dítěti netouží.. Asi netřeba z toho dělat drama, ale mě opravdu přijde zvláštní dělat si dítě skoro ve 40ti. Neumím si představit, že by mě měla máma ve 40ti. Jednu takovou spolužačku jsem měla. Když nám bylo 10 a jejím rodičům 50 a nikdo se s ní nechtěl bavit, protože si nechtěla hrát a mluvila jako důchodce respektive osoba staršího věku.

Každopádně dámy, alespoň máme o čem diskutovat. Já jsem tady brána jako pradlena, co se chce popelit doma. Budíž

Spíš te beru jako tu, co se fakt pohybuje v divnem prostredi kdyz pises "mluvim na zaklade meho okoli". Takova sociochudinka.

Buď za to ráda, poslední dobou sem moc lidí nechodí, tak je o čem se bavit. Jsme ženské ty se dokáží na téma dostat kamkoliv.

Nevím, jestli jsi vdaná a je to tvoje věc. Ano jsou páry, kteří svatbu nevidí jako to nejdůležitější, ale pro mě to důležité je. Zvlášť pokud chci mít s dotyčným děti. Veškeré důvody uvádět nebudu, ale pro mě je žádost o ruku vyjádření něčeho velmi důležitého. Tj. důkaz lásky, kdy si ten muž v tu chvíli myslí, že jsem žena jeho života. Kdo se nebere má podle mého otevřená zadní vrátka. Jistě na to má každý jiný názor. Tohle je ten můj. Jsem v tomto tradiční. Chci být mladá nevěsta i matka.

Reaguji na Ciiicaaa: Praha je zkažená neurážej lidi v diskuzi mluví to o tvém charakteru. Každý vyrůstáme v jiném prostředí a každý máme jiné představy o životě.

Má rada pro zakladatelku v jejím věku je: Ano nemusíš si upíchnout dítě s prvním, koho potkáš, ale nechat to náhodě kolem 36 let není asi úplně OK. Nevylučuji, že by nikdo neměl zájem, ale je to složitější a myslím, že o tom něco vím, protože ty obavy žen tvého věku znám většina z nich hledá a loví muže intenzivně. Nečeká až někde zakopne, vzhlédne k nebi a tam bude stát ON.

Možná jsem az moc "chlapska" nebo nevim co, ale ... Svatba je sice asi krasna vec, ale uz davno ji neberu jako "chce se mnou stravit zbytek zivota", ale jako fakt, ze spolu budeme mit rodinu a majetek - a v pripade, ze se to podela, jakoze muze (a nemusi) tak nezustanu s deckama na krku na vsechno sama, ale bude to i jeho boj.

Ne. Mne udivuje představa, že problémy ve vztahu ( zde konkrétně pocit "matrace" ) by se měli řešit ne komunikací a případným rozchodem, ale svatbou, reagovala jsem na to. Připoměla jsi mi názory mého otce, brrr ...
Ale zakladatelka zatím přítele nemá, takže naše diskuze ji je zatím k p.r.d.u. Ty´s ji sdělila nepřímo, že je ztracený případ, já jí podezírám z vyčůranosti, začíná mi jí být líto.
Mám známou, co se vdávala ve 37 za mého kolegu - ne, není úchyl ani zoufalec. A ona taky žádná manekýnka. Ale má něco, co spousta jiných nemá: bere vše tak, jak to je a s úsměvem. Za ničím se nehoní, nikoho zoufale neloví. Možná tohle je ta správná cesta ?
A ne, nejsem vdaná, díkybohu mne kdysi na poslední chvíli osvítilo a mé "zadní vrátka" jak říkáš, mi ušetřila spoustu problémů Podrobnosti se mi nechce rozepisovat, to s tím moc nesouvisí.

Reaguji na Ciiicaaa: Teď jsi na to kápla. Některé ženy jsou moc chlapské. Snaží se mužům dokázat, že jsou silné a nebo se jim vyrovnat ve všem, ale myslím, že posláním ženy není zvládat to, co dokáže muž, ale zvládat to, co muž nedokáže..v tom je i to mateřství. Nemyslím tím, že by každý měl plašit a hned zakládat rodinu apod., ale dost mě děsí to, že jsou ženy, které upřednostňují neustále práci před dětmi. V dnešní době mohou ženy mít děti i pracovat. Spousta žen to zvládá, pokud nechce být jen doma s dětmi a spousta žen se na děti necítí. Já to respektuji, ale pak se nemůžeme divit, že někteří muži rodinu odkládají, když mají vedle sebe 10 let přítelkyni, která dítě nechce, svatbu nechce. Pak ten chlap chce, ale už nechce jí. Mám i kamarády, kteří rodinu chtějí a nemůžou na to najít tu, která to chce taky..
Nechci tu do nikoho narážet, ale chlap může mít dítě klidně ve 40ti, 50ti, když už si říká, že stárne a neche být sám, ale ženská s tím má potom dost problémy, proto bych nekolébala zakladatelku tím, že to příjde časem..ano časem to přijde, pokud si půjde za svým cílem..