Překousnout přítelovo kouření?

Nějakých 5 let nekouřím, začalo mi to hrozně smrdět. Úplně nesnáším, když si někdo zapálí v autě a nebo někde v restauraci během oběda a cíleně jsem potom hledala nekuřáka a také ho mám. Vůbec si to už neumím představit.
Nejvíc člověk kouří, když chlastá. Jakmile by přestal chodit pravidelně popíjet a plánovala bys třeba více společných výletů apod. případně dělat nějaký sport společně, tak si tolik nezapálí a třeba by mohl sám od sebe chtít přestat, což se nedá ovšem zaručit. K tomu musí být vůle. Já jsem prostě jednoho dne vstala, že už nechci cigarety ani vidět a od toho dne jsem si nezapálila a jsem na to hrozně hrdá

Reaguji na Frederique:
Moc Ti gratuluji! Jsem hrdá i za Tebe
A moc díky za odpověď. Od někoho, kdo sám přestal je to asi to nejlepší. Myslím, že máš pravdu, my se máme rádi, ale nemáme moc společných zájmů a mám pocit, že jsme i nějak vůči sobě bloklý. Snažila jsem se vymyslet nějaký sport, ale moje nápady se mu moc nelíbily, zároveň hodně zdravě jím (chci i musím, mám intolerance), což on respektuje při nákupu, ale už to nechce se mnou jíst i když se samozřejmě snažím vymyslet chutná jídla (ale prostě není to vepřo knedlo zelo) - i to by podle mě byla hezká společná zábava. "Blbý" je, že já mám ráda čas pro sebe, protože jsem kutil, začínám blog a vyrábím, takže mám ráda čas pro sebe a on všechen ten čas věnuje kamarádům, což skoro vždy zahrnuje popíjení, kouření (atd..)... Jednou týdně teda chodí sportovat.

Podle mě by měl člověk vyhledávat partnera i podle svého životního stylu. Pokud je někdo nekuřák, opravdu jej upřímně obdivuji, jestliže má partnera kuřáka a nevadí mu nejen to, že cigaretama smrdí ten dotyčný, ale i vlastně prostředí, ve kterém společně fungují (lepší variantou je, když kuřák chodí aspoň na ten balkón). Pár takových párů znám a opravdu mě to překvapuje. Já kdysi kouřila, můj nynější partner taktéž, ale postupem času přešel čistě jen na elektronickou cigaretu, která nijak nesmrdí, ba naopak a i mě na tuto formu kouření přeorientoval. Od té doby nemůžu smrad cigaret vystát, stačí mi být chvíli v zakouřeném prostředí a cítím ten smrad ze svých vlasů, oblečení, jsem z toho úplně na nervy a o to víc, když jsem teď těhotná, to jsem vyloženě nepříčetná, když se poblíž mě vyskytuje cigaretový smrad (nejlepší je, když nějaký kre*én v baráku na společných stoupačkách kouří na záchodě a nám to pak smrdí na záchodě taky, to bych vraždila )
Chápu, že ti to vadí, ale myslím, že pokud on sám nechce, asi s tím nic bohužel nenaděláš, bylo by hezké, kdyby přestal kouřit jen kvůli tobě, ale myslím si, že málokdo je toho schopen... Navíc když píšeš, že ty máš ráda zdravý životní styl, zatím co přítel je spíše party typ, co rád pije, kouří a jí nezdravé jídlo, asi bych popřemýšlela nad tím, jestli nenajít někoho, s kým budu mít ten životní přístup společný. Ono by ti to hodně usnadnilo i to společné vaření, prostě uvaříš to, co máte rádi oba a nebudeš muset přemýšlet, jak to udělat, když ty máš ráda zdravé jídlo a přítel naopak

Taky jsem zarytá nekuřačka a smrdí mi to. Jednou jsem s kuřákem chodila....ale on to uměl udělat tak, že jsem to z něj necítila, ani při líbání. Prostě si dal pozor a ty zuby si umyl. Je fakt, že jsme spolu jen chodili a nebydleli, takže měl na to vždy dost času. Ono záleží, jak velký kuřák je a jestli by byl případně ochotný to alespoň omezit. V bytě se domluvit, že prostě doma se nekouří. Moje mamka je kuřačka, a když jsme spolu bydlely, vyhodila jsem ji nemilosrdně na balkon Doma se nikdy nekouřilo, vadilo mi to ohledně mého zdraví. Argumentovala jsem vždy tím, že mě doma nebude nikdo ohrožovat na zdraví (i pasivní kouření sebou totiž nese dost zdravotních rizik a pasivní kuřáci ne výjimečně umírají na leukemii). Takže já bych rozhodně nastolila režim, se svým zdravím si dělej, co chceš, ale moje ohrožovat nebudeš. A taky trvej na tom, aby si prostě myl častěji zuby, převlékal se apod....Jinak si myslím, že se ti zhnusí tak, že ho stejně časem opustíš....

