Jak mám získat zpět chuť do života?

A na tom učňáku tě to baví? Je to obor, který chceš dělat? Ono je to i tou pitomou zimou, chvíli vydrž, až bude sluničko, vše se bude zdát lepší. Z čeho máš pocit prázdnoty? Nejsou kamarádky ani žádnej kluk?

pokud jsi na učňáku kterej tě třeba nebaví, tak se nedivím. navíc ono teď je období že přichází tzv. JARNÍ DEPKA, jde to na hodně ženských i na mě, ale chtělo by to najít si nějakou činnost která tě bude bavit a budeš šťastná. hlavně mít kolem sebe kamarády a rodinu která ti bude na blízku.

v 17 letech je to teda brzo myslet na konec života.

víš já to měla v 15, ale díky tomu že jsem ztratila otce a nevlastního otce během půl roku, to jsou věci který ti pak ukončí chuť do života, takže se vzchop a uklidni mysl a zkus myslet na pozitivní věci

Já jsem po základce chtěla jít původně na kosmetičku, protože je to obor, který mě odjakživa zajímá. Ale protože nikde v okolí taková škola nebyla, nakonec jsem zvolila hotelovku. Ta hotelovka mě bavila hodně mně taky naučila, co se chování týče, naučila sem se být zoodpovědnější a celkově se mi život zlepšil...byla jsem šťastná. Tento rok bych končila druhák, jenže mojí babičce se nelíbila praxe, kterou jsme měli. Ta probíhala tak, že jsme se chodili zapisovat na různé "akce", které se konali většinou o víkendu v noci a odvoz jsme si měli zajistit sami. Na "akce" mně vozila vždy babička, jelikož nikdo jiný z rodiny mě odvážet nemohl. Babičce se nelíbilo to, že nás nechávali pracovat i přes 12 hodin (maximum bylo 17 hodin v kuse i přes noc) a tak se ozvala. Zavolala bez mého vědomí do školy a vyhrožovala ředitelce, že udá školu na ministerstvo apod. Od té doby šlo všechno z kopce, připadala jsem si ve škole divně a uvažovala o přestupu.
Doma nemám vůbec podporu, žiju jen s mámou a sestrou (13 let). Nedá se říct, že by byly má rodina, protože mě odjakživa nenávidí....
Nakonec došlo k tomu, že jsem si měla vybrat, pokud chci přestupit mám si přes víkend najít náhradní školu. Chtěla jsem jít na kosmetičku, ale do druháku by mně před pololetím nikde nevzali. Nakonec mi ředitelka nabídla, že bych mohla jít na učňák na kadeřnici, kde má ona známého a že by mně přijal. Od mámy jsem dostala na výběr - buď půjdu na tu kadeřnici nebo ať si sbalím "sakypaky" a jdu si bydlet kam chci. Mimochodem učnák, kam dojíždím na intr, je 70 km daleko od místa, kde bydlím.
Kadeřnicí jsem nikdy být nechtěla. Nikdy jsem ani neměla extra vztah k vlasům. Člověk si řekne vždyť kadeřnice a kosmetička je skoro to samé jenže já pro kadeřnici nemám ani předpoklady. Na praxi si připadám jako nemehlo, mistrová na mně neustále křičí, jak mi to nejde, navíc musím dohnat to, co jsem zameškala. Nedokážu si představit, že bych dělala jednou kadeřnici. Navíc mě drásá to, že jsem tam tak trochu z donucení a hlavně když už bych chtěla jít na kadeřnici v žádném případě bych nezvolila tuto školu. Se známkami problém nemám, spíš ta praxe mně trápí. Každý si řekne, jak to musí být hezké pracovat jako kadeřnice...asi ano, ale ne pro mně...Nikdy by mě nenapadlo, být kadeřnicí . Přesto jsem doufala, že mě to nějak chytne,ale zatím nechytlo. Pořád jsem duší na hotelovce mezi svými bývalými spolužáky.

Často mi to říká máma. Sice neberu to, co mi říká, příliš vážně, ale v tomhle má asi pravdu...momentálně se doma na doporučení psycholožky psychicky zootavuju a do školy nechodím. V jiném fóru jsem psala o problému, který mám s mojí mámou a byl to jeden z důvodů, proč jsem šla k psycholožce. Řekla mi, že jsem psychicky na dně, hlavně proto, že mě trápí vztah mezi mnou a mámou a že by bylo dobré se nejprve dát do kupy
Ono je to u nás doma takové složitější...tedy celkově rodinné vztahy v příbuzenstvu jsou složité. To se nedá ani popsat ani vylíčit, abyste pochopili. Ani psycholožka si se mnou nevěděla rady, když jsem se jí se vším svěřila...

malinqa
Zlatko, když jsi chodila na hotelovku, tak bys přece mohla přestoupit i na jakoukoli jinou střední školu, než na učňák, ne? Sama píšeš, že se známkami problém nemáš...Pokud ti doma vyhrožují stylem, buď půjdeš na kadeřnici, nebo si sbal sakypaky...tak smůla...do 18 nebo dokonce do doby, kdy jsi studentem, tě rodiče mají povinnost živit - aspoň si to teda myslím, už jsme to tu probírali v nějakém jiném tématu o osamostatnění se od rodičů....ale to by se na netu dalo zjistit...

