Maskování liposukce

Reaguji na angelgirl13:

Partnerovi bych to řekla. protože jedna věc je kompresivní prádlo a druhá věc jsou modřiny, bolestivost atd. Navíc to není ni, za co by ses před ním měla stydět, já bych se svěřila.

A zajít za učitelkou s tím, že půjdu na liposukci mi naopak přijde férové, než se potom nějak vymlouvat. Nebo si alespoň vymysli nějaký jiný zákrok, třeba kýlu, aby jsi nemusela cvičit. ono by ti to totiž ani nešlo.

Sama jsem měla týden po zvětšení prsou, když jsem potkala nového přítele a taky jsem se přiznala, i když jsem se hrozně styděla. On mě překvapil tím, že sám přiznal menší liposukci, prostě úplně ok.

Áhoj, taky jsem byla na liposukci a rozumím ti, že nechceš, aby to okolí vědělo. Nebudu Ti tady kázat, zda je lipka pro tebe vhodná vzhledem k věku, to sis předpokládám probrala s rodiči a s lékařem. Jinak, jak píšeš, mi to připadá docela realizovatelné.
Kompresu si ve třídě nevšimnou, když budeš mít volné oblečení tak, aby se ti nevyhrnulo (hlavně kolem pasu).
Tělocvik - jakou máš obvodní doktorku? Nemohla by ses dohodnout s ní, že by ti napsala nějakou omluvu bez specifikace důvodu?
Největší oříšek bude samozřejmě před partnerem... připrav se na to, že tak tři až pět týdnů budeš méně hybná, fakt musíš mít ten kompres a bez něj to není moc příjemné, taky budeš mít jizvičky. Partnerovi to asi budeš muset říct. Ale řekla bych mu to až potom a podala bych to věcně, prostě oznámení bez zbytečného vysvětlování důvodů, aby ses nezamotala do sebeshazujících řečí - chlapy nebere, když se sebou není ženská spokojená. Když se bude ptát na důvod, tak prostě řekni: "Ne, není to, že bych se sebou nebyla spokojená, ale takhle je to prostě lepší."

Tak liposukce by měla být poznat, ne? Jinak by to byla škoda peněz Nechceš si to ještě rozmyslet?

Reaguji na Natalya: No, já spíš tak nějak doufám, že si budou všichni myslet, že jsem prostě zhubla... Trápěj mě boky, jednu dobu jsem se pořád motala v různých dietách, ale i když jsem vážila o 5 kilo míň, tak boky byly pořád na svém místě a zmizely mi tak maximálně prsa. Samozřejmě, že o tom pořád uvažuju, říkam si, co všechno bych si mohla koupit za ty peníze, co jsem si ušetřila na lipku, navíc se opravdu hrozně bojim přítelovy reakce, hrozně nerada před ním přiznávám, že jsme s něčím na sobě nespokojená, protože mám strach, že si toho pak bude mnohem víc všímat,

A v kolika letech si byla, jestli se můžu zeptat? a jak to přijalo tvé okolí?

Já bych se bála, že se to dozví a zjistí, že jsi mu to neřekla. To, jestli máš větší boky, může být jen tvůj subjektivní dojem, a přece nevíš, třeba se zrovna tvému příteli moc líbí, většinou jsou boky sexy A přece chodí s tebou, takovou, jaká seš. Nechci moralizovat, ale fakt si to ještě rozmysli

to si taky říkám....právě to co na sobě nesnášíme se může jiným moc líbit... Třeba já jsem taky byla celou pubertu nešťastná ze svých malinkých prsou...a můj přítel mi stále říká jak se mu hrozně líbí, že se s nimi rád mazlí a že ho přímo fascinují...já to sice nechápu, ale pokud to tak vidí tím líp takže opravdu nad tím ještě uvažuj jestli je to nutné...třeba to tak hrozně vidíš jen ty

Jestli si tvůj přítel potom bude více všímat tvých nedostatků-toho bych se moc nebála.
Chlapi ženské tělo vnímají jinak, jak psaly holky, tvé proporce se mu určitě líbí a má tě rád takovou jaká jsi.
Spíš bych se bála jeho reakce v tom smylu, co si bude myslet o tom, že jsi mu to neřekla.

Možná se mu to bojíš říct proto, že ty už ses rozhodla a nechceš, aby ti to vymlouval, ať by jeho důvody byly jakékoliv. To vztahu určitě neprospěje.