Dle nadpisu jsem myslela, že ti vadí samotné cigarety - tedy kouř a smrad. Což bych pochopila, hodně nekuřáků má problémy ustát partnerovo kouření, ale často se to dá vyřešit kompromisy ( nekouřit v bytě, alespoň zkusit částečně nahradit elektronickou, po návratu z pařby vyvěsit hadry na balkon a umýt vlasy, atd. ) .
Ale tak nějak mezi řádky to spíš vypadá, že ti vadí, že se ti nedaří předělat partnera na životní styl, který sis vybrala ty. Proč přítel kouří marihuanu "na tajno" ? Vždyť nejsi jeho máma A to, že nechce jíst to, co jíš ty ... no, pokud máš nějaké intolerance, jak píšeš, tak samozřejmě chápu ( a on jistě taky ) , že tvůj jídelníček bude vypadat nestandartně. A taky by se mi ne vždy chtělo vařit nadvakrát. Ale vyžadovat po příteli, aby jedl "zdravě", když k tomu sám nemá sklony, je nesmysl. Stejný, jako nutit jej přestat kouřit. Obojí půjde, až bude chtít on sám.
Zmiňuješ nějaké blokace, že jste vůči sobě zablokovaní. Teď to neber osobně, ale já se pokaždé takhle "bloknu", když mi někdo vnucuje svůj styl - vegetariánství, veganství, nepít mléko, nepít kafe (!), atd. Ať si každý jí a pije co chce, ale tihle zdravě orientovaní lidi mají docela často potřebu předělávat obyčejné smrtelníky na jakési "vyšší cíle" a to nedělá dobrotu. Tak jestli se u vás neschyluje k něčemu podobnému. Máte funční vztah s respektem osobní svobody, to je dobře - ať si každý tráví volno po svém .
O čemže bude ten blog ?

Tak nevraždi a jdi o patro nebo dvě níž slušně vysvětlit, že máte plný byt kouře. Jeho to nejspíš nenapadne, pokud se ty neozveš - zvlášť pokud to nevadilo třeba těm, co tam bydleli před váma. Pokud ti to tedy nedělá na revanš za nějaké jiné sousedské libůstky, jak už to tak bývá v bytovkách

Kolik je příteli?

Nesnaž se partnera předělat. Nikdy se ti to nepovede a on z toho bude akorát otrávený. Možná to bude chtít změnit časem sám, ale násilím a připomínkami to bude dělat ještě víc. Spíš bych zkusila nějaké kompromisy. Buď to chce toleranci a nebo výměnu partnera, protože přeci jen je to jednodušší, když partner sdílí, alespoň nějaké zásadní věci na kterých nám záleží s námi, ale zároveň každý jsme jinak vychovaný, jinak přemýšlíme a nemůžeme být stejní a naladění na stejnou vlnu a ještě ve stejný čas

Já jsem kouřila 8 let (krabička denně, pak jsem to zkrouhla na 5 denně) a marně jsem přestávala několik let. Teď nekouřím 5 měsíců a nechybí mi to. Bohužel vím, že pokud nechce dotyčný sám, tak nepřestane kouřit. Řeči typu: ničíš si zdraví, leze to do peněz, nesluší ti to, smrdíš... jsem ignorovala, Kvůli nikomu bych snad asi kouřit nepřestala. Pomohl mi až současný přítel (ex pálil jednu za druhou), kterej taky přestal (ale ten kouřil jen občas a spíš tak ze zvyku se mnou) a společně jsme se na začátku podporovali.
Spíš bych poradila pár věcí. Zkus mu domluvit alespoň v tom, aby nekouřil doma. Přece mu taky záleží na tvým zdraví, ne? Takže to by měl akceptovat, Ono se mu dneska v hezkým počasí bude venku kouřit pěkně, ale chodit na cígo v -10 už žádnej med není. Pak se ho snaž odpoutat od těch hospod. K pivku nutně patří cigárko, že jo. Místo toho se spolu věnujte nějaký smysluplný činnosti nebo sportu, Při sportu si totiž uvědomí, jak mizerný má plíce.
Ale jinak mě nic nenapadá. Nějakej mentoring o tom, jak je to nezdravý, spíš v kuřákovi vzbuzuje na cigáro ještě větší chuť.

Tak nějak souhlasím s tím, že prostě předělávat někoho , aby " žil tvůj styl života podle tvých představ a zásad " není moc dobré a k ničemu to nepovede pokud ten dotyčný sám nebude chtít .
Já dříve taky kouřila ,kouření je hnus , ale k tomu si každý musí dojít sám. Někomu to trvá rok jinému 10 let a někdo k tomu nedojde nikdy. Pokud jim to chutná tak budiž je to jejich volba a zrovna tak tvoje volba je ta, jestli to budeš tolerovat nebo to utneš a najdeš takového , který se více přibližuje tvému ideálu.Osobně si , ale myslím, že pokud si ti dva rozumí je úplně jedno kolik má který neřestí..