...chápu, že máš pocit, že tě v životě nic netěší, ale musíš se sebrat, pokud chceš mít život jiný, než nalinkovaný a hlavně dle tvých představ, tak pro to ty sama musíš něco udělat, hmm?...

Jahu má pravdu, jsi jednička a musíš to dokázat nejen sama sobě, ale i ostatním!

malinqa

Poslyš, když chceš jít na kosmetičku, tak jistě umíš kreslit a vůbec máš šikovné ruce a také výtvarné cítění. Takže se určitě s vlasy naučíš pracovat, když zkusíš překonat ten odpor. A hned po vyučení si můžeš udělat nějaké kurzy na doplnění vzdělání.Heleď, když budeš umět i střihnout do vlasů nebo upravit účes, tak se ti zákazníci pohrnou. Udělej si takovýhle plán a hned půjde všechno líp. Rozhodně ale choď k té psycholožce, to víš, my nevíme nic dalšího. Je to jen další rada.

ija

Přesně!

malinqua

Představ si, že budeš umět stříhat vlasy, pečovat o pleť, líčit... Pak bys mohla dělat i vizážistku, stylistku, maskérku nebo něco podobného. Všimla jsem si, že teď to tak frčí. Celebrity to dost využívají, mají na všechno jednoho člověka, který se o ně stará.

ahoj me je taky 17 a zažívám úplne to samý, jedine kdy jsem opravdu štastná je ve škole a to s mými kamarády, jinak můj život nemá žádný smysl, stejne vím, že me nic hezkýho nepotká a bude to jen a jen horší ani se neteším na prázdniny , protože tady v týhle vesnici nikdo není a cejtím se dost sama, což me vede k depresi, taky nevím jak to zmenit, když vím, že to stejnak nepůjde. Promin, ale nevím jak ti pomoct

Zastávám názor, že jaké signály ze mě vycházejí, takové se ke mně budou i vracet. Když vše vidím "černě", dějí se mi "černé" věci, když vidím svět optimisticky, tak se mi najednou i líp daří, prostě dávám i přijímám pozitivní energii, tu negativní nepřijímám a vracím zpět. Funguje to.

ty jo to jsem nevedela o tech hormonech jé miminko a jak pak jsi to zvládala v 18?

jj přesne to ted taky zažívám to co jsi zažívala před miminkem. to je mi líto, že te lidi moc nepochopili, to já když jsem smutná, tak me taky nikdo nechápe a ani asi nepochopí... To máš pravdu s tím, JSME ORIGINÁL! jo no ono je to docela drahý ty vizážisti, V Jindřichově Hradci je to ještě nějak levný, ale třeba v Českých Budějovicích je to drahý, jak vidím, tak každá se chceme líbit

skarma007
malinqa

Neboj, čeká tě mnoho hezkého. Nesmíš házet flintu do žita, když jsi ještě ani nezačala bojovat. Udělej si plán, co chceš v životě dokázat a jdi si za tím. Brzy ti bude osmnáct. Můžeš se v něčem zdokonalovat, třeba se sama učit cizí jazyky, udělat si kurz pro průvodce a o prázdninách cestovat se skupinami. Poznáš lidi, svět, otrkáš se a nebudeš sedět smutně doma. Víš, všechno stojí člověka dost úsilí, ale pak to stojí za to. Chce to hlavně tah na bránu a nepolevit!! Přestaň smutnit a dej se do toho hned zítra!! Uvidíš, že všechno bude super!!

Všichni tady sice radité krásně, ale naprosto špatným způsobem.
Dám příklad. Vy už se snažíte vkládat okna na nepostavený mrakodrap. Základy takové budovy se staví třeba deset let, budova samotná třeba rok. Stejně tak je to s člověkem, pokud chce něco změnit, musí znovu pracovat se základy, né se snažit měnit špičku ledovce.

Takže, slečno, děláš si to sama tím, jak o svém životě přemýšlíš.
Tady si to všechno vytváříš ty.
Nauč se s tím žít, připusť si, že všechno co děláš, je špatně, buď za to šťastná a uvidíš, jak rychle se věci začnou měnit.
Proti ničem nebojuj, nebraň se. Teprve potom budeš spokojená.
No a potom všem můžeš začít dělat různé aktivity. Protože kdyby jsi s tím začla teď, naplní tě to maximálně na dva týdny, což je ztráta času, když se to stejně vrátí zpátky do starých kolejí.
Na škodu taky není navštívit kurzy sebevědomí.

Hubnout vůbec nemusíš a máš hezký oči!

kéž by jsi měla pravdu, no víš, i kdyby mi bylo 18, tak stejne nebudu moc cestovat, mamka mi to nedovolí bohužel ale ty ostatní rady jsou skvelé, musím s tím neco začít delat, děkuji