Jinak všichni dobře víme, že krátkodobou dietou boky nikdo nezhubnul, chce to sportovat, změnit stravování atd. navíc v tomto věku je běžné, že se žena trochu zaoblí, nabere tvary a časem se to srovná.

no, já sportuju celý život, hodně běhám, chodím na aerobiky, tancování apod. minimálně čtyřikrát týdně pohyb mám a boky mám snad od svých 13 let. a nemyslím boky, ale takové ty bůčky u pasu a o pochybuju, že se někomu líbí.

no, jemu se líbí hlavně moje prsa, ostatní mu je tak nějak jedno, mě jde hlavně o můj pocit, mrí mě, že si nemůžu obléct elastické triko aniž by mě tam ty bůčky byly vidět taky si říkám, jestli na to ještě nejsem mladá, ale když jsem četla tady náory holek na lipku, tak hodně jich psalo, že jenom litují, že nešly dřív.

angelgirl13
Ahoj, úplně vím, jak se cítíš, já mám liposukci za sebou a můžu říct, že to byla nejlepší věc, jakou jsem mohla udělat, teď ničeho nelituju. Jsem 3 a půl měsíce po liposukci, nebyla jsem tlustá, ale přesně jsem měla boky, ale byla jsem na bokách i vnějších stehnech.
Ale po pravdě před tím přítelem to asi neututláš, jestli se teda budete vídat. Jedině to zařídit tak, abyste se neviděli tak minimálně 4 týdny, což se asi nebude líbit ani tobě. Ale ty modřiny se drží opravdu dlouho a není to nic hezkého. Taky musíš počítat s tím, že jeden týden budeš jen ležet a další nebudeš moc skoro ani chodit, natož si sedat do lavice.
Spíš si rozmysli, kdy chceš jít, jestli to nehoří, tak ti doporučuji až po maturitě, tak jsem to udělala já . Kdyby si měla nějaké otázky, tak klidně napiš do zpráv. Pa

Přemlouvat tě, ať na takový zákrok ( je to regulérní operace, nikoliv ,, drobný zákrok,, )zbytečně nechodíš nemá význam...

Ale příteli bych to rozhodně řekla - a upřímně, s takovým přístupem ti nebudou vztahy moc fungovat...Přetvařovat se v takovéhle věci před partnerem je prostě hloupé, má být tvůj milenec, kamarád a jedna z nejbližších osob...Ke komu jinému by jsme už měli být upřímní, když to nedokážeme s partnerem ? Normálně mu to řekni a a´t se mu to líbí nebo ne..Normální partner tě bude podporovat - řekne třeba, že je to dle něj zbytečné, ale nebude tě soudit a posuzovat jak píšeš...

Možná by jsi se měla snažit nejprve nějak načerpat sebevědomí, které ti evidentně chybí...A teprve pak uvažovat nad tak radikálníma zásahama...

Přeju úspěšnou a co nejméně bolestnou operaci...

Já jsem byla poprvé v 23 letech (břicho) a teď podruhé po deseti letech po dětech (taky boky a trošku dobrat břicho). Poprvé to věděli jenom moji rodiče, tenkrát jsem zrovna s nikým nechodila. Své nejlepší kamarádce jsem to řekla až teď po deseti letech. Prostě mi nebylo příjemné, aby okolí vědělo, že jsem se ohledně mého těla necítila dobře. No a rodiče to vzali tak, jak to je, nepamatuju si, že by mně nějak zvlášt přemlouvali. Byla jsem už dospělá. Okolí si nevšimlo, byly prázdniny, pár dní jsem pobyla doma, pak jsem nosila volnější věci a poté tradáááá jsem se ve škole zjevila prostě štíhlejší po prázdninách.
Teď podruhé to věděl manžel, rodiče a moje kamarádka. Nikdo jiný. S manželem jsem se o tom párkrát bavila způsobem, že prostě je to malá drobnost, která mi trochu vadí (ve skutečnosti to bylo víc než trochu) a že když to bude pryč, budu mít radost. Pak mně podpořil, což bylo milé a výsledek i pochválil.
Já tedy jakékoliv úpravy na těla beru jako čistě osobní věc. Nikdy bych nešla na plastiku, kdyby mi to někdo vnucoval. A naopak pokud se já, po zvážení všeho rozhodnu, že chci jít, pak si do toho nenechám nikoho mluvit a řeknu to jen tomu, komu chci. A třeba i nikomu, pokud se mi nebude chtít (a pokud to bude prakticky možné - což je věc druhá).
Samozřejmě, že zřejmě to svému příteli asi budeš muset říct, protože prostě nezamaskuješ, že s tebou něco je. Ale fakt bych to podala věcně, ne, že je mi to trapné přiznat, že jsem se kvůli toho cítila špatně atd.