Bulimie a její následky na zdraví

asi tady není nikdo doktor nebo odborník na bulímii, ale chtěla bych ještě vědět, zda je možný že když si po každym zvracení vyčistim zuby(myslim si že tim přebiju sílu žaludečních šťáv v puse) a potom si dám sklenici mléka, abych měla vápník a hlavně si(asi naivně) myslim, že mi to pomůže sklidnit krk a vrátit ty žaludeční šťávy zpátky...něco jako gaviskon při pálení žáhy?

já nevim, nemůžu si pomoct ale asi mi rady moc nepomůžou..prostě sem paličatá jako mezek bohužel a všecko si musím projít a zkusit sama...sem spíš ráda, když se tu můžu na něco ohledně bulímie zeptat a svěřit se někomu, kdo mě pochopí a ví o co jde...nejde si o tom popovídat jen tak s někym, protože každej by se potom na člověka díval úplně jinak...sem ráda že existuje něco jako tyhle stránky, kde se dá téma bulímie rozebírat, svěřit se a zeptat, dávat rady a další přijímat..

NEEEEEEEEEE!! Neboj, ono ti to dojde časem... když je člověk blbej, tak mu nepomůže nic... jen ten čas.

nečisti si zuby kartáčkem, spolu s kyselinami si poškodíš sklovinu. Jen vyplachuj. Mluvím z vlastní zkušenosti. Stejně Ti budou všechny rady na ***, jestli s tím včas nepřestaneš. Ach jo, takhle jsem ztratila 15 let života, z toho 10 jsem zkoušela přestat. Už 2 roky v poho. Ty léta nemají jen fyzické následky, ale zamezí ti ta nemoc v udržování vztahů, budeš hůř pracovat, studovat - ta léta jsou ztracená co se týče celkového vývoje osobnosti... Ale co, když musíš, tak musíš!!

Ahojky! Také jsem bojovala a stále bojuji s bulimií..Jediné co na to můžu poradit je - léčení..Byla jsem cca 4 měsíce na I.P. Pavlova ( Praha). A moc mi to tam pomohlo! Sestřičky tam jsou hrozně hodné, není to nic takového jako v Motole, kde nutí jíst do jídla, tam platí pravidlo - když se nechceš vyléčit tak běž..Je tam dlouhá čekací doma a většina holek tam chce opravdu být zdravá takže se snaží..Ale já osobně jsem s tím bojovala 5 let a ani dneska nemůžu říct, že jsem 100% vyléčená. Jak tady píše spoustu holek, tím zvracením si kompenzujeme problémy..Já když mám stres v práci nebo s přítelem problémy, vždycky se přejím - pak příjdou výčitky, že jsem tlustý prase - a odcházím na wc..Nebo když si zkouším nové kalhoty a jsou mi malé!! To si pak příjdu hnusná, tlustá a jsem schopna nic nejíst pár dní...Holky, hlavně NIKDY nezačínejte s projímadlama! Já jsem je užívala dost dlouho - ano, je po nich krásně ploché břicho...ale zhuntujete si zažívání..Já ho mám v ***... Nemluvím o vlasech - musím je mít prodloužené..zuby..nehty...plet se mi už díky bohu zlepšuje...a hlavně třes po jídle, do dneška se najím a je mi špatně a to nemluvím o bolestech břicha...Je to strašná nemoc a podle mne boj do konce života...ale dokáže se s ní bojovat! Budtě statečné holky!! Přeci si nebudeme huntovat zdraví !!

Ahoj je mi 15 a začínala jsem anorexií která následně přešla v bulimii ...bohužel... trpím tím 2 roky máma se mnou šla k doktorce kt. se tím zabývá ona mi řekla že jí mám zavolat a domluvit se na léčbě ale já to pořad odkládám bojím se. Když se rozhodnu že tam půjdu tak mě to do jednoho dne přejde pořád si říkám to zvláneš sama. Ale nezvládám to a dneska jsem navíc zjistila že se mám zkaženy zuby, začínají žloutnout,jsem náladová,unavená,mám křeče v bříše. Myšlenkama pořád u jídla. A ty zuby k tomu byla poslední kapka. Do ted jsem neměla se zuby problém žádný kaz,nádherně bílí každej mi říkaj jak je mám krásný co on by za takový zuby dal....atd. a co udělám já nevážím si toho až ted co mám pocit že mi každou chvíli vypadnou tak si přeju vrátit čas. Říkám si jak bych na tom ted byla kdybych s tím nezačala. Stačilo by tři měsíce vrátit zpátky ptž. předtím jsem nezvracela tak často ale před těma třema měsícema jsem začala zvracet každý den. Myslím že na to léčení půjdu co jsou dva týdny v porovnání s celoživotními zdravotními následky? Nic ale bojím se že odhodlání opět opadne a bude to takhle dál pokračovat. Nevím jestli mi dva týdny pomůžou ale za zkoušku to stojí. Pro už je těžké přiznat že nějaký problém mám.

