Svatba, velká rodina a spoustu přátel

Tak to mě nenapadlo - upřímně jsem měla právě v plánu odstříkat to mléko + v tomto věku už děti obvykle jedou na příkrmech, tak jsem si říkala, že to beze mě ten půl den určitě vydrží... ale dík za radu, je to k zamyšlení

Já tě fakt nechcii pořád prudit ale být tebou, tak si promyslím různé scénáře. Jsou totiž děti, který ti z flašky mlíko pít nebudou, protože jsou zvyklý na prsa..Navíc 8mi měsíční prcek nemusí dobře snášet odloučení, je to fakt individuální, ale znám taky takové, které by půl denní odloučení od matky špatně snášely. (uklidní se, až když je matka pochová) jenom abys pak nebyla nervozní a nemusela se na svatbě stresovat, jak to prcek snáší a jestli nebrečí atp...Být tebou, tak tohle řeším až těsně před svatbou, to už budeš schopna lépe odhadnout...
A pokud se rozhodneš pozvat i děti, doporučuju vybrat podnik s větším dětským koutkem, případně velkým pozemkem, kde se můžou děti proběhnout...

Jasně, určitě se uvidí až chvíli před svatbou, jaký malý bude, jestli budu ještě kojit, jestli nebude nešťastný, když nebudu poblíž atd... Tohle všechno jsou jen úvahy, jak by to případně mohlo být

Tohle bude celkem složité, vzhledem k tomu vysokému počtu lidí a navíc jsem z malého města a poblíž mám samé další malá města a vesnice, takže tady není takový výběr, asi půjde jen těžko sehnat něco velkého pro velký počet lidí, aby ještě k tomu byl i případně nějaký dětský koutek... no, naplánovat to bude složitější, než jsem čekala...

Teda, a teď jako nerýpu, ale jestli zvládneš svůj svatební den prožít v pohodě, s úsměvem na tváři a bez stresů bez svýho prcka na blízku, tak to je mazec. Já jsem teda zatím "jen" v 5. měsíci a žádnou svatbu zatím neřeším, ale jen když si to představím, tak jednoznačně vím, že bych to bez něj prostě nedala. Cítila bych se hrozně (a to svatbu nijak neprožívám a kdo ví jestli se někdy vdávat budu...)

Vždyť to ale k životu patří, že malý nebude vždy jen se mnou já jsem skoro v 7. a už teď se všichni hlásí k tomu, jak jej budou chtít hlídat, (někteří určitě jen plácají a pak kde nic, tu nic ) třeba takové budoucí babičky se už nemůžou dočkat, až bude prcek dost velký na to, aby si jej třeba mohly vzít na víkend, stejně tak moje babička... nevidím důvod, proč jej občas někomu nesvěřit (samozřejmě ne jen tak někomu) a neužít si volný den, to k tomu přece patří já zas naopak nemusím matky, které své dítě nepustí z rukou ani na jedinou chvíli, protože by to bez nich určitě nezvládl (přitom by to ony nezvládly bez něj, protože jsou na něm závislé...)
Co se týče té svatby, tak je to vše jen ve fázi úvah, ještě ani nic neplánujeme, to teprve přijde (i když upřímně začínám přemýšlet, že bych to udělala až za dva roky a ne ten další, až bude malý trochu větší)
Takže teď možná tvrdím, že to bude takhle, ale kdo ví, třeba až se malý narodí, budu taky taková závislá matka, která si bez něj nedokáže představit ani minutu (teda, už jen v zájmu malého doufám že ne...)

To je bez debat, já mám na mysli tento konkrétní den, že tam budou vlastně všichni tvoji nejbližší, budou zapíjet vás, vaše štěstí a manželství, ale vaše dítě tam nebude... (ačkoliv z toho nemá rozum). Nevím, já jsem teď asi z toho všeho přecitlivělá, ale nedokážu si to prostě představit

No, a já bych zase řekla, že čím menší dítě, tím míň starostí (tedy na svatbě). To dvouleté už vyžaduje obrovskou pozornost a tam si člověk fakt ani nesedne, pořád ho musí hlídat a věnovat se mu. Neexistuje strčit ho do kočáru a uspat. To s malým zvládneš o 100 % líp. Vidím to teď u dětí ségry právě...

Já tam malého chci, ale jen na chvíli... Samozřejmě, že bych jej tam nejradši měla celou dobu, ale co tam s ním, až bude třeba unavený? Jediná možnost by byla nechat jej spinkat v kočárku někde poblíž třeba s chůvičkou... nebo někoho "zaúkolovat", nějakou tu kamarádku, které bych jej svěřila, nebo někoho z rodiny, aby na něj dohlížel... Protože je pravda, že takhle bych byla téměř pořád u něj a asi nebyla schopná myslet na nic jiného... fakt nevím, no, časem se ještě uvidí, jak to vymyslíme...