No, je vidět jak je zdravý životní styl citlivé téma. Já nečekám, že bude jíst jen listí, jak by to asi nazvala velká část z vás. Ale zdraví patří mezi základní lidské hodnoty a prostě je pro mě důležité. A je pro mě důležité, aby bylo důležité i pro partnera se kterým budu vychovávat své děti, protože děti dělají to, co vidí u rodičů. Pokud jen randíme, je mi to relativně fuk. Asi mi víc jde o způsob uvažování, že mu jeho zdraví je jedno. A já nejsem ochotná prožívat s nim rakovinu, protože je prostě čuně.

Proč jsem svůj zdravý životní styl zmínila je, že uznávám, že to nevidím očima jako většina lidí a proto se vás ptám. A pak jsem zmínila o jídle, protože by to byla hezká společná záliba. A byla bych ráda, kdyby si se mnou někdy dal ovocný salát, ale pak ho klidně vytáhnu na brunch, kde se servírují vajíčka a klobásy.

Proč ta marihuana, protože bylo několikaleté období, kdy hulil tak, že ztratil zájem o veškeré dění, včetně mě.. A když to dojde na tuhle hranu, kdy je člověk připravenej vztah opustit, najednou chce všechno nebo nic. Byly tam i další experimenty, asi proto mě děsí všechny závislosti a možná i proto jsem tak vyhraněná..

V minulosti se mu povedlo propít do komatu a v létě mi na společných akcích dělal ostudu, protože se opil. (a pak za mnou chodili dost překvapení kamarádi...) Mně nevadí, když si zajde na pivo, dá sklečničku vína, pár koktejlů.. Ale když si lehne do postele a vzbudí mě závanem z pusy, zdá se mi to prostě moc..

Já nečekám, že ho změním. Resp. rozhodně ne tím, že mu řeknu. A rozhodně série mých přednášek není to, co bych chtěla absolvovat. )

Vím, že to je opustit, nebo se soustředit na to dobré ve vztahu a že můžu mít jasné hranice jak se chová ke mně, ale nikoliv sám k sobě. Ptám se hlavně na to, co byste zvolili vy.. A samozřejmě to, co vás motivovalo přestat kouřit taky moc ráda čtu, ale to neznamená, že mu zítra půjdu koupit elektronickou cigaretu, protože vím, že by to nemělo smysl.

Reaguji na VeronikaEma:
Děkuju, zkusím ten sport. A přemluvit ho at si pořídíme větší bydlení, kde budeme mít dostatek prostoru a nebude potřeba si vzájemně dopřávat prostor lítáním po venku.

Tohle je u nás na domovních schůzích časté téma, takže dotyčný si je toho dost dobře vědom, ale má to na háku... stejně, jako další soused má na háku, že máme z jeho plivání zflustané balkonové okna, další zas, že by neměl dělat kravál a buzerovat tím kraválem ostatní... my máme bohužel v baráku sebranku jak stehno. Buď alkoholici, nebo čerstvě vyrostlí parchanti, co mají všechno "na párku"... Mám pocit, že jsme ti nejslušnější tady ale to už je OT

Reaguji na Nekuřačka:

No, tak já bych se na to asi vykašlala, upřímně. Jste každý úplně jiný. On asi ze dne na den nepřestane kouřit, hulit a pít a tobě to asi ze dne na den nepřestane vadit asi bych to zbytečně nelámala přes koleno a opravdu našla někoho, kdo to bude mít v životě nastavené aspoň podobně, jako já. Ale to samozřejmě záleží na tobě, jak moc jsi ochotná mu tolerovat.

Reaguji na petulajz:
Teda, to je mazec ten barák.. Začínám chápat, proč někteří lidi preferují pronájem. Když to se sousedy nejde, je podstatně jednodušší se přesunout. My teda máme osazenstvo v domě taky docela veselý.. (což je pro mě nezvyk, dokud jsem bydlela u rodičů, o sousedech jsme ani nevěděli..)

Reaguji na Nekuřačka:

No ani nemluv, já tady fakt blázním chce to obrnit se trpělivostí, některé zvuky, nenadálé rány (které fakt nechápu, kde se berou, co ti lidi proboha dělají!?) už jsem se naučila přecházet, ale ze začátku jsem úplně šílela a zuřila, co to tady bydlí za idioty ono se samozřejmě stává, že v baráku je jeden, dva problémoví sousedi, ale u nás je jich jaksi víc jednu dobu nám po nocích vyzváněl vchodový zvonek, protože jeden alkoholik asi nedokázal po kapsách najít klíče od vchodu a automaticky zvonil na nás, pak se ani neozýval, jindy se nám pro změnu vysloveně dobýval do bytu, strkal klíč do zámku a nadával, že to nejde, případně do těch dveří bušil, no vážně velká sranda když jsem bydlela s našima, měli jsme sousedy fakt zlaté, člověk žil v klidu a bez nervů...