Ahoj....začala jsem anorexií 13 let, zhubla jsem, naši mě doutily k přejídání, ztloustla jsem (15 let), pak zhubla (nenáviděla se i za 1 jablko) a bulimicky to vybehala, zapila projímadlem naši mě doutily k přejídání, ztloustla jsem, zhubla jsem (19-20 let - 1. rok VŠ), pak prázky doma a náběr....a podobně až doteď....24 let stará. Byla u 2 psychologů - nezávislí - nepomohli, k psychiatrovi nejdu. Vážím teď dle BMI normálně....ale cítím se opláceně (kostra slovanský tip). Všichni si myslí, že jsem v pohodě, ale ve skutečnosti už nevím, jak se má normálně snídat, obědvat, večeřet. Prostě nevím co dál..... Je to DROGA - nechci být tlustá, nechci pořád myslet jen na to smím jíst... je nemožný se z toho kolotoče dostat pryč! ...
Na okraj.....zkažená pleť, pokažené játra, slinivka, žádný přítel a ne moc přátel

Ahoj holky,držím vám palce,měla jsem bulimii,dost dlouho ,počítám tak 15 let.Přestala jsem, navždy.Člověk musí přijít na to sám.Přemýšlet co je pro něj v životě důležité.Jaké hodnoty jsou u něj na prvním místě.Jen se trochu zamyslete,proč to děláte?
Vždyť jste krásné a jedno dvě kila,která vás tíží to není přece tak důležité.Na světě jsou kráááásnější a mnohem důležitější věci než jídlo a to myslím přejídání.Musíte si to uvědomit,a opravdu přemýšlet,nezabývat se jen tím,že to sním a hned vyzvracím.ŽIVOT mě osobně dost poučil,musela jsem se opravdu nad sebou zamyslet a hlavně našla jsem vnitřní klid a pohodu.JÍM PROTO ABYCH ŽILA A NEŽIJU PRO JÍDLO

Ahoj holky, jen jsem to tu prolítla... Nemám titul v oboru psychiatrie, ale jelikož se už nějakou dobu v téhle "branži" pohybuju (a baví mě to), mám jen jednu radu. Sebrat se a jít s tím k lékaři, popřípadě přímo k psychiatrovi. Porucha příjmu potravy je psychická nemoc, pramení z hlavy.. Jeden psychiatr řekl naprosto výstižnou větu: "Že s mladou, postiženou pacientkou by měla na terapii naklusat i její rodina.." (ten prazáklad je totiž z rodiny - přehnaný nároky na dítě, ať už ve studiu nebo ve vizáži, atd...)
Na léčbu bulimie a anorexie se s úspěchem aplikuje léčba antidepresiv. Ne snad proto, že by šlo o jasnou depresi, ale jde hlavně o chemii v mozku (serotonin, noradrenalin, dopamin). Holky věřte, bez odborný pomoci se to těžko zvládá
A jakmile si s pomocí odborníka uvědomíte, že jste sami o sobě jedinečný, šťastný a krásný i bez čouhajících žeber, na nějakou bulimii a anorexii už budete vzpomínat jen jako na minulost!!
Držim vám palce!!