No, právě že bych to udělala tak, že bych poprosila tu kamarádku, aby jej hlídala, byl by tam až do doby, kdy by ho to tam bavilo, případně dokud by nebyl unavený a pak by jej vzala domů. Po dobu, co by tam byla, by o ni bylo postaráno jako o ostatní hosty (je to kamarádka, která mi není zas tak blízká, takže bych ji na svatbu normálně nezvala, ale zase ji znám dost na to, abych ji malého svěřila, jelikož má i sama dítě a určitě by se dokázala postarat)
Ale jak říkám, to vše jsou jen úvahy.
Upřímně, začínám mít chuť vykašlat se na celou tu šaškárnu a udělat to jen s nejbližší rodinou a byl by klid

To je zrovna možné řešení bych řekla

ono se to všechno ještě nějak dovyvine, zatím to nech koňovi, jak se říká

Jojo, já si říkám, že to zatím nebudu řešit a myslet na to, ale stejně mi to nedá a často nad tím přemýšlím, nemůžu si pomoct

To ti posvětím, však jsem to taky napsala už výše..Svatba je totiž jedna velká šaškárna a divadlo. My jí sice měli moc fajn, ale toho času a energie, co jsem strávila plánováním (a to jsem spouuuustu věcí neřešila). Dneska bych se na to zvysoka.....

Reaguji na nikkyta:

Já si zas říkám, abych toho nelitovala později, přece jen téměř každá chceme být za tu princeznu v krásných šatech s krásným obřadem a velkolepou oslavou... na druhou stranu vím, že bych si ušetřila nervy, ale jak říkám, aby mi to nebylo pak líto, že jsem to tak "odbyla"... no, babo raď

Reaguji na petulajz:
Chápu tě, já to měla úplně stejně. Chtěla jsem být za princeznu, asi by mi to taky bylo trochu líto, kdybych to ošidila...ale v průběhu příprav jsem si teda hodně nadávala...

Já jsem to měla úplně paradoxně tak, že jsem myslela, jaká to bude hračka naplánovat vlastní svatbu. Protože svatby prostě miluju a spoustě kamarádkám jsem s organizací pomáhala docela dost...no jenže příprava vlastní svatby byl pěknej opruz

Možno budeš mať učebnicové dieťa, ale napríklad môj syn do 10. mesiaca odmietal všetky príkrmy, UM a fľašku, takže bol v podstate plne kojený. Zaspával len so mnou a v noci sa budil na mlieko po dvoch hodinách, zato už liezol všade a v kočíku moc nevydržal. Takže z tohto pohľadu by bola lepšia svadba, kým je mimino ešte dostatočne malé a prespí skoro celý deň, alebo až bude trochu samostatnejšie, čo je u nás práve teraz cca v roku a pol.

Tak to je hustý...žij a nech žít. Každej v dnešní době může dělat co chce, jet kam chce na dovolenou, řešit úhlopříčku novýho počítače, vybrat si jogurt malinovej nebo bílej, řešit odstín očních stínu...to všechno jde, ale nechtěli byste někteří budoucí nevěstu ukamenovat za to, že při svatbě prostě nechce mít cizí děti? Svatbu beru jako rozhodnutí dvou lidí se vzít a je jen jejich věc, koho u toho chtějí mít, před kým si chtějí
svůj slib říct a s kým to chtějí oslavit. Je zbytečný přemýšlet, kdo všechno by se mohl urazit a z jakých možných důvodů. Kdo se chce urazit, urazí se i tak. Mamka mi říkala není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem, takže mi přijde dobrý se o to ani nepokoušet. Hlavně zakladatelka nikomu neubližuje, jen si prostě dovolila narušit něčí představy a dost to teda schytala.. Sama mám ráda děti a na svatbě bych je chtěla, ale kdyby se moje dobrá kamarádka rozhodla mít svatbu bez dětí, tak si zařídím
hlídání, klidně i poblíž konání svatby, možná bych si za dítětem na chvíli odskočila, možná bych musela já v ten den dělat nějaký organizační kompromisy, ale
brala bych to jako samozřejmost. Vždyť je to oslava těch dvou.

Když jsem četla tvůj deníček, tak mi bylo taky proti srsti, že bys nepozvala děti. Jenže, máš pravdu. Ty malé 4 leté by ti jí klidně mohli "zkazit". Budeš si třeba chtít popovídat s jeho maminkou a on bude otravovat atd atd. já byla jako dítě taky na svatbě, ale byla jsem starší. Sama jsem se zabavila. Jenže na 4leté se musí prostě dohlížet. Takže v závěru to může být i stresující pro rodiče. Asi bych zvolila nejmenší zlo a najala slečnu, která ty děti zabaví. Určitě to ocení i rodiče. Dítě patří do rodiny a když se zvou rodiče na nějakou takovou událost, tak je prostě logické, že jde i dítě.