Zdrobněliny

já se vždycky musím smát, když píše jeden náš kamarád sms mému maželovi, začíná to Ahojky... a končí Čusiky...
Co mě ale překvapilo, že vám vadí ten "ajťák"... no pravda je, že zrovna český výraz to není, ale jak to teda říct jinak?

Je mi to neskutečně protivné, když se to takhle přehání. Ze slov jako je manža, kojeníčko, mejdánek, hačání na nočníčku apod. mám husí kůži i na zadku. U dospělých je to prostě hrůza a rve mi to uši.
U bavení s dětmi s tím problém nemám, samozřejmě na ně nešišlám, ale malému děcku neřeknu jez, ale řeknu mu papej, to samé pokud se povede hovínko, protože fakt nevidím důvod, proč říkat malému dítěti ho*no, exkrement, potřeba atd.
Ovšem když slyším některé ty matky mluvit stylem: "Šikovňoučká Mišička, jakýpak nám udělala pěkňoučký bobáneček, tak teď můžeme jít konečně hajinkat, broučínku", tak těm bych jednu liskla, aby se vzpamatovaly, to jsou teda podněty pro rozvoj mozku

taky jsem na to alergická, zejména na "zlatí (a právě to píšu a nějaká ženská to zrovna vyslovila v tv...šílený), no a taky lovískuju"...prostě hrůůůza, já z toho rostu

Všechny výše uvedené patvary jsou hrůza. Kromě vlásků mi krev pijou penízky.
Ale u syna zdrobněliny používám, učím ho slova, který zvládne vyslovit, ale nešišlám na něj. Používám slova jako hají a hačí, protože je po mě může opakovat a učí se mluvit, kočka je čiči (on říká kikí), kytka kytí, ale třeba auto je auto
Na mateřský weby občas chodím pro rady, ale striktně se vyhýbám tuleníčku, manžílkovi, mimískovi, mlíčku, prostě mam manžela, byla jsem těhotná a ne těhu a teď mám dítě, kterýho ale občas označím za chlapečka, synka nebo miminko. Takže některý věci kolem syna zdrobňuju, ale tak nějak normálně.
Co mě teda ukrutně točí, to je mateřský plurál. Párkrát mi to teda taky ujelo, např. v obchodě s dětskými potřebami, když jsem se dívala po odsávačce do nosu a prohlásila jsem: my jsme ještě rýmu neměli. Hned jsem se opravila: Teda já už jo, ale syn ještě ne

Mně to napsané nevadí... proti sluvům těhu, manža, gelík apod. jsem odolná (a většinou je použiju do diskuze taky)... ale běda jak to nějaký normálně vypadající člověk vypustí z úst Nechápu. Zmiňovaný ,,šajík a štůdl" a podobné věci mě iritují jak napsané, tak vyslovené... Ptám se: Může tohle používat někdo věkem 10+ ?

Tak na tomhle se tu směju už dost dlouho ,,Jéé, to je ale pěkný exkrement" Nebo ještě líp ,,Ty si udělal ale krásné ho.no" To je moc

Je to síla no...

Ale musím říct, že jsem čekala i názory lidí, co tyto patvary tak hojně používají a ti nikde Tak se nestyďte a ukažte se

Ježiš, tím trpím taky... horší je, že můj plurál není mateřskej, ale chovatelskej . Takže když někde píšu o svým psovi, kterej je teď můj jedinej velkej parťák (chodím na různý psí fóra atp.), tak to jede... Snažím se hlídat, ale kolikrát to fakt nejde.

Jeden můj spolužák z gymplu byl zdrobnělinama proslulej... psal tak i slohovky a celkově byl trochu ujetej, takže se vždycky celá třída nehezky bavila na jeho účet...

Nejvíc alergická jsem na slovo "rodinka".

já taky. Přijde mi to nějak slizký.

to by si taky zasloužilo téma a určitě by nezůstalo bez odezvy.

Zdrobněliny podle mě hlavně patří k malým dětem...
U dospělých pak už záleží na situaci ve, které se určitá zdrobnělina použije.Mě třeba zdrobnělina ve jménu nevadí,ale musí být použita jenom v oblasti rodiny a známých.Nemám ráda,když mě tak osloví někdo cizí (např. v práci,sousedka atd.....)-zní mě to tak nějak falešně.
Přiznám se že občas použiji zdrobnělinu ,myslím tím v přítomnosti dospělých..(jak jsem psala u dětí mi to příjde uplně normální-i když ani tam to až tak nepřeháním) i když si teď honem né a né vzpomenout co přesně za "slovíčka" to používám
Švagrová zdrobněliny dokonce používala ještě, když neměla děti!Dříve jsem si myslela,je je to výsada matek na mateřské a nebo babiček hlídající vnoučky a tak nějak to přenáší dál do společnosti,ale tím to nejspíš nebude,asi je to taková moda...

Holky já jsem asi z Marsu, ale tohle mě nějak úpně minulo.. teda vím, že takové novotvary -patvary existují, ale v životě jsem neslyšela, že by tak v mém okolí mluvil.. Měla jsem za to, že je to jazyk pubertálních dítek. To bych šla do kolen, slyšet takové hrůzy od dospělého člověka

Wendy, zmíněné byly mnou - a neměj strach, před tebou bych je v životě neřekla, opravdu jde jen o přítele a rodiče, ti už si zvykli - a rozhodně jde poznat, že to nemyslím vážně, narozdíl od dam na "maminkovských" fórech, případně třicítek, které hrdě prohlašují, "jak mocinky milují nakupováníčko". My třeba v rodině už pár let říkáme "filajová", protože holčička, kterou jsme často hlídali, nebyla schopna to slovo vyslovit správně - a opět, týká se to jen naší rodiny, takže pokud přijde za mamkou kamarádka ve fialovém tričku, řekne při komplimentu to slovo správně

A pokud bys to pořád pokládala za divné, dorazím tě tím, že se ptáme sebe navzájem třeba "Tě ťaj?" (=Chceš čaj?) podle jednoho starého vtipu...

Tak mně nejvíc vytáčí, když někdo zdrobňuje moje jméno. Nejsem už přece žádné mimino aby mi někdo říkal Marcelko. A když k tomu ještě někdo přidá zlati nebo zlatíčko tak mám chuť vraždit. Jinak když mi kamarád napíše do SMS Ahojky nebo čusik tak mu naplno řeknu, že pubertu mám zdárně za sebou a on by s tou svou už taky mohl začít něco děla(vždycky se pak urazí)t. Prostě jak už tady někdo naspal,čeština je krásná řeč a nevím proč se ji někdo snaží takhle zdegenerovat. Je to prostě hnus velebnosti.

Reaguji na Red_fire: Neboj, strach nemám. Jak si to vysvětlila tak to beru a přinávám se, že občas něco podobného taky použiju... Ale opravdu jen když vím, že všichni co to můžou slyšet to pochopí a nebudou mě považovat za blázna
A chci slyšet ten vtip ,,Tě ťaj?" Prosíím