Ahoj holky
Přečetla jsem si uplně všechny příspěvky od vás a zase brečím,,což v poslední dobu je u mě na denním pořádku!nevěděla jsem jestli jsem vůbec psát,,ale radí že když napíšete svůj příběh,,tak je to první krok....Začalo to tak nevině,,já jsem měla všechno co jsem si mohla přát svoji školu,,rodina tehdejší přítel,,prostě normální život šestnáctiletý holky,,začalo to tím že jsem ten rok o vánocích přibrala a měla při svých 167cm-70kilo což bylo už na mě moc a když jsem si začala uvědomovat všechny vzpomínky z dětství nadávky typu "tlustý prase,,špekoun,,bečka"to jen zkráceně tak jsem si řekla už dost!Chtěla jsem jen shodit pět kilo a ono to šlo samo,,předtím jsem nikdy nezvracela spíš jsem prostě nejedla dva rohlíky deně a voda,,ale já jsem byla hrozně spokojená s tím jak jsem vypadala všechno bylo v naprostým pořádku měla jsem 55 kilo a byla štastná,,ale pak jsem se s bejvalým přítelem po třech a půl letech rozešla kvůli jinému,,tom jsem měla 59 kilo a jemu jsem se líbila,,ale když mi vyprávěl s jakýma holkama chodil předtím,,tak jsem nad tím začala přemýšlet a řekla jsem si taky chci vypadat jako modelka,,když s ní chodil,,a budu tak vypadat!Ted je to pět měsíců co to začalo,,odstartoval to u mě stres a touha vypadat jako modelka,,ted se u mě střídají záchvaty přejídání a nejezení,,jsem na 52kilo což není tak málo,,ale přítel mi nadává že mi koukaj všude kosti a koukaj to je to nejhorší že už je mi i z takový postavy na nic,,ale pořád si nepřipadám dost dobrá,,ted procházíme krizí ovšem jsem mu řekla,ale je to horší zvracím už uplně všechno jídlo,,které sním i když je to jen půlka rohlíku,,ano je to bulimie která mě ovládá,,a chci stím skoncovat a bojovat,,ale sama to nezvládnu,, rodiče si myslí,,že nejsem normální,,ale nic netuší,,v pátek jsem ukončila studium na nástavbě a budu muset do práce,,ale na to taky nemám tak co dál?ptám se sama sebe už radši budu končit zase propadám depresím dnes jsem měla pomyšlení i na sebevraždu a s tím už přece musím něco dělat jen nevím jak dál!Holky budu hrozně ráda když napíšete děkuji

Také jsem občas měla problémy se zvracením někdy ještě mám, ale myslím, že to není u mě ještě bulimie.Něco mi nesedne a musí to ven, ale mamka mě nadávala, že jsem jako bulinička tak si říkám, když se mi to stane tak dvakrát do měsíce není to tak zlé, ale někdy to prostě v sobě člověk neudrží.Proto to i chápu a všechny takto postižené lituju a přeji brzké uzdravení.

chci z toho už ven,,ale sama už na to nestačím,,kolikrát už jsem si řekla nebudu zvracet,,ale ono se to vrací pořád a pořád,,je to jako zlej sen se kterýho se chcete probudit,ale nejde to vy pořád spíte!!!

Je mi to líto,ale ven z toho cesta je,jen musíš opravdu hodně chtít.Důkazem je moje kamarádka,už teda nevím,jak dlouho ten její problém trval,ale pár let,pomoc ji byla X krát nabídnuta a ona stejně vždy šla opět do průšvihu,jelikož prostě sama nechtěla,pak konečně sebrala sílu a rozum a o pomoc požádala sama,byla v léčebně X měsíců a měla dost přísný režim,bylo těžké ji občas poslat pryč,když přišla "krize",ale my i ona jsme to dokázali.Jsem za to šťastná a ona se totálně vrátila do super života,pomalu,ale šlo to a teď má krásné děťátko a super přítele,je veselá a nebojí se ani o minulosti mluvit,je jí spíš líto,o co vše v té době přicházela.Měla velké štěstí.Kéž by ho měla většina z Vás!

také bych si přála jednoho dne říct:už jsem zdravá,,mít to v hlavě všechno v pořádku
dnes jsem se snažila,,ale zase nic jen přejezení,,a následné zvracení
Bohužel jsem se do toho dostala sama,,ale ted sama nedokážu ven,,moc by mi pomohla nějaká pomoc,,

Bohužel,to je pravda.

Ale pomoc přeci je,nenič se,je to velká škoda.Vyhledej odborníky,to přeci není tak těžké.Moc bych ti přála,abys jednoho dne byla veselá ,usměvavá ženská.Dokážeš to,jen seber všechnu sílu.Ale bohužel moc radit nemohu,jen jsem měla takto nemocnou kamarádku.Já sama něčím podobným prošla jako hodně mladá,ale naštěstí zvítězil rozum a já si včas řekla stop,proč mám sama sebe dobrovolně ničit?Byla to blbost a velká,ale hold někdo asi podlehne,já naštěstí ne.Držím ti palce!