35+ bez partnera, bez dětí...

Miinka
A víš jistě, že je to jejich- šťastná- volba?

Ano, vím to naprosto jistě. Ta první je moje velmi dobrá kamarádka a už na střední škole si plánovala život bez dětí a podle toho i kariéru, vše jí vyšlo až na manžela. Vdávala se v 25 s tím, že děti mít nebudou, rozvod byl v jejích 34 kvůli manželově slabosti pro alkohol.
Ta druhá je moje prateta, s manželem se brali rozhodnuti, že děti nechtějí a nemají je (myslím, že já jako dítě jsme je v tom rozhodnutí ještě utvrdila
Ta třetí je moje kolegyně, s manželem to nejdřív odkládali a pak si řekli, že když děti nechtějí, bude lepší je nemít, než mít děti z rozumu.

Tak za prvé si myslím, že v 35 ještě není zdaleka pozdě. Pro ty, které po mimču touží. Medicína a vše je již na takové úrovni, že zdravá žena ještě nějaký ten rok na rozmyšlení má. No a taková, která má problémy, může mít ty problémy i ve dvaceti. Samozřejmě, je tu biologické hledisko atd. atd. ale lepší, než mít dítě "jen protože se to má" a pak na ně být naštvaná, že mi zkazilo život, je počkat si a pak mít skutečně chtěného potomka. Nebo nemít .

Osobně naprosto chápu ženy, které nechtějí děti, já se ještě nerozhodla, naštěstí to ještě tak nehoří, ale mám ve svém okolí ženy, které děti mají a jsou jim vším, pak taky ty, které děti mají, ale zas až tak moc je neřeší a pak další, které děti nechtěly a nemají.. Že by byly nějak nešťastné, to se říct nedá, spíš mají o dost jednodušší život, z mého pohledu.

Já sama to vidím třeba na dovolené, s manželem si děláme co chceme, lítáme z místa na místo, vstáváme kdy nám libo, jíme, jak nás napadne, výletujeme, kdy a jak se nám to líbí. Když vidíme páry, které s často uštvaným výrazem tráví svůj veškerý čas střídavě na prolízačkách a u dětského bazénku, vstávají časně, neboť dětičky tak prostě vstávají, neponocují, protože pokládci tak dlouho nevydrží..tak nám děti naprosto nechybí. Spíš naopak.. A to je věc čistě individuální

Ale to je jen část. Ti chudáci se hřejí v paprscích lásky a večer dostávají sladkou pusu, ničím nenahraditelnou. A mají parťáky pro život- nejbližší. Nevím, čím jiným toto nahradit. Plus výhled do budoucna, byž iluzorní, že člověk aspoň trochu přetrvá...
Pro mne tedy život nejsou výlety a dovolené, byť jsem vášnivá turistka.
M.

Maria
souhlas....krásně napsáno

Pro mne také ne.

Jak říkám, každý to má jinak. Jen když se setkávám s případy týraných či zanedbávaných dětí (v rodině mám lidi z oboru), dovolím s tvrdit, že mateřství rozhodně není pro všechny a opravdu každý by měl velmi uvažovat, zda dítě chce či raději ne. Nějaké řeči o údělu ženy atd. mi připadají přinejmenším zastaralé. Zvláště pak v tomto kontextu.

Řekla bych, že se nám diskuze stáčí poněkud jinam, než měla autorka v plánu. Jasně, že maminy si budou bránit to své maminkovství, svobodné holky svoji svobodu, každopádně chtěla bych podpořit zakladatelku a říct jí, že má ještě čas. Ať neblázní. Jedna z mých blízkých kamarádek si právě v 35 našla super přítele, jsou spolu už přes dva roky a je to čím dál lepší. Ale děti nechce...

Maria
No já jsem OSVČ, takže mám vlastně dovolenou pořád ...

Já tvrdím, že lidská duše JE zastaralá. A nemění se v horizontu staletí, ba tisíciletí.
M.

Lidská duše je zastaralá, ale co mi odpovíš na kontext? Nebo chceš snad tvrdit, že je dobře, že matky, které své děti týrají a zanedbávají, měly děti? Bože, bože..

Víš, myslím, že to není tak jednoduché...je to z jiného soudku. Jinak je možné týrat i milovat najednou / to dělám já se svým manželem/. Opravdu nevím, jak zabránit v početí budoucí tyrance...
Nevím, jak udělat, aby se nenarodil Hitler...

Maria
Ahoj, máš plnou schránku ....

to Jersika: "á sama to vidím třeba na dovolené, s manželem si děláme co chceme, lítáme z místa na místo, vstáváme kdy nám libo, jíme, jak nás napadne, výletujeme, kdy a jak se nám to líbí. Když vidíme páry, které s často uštvaným výrazem tráví svůj veškerý čas střídavě na prolízačkách a u dětského bazénku, vstávají časně, neboť dětičky tak prostě vstávají, neponocují, protože pokládci tak dlouho nevydrží..tak nám děti naprosto nechybí. Spíš naopak.. A to je věc čistě individuální.."

No, to vše je relativní - děti nejsou záležitost porodu, ale člověk se jim věnuje nejméně dvacet let. Výchova dětí je běh na dlouhou trať a je dobré začít běžet včas.
Teď, když jste plní síly, máte volno ještě vlastně nad plán, protože příroda nic takového nezamýšlela (člověk měl vždy děti v mládí, dokud byl zdráv a silný). Ale to nebude vždy a pak, až tobě bude přes čtyřicet a třebas se rozhodneš ještě to dítě tedy mít, tak to možná nepůjde a kdyby jo, tak budeš kolem toho dětského hřiště pobíhat dvojnásobně uštvaná, páč ti bude asi jednou tolik, co těm ustaraným rodičům, které popisuješ.
A po padesátce, to už nic nevyřešíš, zůstanete sami, rodiče umřou a nakonec budete mít jen známé či sourozence. A můžeš tu být do osmdesáti a to bude nekonečné.
Já nemám děti jen proto, abych měla někoho, kdo by se o mne postaral. Jistě v to doufám, ale co člověk může vědět či plánovat. Děti se se mnou mohou rozejít a nemusíme se vídat, to by bylo trpké, ale taky se to může stát. I přesto budu vždy štastná, protože ta krásná mladá léta s mými dětmi mi nikdo nevezme a taky neumřu bez pokračování a o to lidskému rodu jde, ne?

Podívejte se, děvčata, já vám to tady píšu ne proto, abych vás popudila nebo nějak znejistěla, ale jen jako upozornění na realitu, kterou možná v mládí nevidíte a mohly byste tak udělat nějakou, pro vás nevratnou, chybu. Já sama jsem si tím prošla, jinak bych vám tu nepsala.
Každá se může svobodně rozhodnout a pokud si myslí, že má dost času, tak prosím. čas je relativní pojem a věřím, že se každé z vás podaří ho dobře naplnit tím, co jste v životě chtěly. Jen upozorňuji, že mateřství, o kterém třebas uvažujete jen teoreticky, dnes, může být pro mnohé kolem čtyřicítky palčivým problémem, který se už nemusí podařit vyřešit a s tím se ženy velice těžko vyrovnávají. Takže tak.

Tak z té představy mi běhá mráz po zádech. A při sexu zavřít oči a myslet na Anglii,ne?
Ta doba už je naštěstí pryč.